Kluk Z Baseballu

Daniel je...

Bylo ráno a proudilo mě otvírání dveří. Přišel Daniel.
Já: "Nemáš být ve škole?"
D: "Chci být s tebou takže ne."
Já: " Aha"
Donesl mi na snídani. Crosan a kakao.
Já: "Dík" pousmála jsem se.
D: "Dnes jdeš domů. Tešíš se?
Já: "Joo a moc. Těším se až uvidím Viktora, můj pokoj a moji postel.
D: "Musím ti něco říct. Nikomu jsem to nikdy neřekl. Je semnou něco špatně. Když ti to řeknu možná mě už nikdy nebudeš chtít vidět nebo ti to bude nepříjemné."
Já: " OMG, co může být tak hrozně tajného, že to neřekneš nikomu a ani vlastní rodině. A proč se sveřuješ zrovna mě?"

Tak tohle jsem nepochopila. Co může být tak tajného? Určitě řekne že mě miluje. Mě přijde nějaký utajený, tak může mi říct co se stalo. Proč mě unesli a proč tam bylo to silové pole. Chvíli se připravoval a pak pronesl
D: "Já, tak docela nejsem člověk."
Já: "No a jakto, že vypadáš jako člověk? No vlastně já taky nejsem člověk. Jsem archanděl Uriel. Začala jsem se smát. Ale vypadal, že to myslí vážně, tak jsem se přestala smát.
D: "Myslím to vážně. Podívej!"
Začali mu svítit ruce modře. Tak tady přestává legrace. Co je sakra zač?
Já: "Co jsi zač?
D: " Mám nadpřirozené schopnosti už odmalička, ale nikdo to neví. Zjistil jsem to když jsem se naštval na spolužáka a strčil jsem ho, tak že proletěl stěnu. Nevěděl jsem, jak jsem to udělal"
Já: "Přežil to?!!!!"
D: "Ne"
Já: "A co to silové pole a ten teleport? "
D: Narovinu. To silové pole jsem udělal a ten teleport udělali ti, kteří mě stvořili. To byli ti kteří tě postřelili.
Já: "hmm, super tys je nechal aby mě postřelili. A to jak mě unesli to byli taky nějací ti z té laboratoře?
D: " Ano jsou, ale to jak tě postřelili bylo omylem."
Já: "Chceš mi ještě něco zajímavého oznámit?!!!!!"
D: "Jsem nesmrtelný "
Já: "Odejdi, dveře jsou tamhle!"
ukázala jsem na dveře a on odešel. On je jak ten chlap z filmu jsem číslo 4. Tam mu taky svítili modře ruce. Kdyby jsem ho nikdy nepotkala nic by se nestalo a já bych ho neznala. Poslala jsem ho pryč, protože se teď musím uklidnit. To co mě teď řekl, si raději nechám pro sebe. Začali se mi slzy hrnout do očí. Přišla tam moje mamka a řekla, že jdeme domu a potom se zeptala proč mám slzy v očích. Snažila jsem se je zadržet. A odpověděla jsem, že se jenom bojím, aby mě zase někdo, někdy, někde neukradl. Proč musí být Daniel nějaká stvůra, které svítí ruce a má sílu nato, že by uzvedl dům. Ještě k tomu je nesmrtelný. Už ho nechci nikdy vidět! Přišla jsem domů, už byl večer a podívala jsem se na tu střelnou ránu. Fuj byl tam hnusný strup. Tak jsem to radši přelepila znovu náplastí. Chtěla jsem si vzít do ruky mobil ,ale vzpomněla jsem si že jsem ho někde po cestě s toho hnusného sklepa vytrousila. Lehla jsem si na postel, chvíli se dívala do zdi a potom jsem usla.