Malevolence » Ashley Purdy [C]

29. Potřebuji pomoct

Hudba: Black Veil Brides - Drag Me To The Grave

(3,126 slov)

Andy's pov:

Zrovna jsme na cestě do New Yorku. Náš čtvrtý koncert v Americe. Naše čtvrté domácí publikum. S prázdným pohledem jsem se díval ven na ubíhající krajinu a nevšímal jsem si ničeho jiného. Vypustil jsem z hlavy všechny problémy, a i když byla noc, skoro tři hodiny ráno, tak jsem nedokázal usnout. Myslím, že za to může to množství kofeinu z energáků. Nebo za to mohou myšlenky, které se mi doslova mačkají v hlavě.

Opřel jsem si čelo o sklo okna tourbusu ale oči nezavřel. Potřebuju chvíli přemýšlet, pak se třeba nějaké věci vysvětlí. Strašně jsem si přál, aby vše v mém životě bylo aspoň z části tak normální, jako v životě každého člověka. Ale takový být život hvězdy nemůže, ani kdyby se dotyčný snažil sebevíc. Vždycky po vás půjdou novináři a manažeři vás budou tlačit k novým cílům. A o tom můj život je. Dělám svou vysněnou práci, tu kterou jsem jsem si už od mládí přál. Mohl jsem si s hrdostí říct, že se mi splnil sen, že se mi to konečně povedlo. Ale kolik jsem kvůli tomu promrhal času?

Když se na to teď podívám, asi bych teď po ničem jiném netoužil. Nikdy jsem nepřemýšlel, jaké by to bylo, kdybych byl úplně obyčejný člověk. Jaké by to bylo, kdybych například musel vstávat časně ráno, nebo kdybych vykonával nějakou těžkou fyzickou práci? Myslím, že by si plno lidí pomyslelo, že bych to nezvládl, protože mě znají jako toho zpěváka rockové kapely.

Zhluboka jsem se nadechl a zavrtěl se na sedačce. Zůstal jsem tady společně s Juliet. Byli jsme tady jen my dva. Spala vedle mě a hlavu měla položenou na mém rameni, ale mé vrtění ji probudilo a donutilo na mě v tom šeru zamžourat. Musel jsem se usmát.

„Nemůžeš spát?" zeptala se a poposedla si víc ke mně.

„Jen přemýšlím."

„A nad čím?"

Její otázka ke mě dolehla strašně nečekaně. Úplně jsem si dokázal představit její pokroucené čelo a oči, ve kterých by se zračilo tisíce otázek. Kousl jsem se do rtu a zapřemýšlel, co jí na to odpovědět. Nemůžu jí říct, že přemýšlím nad svou kariérou, i když to je vlastně pravda. Ale pro ni by to neznamenalo nic víc, než jen pokývání hlavou a zkonstantování, že se mi vede moc dobře. Takhle stupidní přece nejsem.

„Trápíš se tou věcí s Jessicou?" domyslela si mé hloubání po svém a mně se po tváři rozlil zlomyslný úsměv. „Neboj, dlouho tu už nebude." ozvala se Juliet a svou hlavu zabořila více do mé hrudi. Vůbec jsem netušil, co tou druhou větou chtěla říct, ale nestaral jsem se. Usmál jsem se do tmy a obejmul ji.

Juliet už od samého začátku, kdy k nám Jessica nastoupila, měla podezření že bude dělat problémy. Neposlouchal jsem jí, protože jsem tomu prostě nevěřil. Nechtěl jsem si přiznat, že by zrovna Jess byla nějaká problémová holka, ale spletl jsem se. Byl jsem si tím jistý už když jsem zjistil, že měla něco kdysi dávno s Ashem, potom i ta ztráta zaměstnání o něčem vypovídala a teď tohle s Lyndsey.

Sám k sobě jsem nad vším zavrtěl hlavou. Říká se, že první pohled klame a v případě Jessici to byla pravda. Nechápu proč se takhle chová. Možná za to může její minulost. V životopise psala, že v Anaheimu žije už od svých devatenácti, přikláněl jsem to k problémům doma, ale podložené jsem to neměl a ptát se jí je absurdní. Co bylo v životopise, tak to by mi taky mělo stačit. Neměl bych se o ní vůbec zajímat.

Odvrátil jsem hlavu od Juliet a znovu se podíval z okna. Měl bych se aspoň trochu vyspat, jinak zítřejší koncert bude stát za hovno. Nevyspalý zpěvák je asi ta nejhorší noční můra, která se nikomu jen tak nezdá. Ale je pravdou, že i mně se zdály noční můry o tom, jak jsem pokazil vystoupení nebo jsem na stage vyšel nahý, a potom jsem byl rád, když jsem se probudil a zjistil, že to byl jen sen.