Malevolence » Ashley Purdy [C]

27. Pocity

Hudba: Black Veil Brides - Perfect Weapon

(3,354 slov)

Ráno mě probudily něčí kroky. Někdo netrpělivě přecházel z jedné strany na druhou jako tygr v kleci a určitě se tvářil zamračeně. Protože takový člověk se ani jinak tvářit nemůže, to je prostě vyloučené. Ale kroky nepřestávaly znít prostorem, dokonce se ani nezastavily, když jsem se líně přetočila ke stěně.

Namáhavě jsem otevřela oči a zamžourala na postavu přešlapující v místnosti. Jeho počínání si mi přišlo legrační. Sama jsem nevěděla, jestli smíchu napomohl včerejší alkohol, nebo něco jiného, ale smála jsem se. A on se na mě naštvaně mračil.

Zastavila jsem svůj smích ještě dřív, než po mně stihl skočit, a pohlédla jsem mu do očí, které teď měl zúžené do tenkých štěrbin. Tvářil se nepřátelsky a podle jeho nozder, které se každým nádechem rozevíraly, jsem typovala že se pokouší uklidnit svůj vztek.

S výdechem jsem se narovnala na posteli, ale hned jsem toho zalitovala. Hlavu mi obklopila bodavá bolest, jako by mi lebkou projel šíp. Rozklepanýma rukama jsem si prsty zajela do vlasů a na chvíli všechno a všechny vytěsnila z mysle. Vytěsnila jsem jeho mračící se obličej, jeho přerývavý dech a jeho přítomnost, tuhle místnost a nakonec i celý svět. Všechno mi teď připadalo jako vzdálené několik mil ode mě.

Před několika málo vteřinami mi mohla upadnout hlava a teď se bolest po včerejším flámu utišila. Tedy aspoň do chvíle, kdy Andy nepromluvil. V ten moment jsem se odhodlala i k tomu, abych se na něj podívala pořádně.

Stále se mračící Andy se natáhl po novinách ležících na protější posteli a hodil je po mně. Jen tak tak jsem je v letu chytila. Ale stále jsem trnula, co po mně tenhle idiot chce. Naposledy jsem po něm hodila nedůvěřivým pohledem, a poté se podívala na titulní stránku novin, které po mně rozzuřeně hodil.

Pozorně jsem svůj zrak namířila na titulku a název, který se netvářil zrovna přívětivě. Od toho ale bulvár přeci je. Aby dělal hvězdám ze života peklo. Aby si lidé všímali jen toho špatného. Koho dnes zajímá, která popová hvězda vystrčila svou prdel na koncertě? Ale obrázek na hlavní stránce neukazoval nic takového. Bylo to něco horšího. Pro Andyho rozhodně, pro něj to byl hotový skandál.

Odložila jsem noviny na peřinu a zabodla do jeho očí svůj pohled. Nechápala jsem, proč z toho dělá sedmý div světa. Nic hrozného se přeci nestalo, jen jsem se líbala. S ženou. Se svou kamarádkou. S Lynn. A byla jsem opilá. Tedy, obě jsme byly opilé.

Andy udělal pár kroků ke mně a klekl si k posteli tourbusu, na které jsem seděla. Pořád se tvářil jako nejdůležitější muž světa. „Dokážeš mi k tomu něco říct?" zeptal se a jeho hlas mi projel hlavou jako nůž, a tak mi způsobil novou bolest.

Položila jsem si ztěžklou hlavu do dlaní a chvíli jen dýchala. Snažila jsem se tu bolest aspoň nějak zmírnit. Zhluboka jsem se nadechla a pohledem probodla Andyho klečícího stále u mé postele. „Byla jsem opilá," zavrčela jsem na něj a přála si, aby to už víc neřešil, ale asi už hvězdy mu předpověděly, že to on bude ten nepříjemný.

„To jsem viděl," Ironicky se uchechtl a nepřestával se chovat jako malé dítě.

„Tak co chceš, doprdele?" zamumlala jsem a lehla si zpět do polštářů.

Andy se postavil na nohy a já teď byla opravdu ráda, že nevidím jeho výraz ve tváři. Nechtěla bych čelit jeho pohledu. Teď jsem si z celého srdce přála jedině to, aby zmizel z mé blízkosti. Aby mě nechal být a staral se raději o své problémy.