Zavřená s Danielem

287 14 3
                                    

Když jsem vstala byla jsem zase ve sklepě. Byl tam se mnou i Daniel. Začala jsem na něho řvát" Co tady dělá, jakto, že jim pomáhá a co tady dělám já!!?" řekl: "Dělám tu nějaký projekt. Jsem za to placený. Museli mi zavázat oči, když mě jsem převáželi, abych jsem neviděl jak se sem dostat"." A kde je Ell?!." Řekla jsem. Odpověděl: "Je doma v pohodě a buď už ticho!! Někdo jsem jde!" Někdo tam přišel a začal řvát po Danielovi něco, že už k nim nepatří, a že je zradil. Daniel se na mě otočil a řekl" To je tvoje vina. Mělas být potichu!" Pak mu pichli taky něco do ruky a on usnul a spadl na mě. Já spadla taky. Zkoušela jsem ho budit, ale spal tvrdě. Položila jsem ho na zem a podepřela mu hlavu dekou, kterou jsem našla mezi nářadím. Začala jsem se na to nářadí dívat a pak i přehrabovat. Hledala jsem něco co by nás dostalo ven. Našla jsem tam kapesní nůž a dala si ho do kapsy. Kdyby náhodou. Byli tam i jiné věci. Pár z nich jsem vyzkoušela dát do zámku od dveří, aby jsme se dostali ven. Bohužel jsem neuspěla. Napadlo mě něco vtipného když Daniel spí a jsme tam sami. Chtěla jsem ho políbit, když nevnímá. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Pomalu jsem se k němu přiblížila a pokusila ho budit a když se neprobíral, políbila jsem ho.  Chtěla jsem se zvednout a on mě přitáhl k sobě a políbil mě ještě jednou."Já myslela že spíš?" Ale asi se probudil když jsem mu dávala pusu. To je jak v pohádce. Řekl že líbám dobře. No nikdy jsem nikoho nelíbala, takže nevím.

Chvíli jsme si povídali a pak se otevřeli dveře a jeden chlap nám donesl jídlo. Byla to nějaká hnusná kaše. "Tak to jest nebudu!" sedla jsem si na deku a začala jsem brečet. Stýskalo se po rodičích a po mé postylce a po brachovi. A určitě po dobrém jídlu. Třeba se už nikdy nevrátím. Daniel si vedle mě sedl a objal mě. Přestala jsem brečet. Cítila jsem se bezpečně. Věřila jsem že se odtut dostaneme. Ale pořad mě šrotuje hlavou, jaký projekt tady dělá. Zeptala jsem se ho. Chvíli mlčel a pak odpověděl dvouma slovama: silové pole.
Já:  "Není to náhodou to co jsem viděla venku?"
D:   "Ano je"
Já:   "A proč a jak jsto udělal?"
D:    " Studuji vědu a chtěl jsem vyzkoušet jeden můj experiment.
Já:    " Tak to se maš. Jseš hodně chytrý já chodím do deváté třídy na základní škole a propadám skoro ze všeho a ještě k tomu dnes jsme měli psát čtvrtletní práci z češtiny a já si mohla zlepšit průměr. Rodiče mě určitě hledají a mají o mě starost. Doufám že se odsut dostaneme."
D:     " Já taky doufám, že se odsut dostaneme. Moji rodiče se o mě bestak také bojí. Máme ale jeden, tak trochu větší problém.:-\ "
Já:    "Probohá jaký?!"
D:     "To silový pole co jsi viděla, tak je nad celým domem ve kterém jsme. No a nějak to nejde vypnout.:-\ "
Já.    " si- děláš- srandu. Takže se odsut nedostaneme?"
D:     "Pokud to někdo nepravý, tak ne."
Já:    "Vypadá to jako kopule, že?
D:     " Jo a nejde to ani podkopat "

Začala jsem brečet a lehla jsem si na jeho rameno. A usla jsem.

Doufám že se vám to líbí. Omlouvám se za chyby ;-)

Kluk Z BaseballuKde žijí příběhy. Začni objevovat