Malevolence » Ashley Purdy [C]

17. V pasti

Hudba: The Chainsmokers ft. Daya - Don't Let Me Down

(3,830 slov)

Společně jsem vešla do jeho bytu. Bylo to tu útulné, i když největší část zabíraly bicí. V této části byl i obývací pokoj s plazmovou televizí skoro přes celou stěnu. V zadní části se nacházela postel s tmavým povlečením, naproti zase kuchyň a dveře od koupelny. Žasla jsem, jak si to všechno pamatuji a zase si uvědomila, jaká doba od onoho karambolu uběhla.

„No kde seš, už půl hodiny na tebe čekáme!" Nadskočila jsem při křiku, který ze sebe dostával chlápek s nezvěřitelně hlubokým hlasem a mohla jsem na sobě cítit pohledy všech přítomných. Kdybych věděla, že tu budou všichni Jamesovi známí, asi bych na jeho pozvánku reagovala jinak.

„Odkud jsi splašil tuhle kočičku?" Uchechtnul se ten samý hlas, kvůli kterému mi málem kostra opustila kůži, a já si dohromady dala dva dílky skládačky.

Pomalu jsem se otočila čelem k bandě pěti chlapům, kteří nehnutě stáli a zírali. Na mě. S úsměvem jsem jim pohledy oplácela a přála si odtud vypadnout. Nevím proč jsem si myslela, že tohle bude klidný večírek. Tedy aspoň to tak vypadalo, když jsem sem vešla. Ale opak byl o něco pravdivější. Ve vedlejší místnosti se povalovaly flašky od piva a od jiného alkoholu, a bůh ví proč jsem si dřív nevšimla těch pěti holek, které se povalovaly na postely.

Prohlédla jsem si všechny kluky a zamračila se na Dannyho, který měl na triku všechny ty poznámky na mou osobu a užívala si jeho zmateného výrazu ve tváři. Bylo legrační, jak na mě valil oči a nosní dírky se mu bůh ví proč roztáhly. Měl strach? Strach, že bych na něj mohla řvát a vrazit mu facku, jako správná hysterka? Sama pro sebe jsem se nad tou představou uchechtla a vysloužila si nechápavý pohled od každého, kdo mě v tu chvíli viděl.

Danny se z nedávného šoku oklepal jako první a šel mě vmáčknout do jeho proslulého medvědího objetí. „Co ty tady?" Jeho dech mě zašimral na krku a donutil mě usmát se mu do trička. Byla jsem si vědoma, že se po nás všichni otáčejí, a jediný, kdo neví o co jde, je Denis. Bylo mi ho trochu líto. Jeho jediného jsem ještě nestihla potkat.

„Jsem tu s jednou kapelou, mají turné po Anglii a Státech," Danny se ode mě najednou odtáhl a nedůvěřivě si mě změřil pohledem, který v sobě skrýval otázku 'Kdo to je a proč o tom nic nevím?'. „Teprve třináctého jsme začali."

Danny, jako by tou celou věcí byl rozhozen na nejvyšší míru, mě za loket odtáhl do kuchyně, co nejdál od ostatních, a tam mě hrubě namáčkl na zeď proti sobě. „Kdo to je?" Chtěl vědět a jeho dlaně mi tiskly lokty jako dvě kleště. Možná v sobě má už dost alkoholu a neví, co dělá.

„Black Veil Brides," protočila jsem očima nad jeho starostlivostí. „Jsou v pohodě, můžeš mě pustit!" Vyprostila jsem se z jeho sevření a promnula si ztuhlé paže. Musela jsem protočit očima. Ne proto, že by mě Danny štval, ale kvůli Denisovi, který otáčel hlavou na strany a zdálo se, že jeho nejoblíbenější otázka je 'Co se děje?'.

„Proč jsi mi nedala vědět, že se něco děje?" Naléhal Danny a trochu se na mě zamračil.

Vydechla jsem vzduch z plic. Chápu, že se Danny bojí. O mě. Ale proč tak přehnaně? Poznali jsme se před dvěmi lety, když jsem dělala maskérku jedné nejmenované kapele. Byli jsme spolu jako dobří přátelé. A já na jeho otázku jen krčím rameny.

Danny ode mě o krok ustoupil a zničeně dosedl na židli za sebou. Vypadal, že ho uvnitř zžírá jakýsi neznámý pocit. Jeho hlava klesla do dlaně a on vydechl. Sledovala jsem ho celou tu dobu a celou tu dobu nechápala nic z toho, co tu dělá. Upírala jsem na něj pohled a přitom, když jsem se svezla na zem Jamesovi kuchyně, jsem před očima měla svou minulost. Bolestné vzpomínky ke mně proudily jako voda z oceánu a z očí mi ukápla první slza.