Malevolence » Ashley Purdy [C]

1. Jehla v kupce sena

Hudba: New Year's Day - Malevolence

(1,043 slov)

Ležela jsem na posteli jako tělo bez duše a jediné, co jsem teď chtěla, bylo umřít. Jako by se mi život rozplynul přímo před rukama a já už nevěděla, co dál. Cítila jsem se prázdně, bez jakýchkoliv vzpomínek a radostí. Nedokázala jsem se ani usmát, protože to si tenhle krutý svět nezaslouží.

Je tohle snad karma? Ironicky jsem nad svou absurdní úvahou zavrtěla hlavou a dál bezmocně zírala na strop, který by potřeboval nutně opravit. Proč mě tohle napadne v tak mizerný situaci? Nahlas jsem vzdychla a za to jsem si vysloužila Aleiciin nechápavý pohled a mírné zavrtění hlavou.

„Nechceš mi radši pomoc?" Dloubla do mě prstem. „Píšu životopis na tvůj profil."

Vykulila jsem na ní své hnědozelené oči a nechápala, co se to tu teď děje. Jako bych byla z jiné planety a nerozuměla její řeči. „S čím?" zeptala jsem se opatrně a na posteli se narovnala, abych lépe viděla na monitor notebooku, který měla položený na stehnech.

Aleicia protočila své oči a mlaskla, nejspíš nad tím, jak jsem pitomá. „Jsem snad Tatar!" Vykřikla šokovaně a rozhodila rukama, které jinak měla položené na klávesnici notebooku.

Nakrčila jsem obočí a o kousek se posunula na posteli dál od ní. „No to asi ne, ale já vůbec nechápu, o čem to meleš," Když jsem tuhle větu dořekla, Aleicia mě spražila vražedným pohledm, který by nepřežil asi nikdo. Přeci jen, její facky mi jsou dobře známé. „Sorry," pípla jsem vystrašeně směrem k ní a svůj pohled přesměrovala zpět na obrazovku, na které se stkvěly řádky mého životopisu. Tedy, nevypadal tak. Vypadal honosněji a propracovaněji. Dokonce se některé řádky s mým životem absolutně neshodovaly.

„Co to má znamenat?" prstem jsem ukázala na druhý odstavec. „Své znalosti a zkušenosti jsem čerpala například na turné po Evropě s americkou kapelou The Pretty Reckles," přečetla jsem větu, která mi padla do oka jako první.

„Musíme nějak nalákat pozornost," Aleicia znovu protočila oči, jako by to bylo to nejjasnější sdělení, jaké na planetě existuje. „Přece tam nechceš napsat 'Pracovala jsem jako kosmetická poradkyně blablabla'," řekla a svůj zrak upřela na monitor.

„No dobře, ale přece jim nebudeme lhát!" řekla jsem s panikou v hlase, ale Ali můj výbuch vzteku vůbec nezajímal, dál se zaujatě dívala na těch padesát řádků 'mého' životopisu a divně se usmívala. „Ukaž mi to!" řekla jsem a natáhla se po notebooku na jejím klíně, ale ona mé ruce odstrčila stranou. Zmatená z jejího počínání si jsem zavrtěla hlavou a vzdorovitě si překřížila ruce na prsou.

Ali se na mě lítostivě podívala a pohladila mě po rameni. „Kdybych tě nechala si to napsat samotnou, tak nevymyslíš ani slovo, natož větu," Její hlas jako by ke mně doléhal z velké dálky. „Ale můžeš mi radit!" V tónu, kterým tyto čtyři slova řekla, jsem okamžitě pochopila, že to řekla opravdu nerada, ale já ve svém životopise nechci číst, že jsem dělala například pro Playboy! To bych nepřežila a Aleicia pochopitelně také ne, proto jsem se na posteli narovnala do sedu, vedle sebe pustila červenočernovlasou holčinu, a s vážným výrazem se začetla do životopisu, který mi měl sehnat nějakou práci.

Společně s Aleiciou jsem probírala všelijaké složky v počítači, protože jsem si vzpomněla, že zrovna jeden životopis jsem před lety posílala do časopisu New York Times, kde jsem žádala o místo sloupkařky. Ali klikala na všechny možné složky, rozklikla několik souborů, ale nikde v počítači nebyl k nalezení. Už jsem začínala ztrácet trpělivost a potřebovala jsem nutně něco, co by mé myšlenky odvedlo pryč od dnešního poledne. Jak jsem se tak rozhlížela po našem společném pokoji, napadla mě jen jedna věc. Lehnout si a na všechno se vykašlat. Znuděně jsem protáhla své ztuhlé svaly a až teď jsem si všimla, kam až Ali zašla.

„Čumíš mi do mailů?" vykřikla jsem šokovaně a zašilhala na stránku, kde se Ali zrovna nacházela.

„Nějak to najít musím," zakoulela očima, dnes už asi po sté, a dál klikala na všechno, co jí přišlo pod ruku. Klikala na všechny odeslané zprávy a nezapomínala to všechno okomentovat. „Hele, tvoje přihláška na vejšku, na kterou jsi nešla," řekla nadšeně a na monitor ukázala prstem. „A tady," zašilhala, jako by neviděla na to, co je v mých smazaných zprávách. „Dvě vstupenky na Black Veil Brides," řekla nadšeně, ale jakmile v pravém horním rohu našla datum odeslání, čelist jí poklesla.

„Tys tam nešla?" řekla nechápavě a šokovaně zároveň. Jako by nevěděla, že jsem v té době měla své problémy s jistou osobou. No jo vlastně, nevěděla, protože jsem jí o tom řekla jen stroze.

Teď jsem pro změnu zakoulela panenkami já. „Nešla!" Koutkem oka jsem viděla, jak Ali nevěřícně vrtí hlavou a dál se věnuje hledání, zatímco mě hlavou běžely vzpomínky jedna za druhou. Do prdele, proč musela najít zrovna tohle?! Nerozuměla jsem ničemu, co se ve mně teď odehrávalo. Je to za mnou, už ho nikdy neuvidím! Rychle jsem zamrkala, abych zahnala blížící se slzy, a zhluboka se nadechla.

„Našla jsem to!" Ali zakřičela tak nahlas, že jsem úlekem nadskočila a málem dostala infarkt. Měla jsem chuť jí říct, jaká je to kráva, ale udržela jsem se a byla zticha jako doposud. Dál jsem sledovala svou spolubydlící, jak hledá všemožné informace v rok starém inzerátě a má u toho zamyšleně nakrčené obočí. U mě je někdy zázrak, že se něco najde, kor když se jedná o e-maily.

Pohodlně jsem se usadila na posteli a zadívala se z okna, které od mé postele bylo vzdálené aspoň dva metry. Už při nastěhování jsem si zabrala místo v koutě, tam kde je teď má postel, protože nesnáším, když mi do obličeje svítí měsíc, nebo jiná forma světla. Mám ráda šero a tmu, proto ty tmavé závěsy. Chtěla jsem to tu vymalovat do barvy bordo, ale nakonec zůstaly zdi bílé s obrázky v černých rámech. Vypadalo to tu vkusně, ale zároveň útulně.

Znovu jsem svou pozornost zaměřila na notebook a rozpracovaný word soubor. Mám to ale štěstí, že Ali je vyučená číšnice, psaní na počítači byl jeden z mnoha jejích předmětů, ale na rozum mi nešlo to, kolik toho napsala. Nic bych neřekla, kdyby psala o sobě, ale o mě?

Ali do mě lehce drcla, abych ji na chvíli vnímala. „Pročti si to, ať to můžu zveřejnit," Jakmile větu dořekla, bez zábran jsem se nahnula dopředu a inzerát s mým životopisem zveřejnila.

—
Doufám, že jste si tuto první kapitolu užili. Musím se přiznat, že jsem ji původně neplánovala tak rozsáhlou, ale když se do něčeho pustím, nemůžu přestat.

Jen taková malá vsuvka: Právě čtu 'Ugly Love' od Colleen Hoover (názvy knih píšu raději anglicky, tak se nelekejte, česky 'Odvrácená tvář lásky') a je to naprosto úžasný příběh :) Určitě doporučuji (spíše těm starším :D).

Taky bych chtěla říct, že kapitoly budou minimálně vycházet tak dvakrát týdně :) Žádnou větší aktivitu ode mě nečekejte :)

Přeji krásnou neděli ❤

T.