Malevolence » Ashley Purdy [C]

32. Vylévání srdce

Hudba: Nightwish - Sleeping Sun

(2,359 slov)

Do ramene se mi zarývaly prsty s dlouhými nehty, které dělaly všechno pro to, aby rozptýlily mlhavý opar spánku, v němž se marinovaly mé smysly. Zaclomaly se mnou tak silně, že to v Oklahomě vyvolalo malé zemětřesení. Na to, že bydlím v Anaheimu, to nebylo příjemné probuzení.

Soudě podle tónu a zvučnosti vetřelcova hlasu jsem si byla skoro jistá, že majitelem těch nehtů v mém rameni je moje nejlepší kamarádka Aleicia. Tiše jsem si povzdychla a v duchu se smířila se skutečností, že můj život je nekonečným seriálem vyrušení a požadavků.

Zamávala jsem rukama a odehnala ty nesnesitelné drápy, ale pak jsem dál šermovala kolem sebe, zatímco vetřelec se přesunul k mé šatní skříni. Aleicia zřejmě už na střední škole vyhrála soutěž Miss Zakruť mi krkem. Strašně ráda bych jí byla věnovala svůj vražedný pohled, ale nedokázala jsem se přimět k tomu, abych otevřela oči. I skrz zavřená víčka mé ostré světlo bodalo do očí. Měla bych si pořídit slabší žárovky.

„Jessico!"

Na druhou stranu nebylo možné vyloučit, že já jsem po smrti. Možná už bezmocně splývám směrem ke světlu na konci tunelu, jak se to ukazuje ve filmech.

„Myslím to vážně!"

Necítila jsem se zrovna splývavě, ale ze zkušenosti jsem věděla, že člověk nikdy nesmí podceňovat zákon schválnosti, podle kterého si smrt řídila hodinky.

„Tak dělej, vstávej!"

Zaskřípala jsem zuby a s největším sebezapřením se začala vracet na Zemi. Nesmím... vstoupit... do světla.

„Posloucháš mě vůbec?"Aleiciin hlas zněl teď přidušeně, protože měla hlavu vraženou do mé šatní skříně. Měla obrovské štěstí, že se ve mně neprobudily instinkty lovce, protože jinak bych jí šla rovnou po krku. Zašlapala bych ji do země. Donutila bych ji skučet v bolestech.

„Jessico! Prokristapána!"

Bolestivé světlo najednou pohaslo. Cítila jsem , jak mi na hlavě přistál nějaký kus šatstva. Ale o něco takového jsem rozhodně nestála. „Prokristapána, Ali!" zavrčela jsem rozmrzele zpod hromady oblečení, která na mé hlavě začala rychle růst. „Co to děláš?"

„Pomáhám ti, aby ses rychle oblékla."

„Já už jsem oblečená tak akorát, jak chci být oblečená v..." Zamžourala jsem na displej budíku na nočním stolku. „..v deset hodiny kurva ráno! To snad nemyslíš vážně?!"

„Ale ano." Vzduchem proletěl další kus oblečení. Protože Aleicia neměla zrovna nejlepší mušku, odskákala to tentokrát lampič­ka na stolku. Stínítko mi přistálo na noze. „Obleč si to!"„Stínítko?"Ale v tu chvíli už byla pryč. Bylo to zvláštní. Najednou vyletěla ze dveří a zanechala za sebou jen ticho, zlověstně visící ve vzduchu. Byl to ten druh ticha, z něhož se zpomaluje dýchání, uklidňuje tlukot srdce, víčka těžknou...

„Jessico!"

Aleicia zaječela tak, že jsem málem vyskočila z kůže. Když se mi to nepodařilo, aspoň jsem spadla z postele. Ta má tedy plíce, pomyslela jsemsi.

„Takhle probudíš mrtvé!"

„Udělám něco horšího, jestli okamžitě nevylezeš z postele!"

Rozhlédla jsem se po oblečení rozházeném po posteli a podlaze a pár kousků jsem pochybovačně zvedla. „Papuče se zajíčkem ke kožené minisukni?" zavolala jsem přes chodbu. „Určitě se to k sobě bude hodit?"