Malevolence » Ashley Purdy [C]

15. Děvko, i aspirin by z tebe měl bolesti hlavy

Hudba: Motionless in White - Reincarnate

(1,645 slov)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že s nimi někdy půjdu na hromadnou večeři. A už vůbec ne do jedné z nejluxusnějších čtvrtí v Londýně. Někdy jsem nad nimi opravdu dost pochybovala aniž bych viděla jejich druhou tvář. Holt, člověk se někdy sekne.

Sledovala jsem je, jak zadumaně hledí do jídelních lístků a oči jim všem jezdí zleva do prava a zase zpět. Všichni si vybírali, jen já čuměla jako mrtvý oživlý zombie. Nešlo mi to do hlavy. Jako by mi někdo vyndal mozek z hlavy a já teď nebyla schopna myslet aspoň trochu racionálně. Jo, asi jsem opravdu zombie. Nevěřícně jsem nad svým bezmozkovým myšlením pozvedla obočí a zakroutila hlavou, což ostatní nepochopili zrovna nejlépe.

„Nemůžeš si vybrat?" Jako první se situace ujal Andy. Bože, proč se vůbec stará? Nikdo se ho o to neprosil, tak proč začíná? Ne, Andy, nejlepší by bylo, kdybys zavřel hubu a hleděl si svýho! Pomyslela jsem si kousavě, ale nahlas jsem neřekla vůbec nic. Jen jsem se dál zahleděla do řádků černým inkoustem.

Zaměřila jsem se na nicneříkající řádky a s neutrálním výrazem ve tváři jsem odložila svůj jídelní lístek před sebe. „Omluvte mě." špitla jsem téměř neslyšně a vstala od stolu. V šatech do půli stehen jsem zamířila k toaletám. Kdyby bylo po mém, vzala bych si své černé rifle a tílko Gunzen's Rose's, ale Andy trval na tom, ať si vezmu něco víc společenského.

Došla jsem přede dveře dámských toalet a nejdříve jsem pustila ven holku s odbarvenými blond vlasy, trochu křivým nosem a navlečená byla v úzkých zlatých šatech, které jí sahaly až do půli lítek. První pohled na ní mi v hlavě utvořil jednoduchý popis - děvka jako vyšitá.

Překvapeně jsem nad jejím outfitem povytáhla obočí a od té šlapky si vysloužila pohled, který mi v brzké době zajistí vchod do pekla. Ještě naposledy jsem se pobaveně uchechtla a zmizela za dveřmi.

Úlevně jsem si oddechla a zavřela se do první kabinky. Nepotřebovala jsem si odskočit, chtěla jsem si od nich dát na chvíli pohov.

Sedla jsem si na špinavé prkýnko v těch drahých šatech a zadívala se na dveře kabinky. Byly celé popsané, od vrchu až dolů. Převážně tedy telefonními čísli a pochybnými vzkazy a nabýdkami na sex. Protočila jsem očima a vlevo na stěně kabinky shledala dlouhý vzkaz načmáraný černou fixou. Nebo to taky mohla být nějaká nepovedená básnička. Tak či onak to byla pěkně sprostá básnička. Asi ji napsal někdo, kdo zrovna neměl nejlepší den.

Nekousnu se do jazyka, nebojím se
Bezpáteřní panství ničeho je vše, čemu budeš vládnout
Ty se směješ, ale co jsi vytvořila?
Děvko, i aspirin by z tebe měl bolesti hlavy!

Překvapeně jsem nad slovy povytáhla obočí a výtvor si přečetla ještě jednou. Zajímavé, bolestné a chytlavé. Rozhodně by se tento úryvek hodil do textu nějaké metalcorové kapely. Nebo to sem napsal nějaký roztoužený zpěvák, který byl nasáklý nenávistí na celý svět. Každopádně to musel být opravdu fajn chlapík s úžasným hlasem.

Očima jsem zapátrala dál po stěně a v úrovni mých očí byl nakreslený oběšenec a vedle toho morbidního obrázku text 'Vy nechutný kusy hovna'. Ztěžka jsem polkla. Buď je Londýn prolezlý skrz naskrz psychopatama, nebo jediný blázen jsem tady já a už mám silný halušky.

Rychle jsem zavrtěla hlavou, abych se zbavila všech slov, která byla napsána na zdech kabinky, ve které jsem seděla. Trochu mě začala hlodat zvědavost po tom, zjistit kdo je ten anonym a co ho vedlo k tomu sem něco takového napsat.