Kluk Z Baseballu

Pokus o útěk

Probudila jsem se. Nevím jestli je ráno nebo večer. Daniel vedle mě stále spí a myslím si, že si ještě dlouho pospí. Porozhlédla jsem se tady a našla nějaký užitečný věci. Mezitím se vzbudil Daniel "Ahoj .. Copak hledáš ?" zeptal se mě "Hledám něco čím bychom se dostali ven" odpověděla jsem mu. "Odsut se nedostaneme, nevím jak vypnout tu kopuli kolem tohodle domu." řekl Daniel "Jak to? Vždyť jsi to vyrobil? Nebo snad ne?" řvala jsem na něj otázky. Daniel si povzdechl a potom mi odpověděl "Jasně že jsem to vyrobil ,ale nevím kde to je teď, takže to asi nenajdeme. Tahle budova je příšerně velká." Já na něj čuměla jak na DEBILA. To si snad dělá ze mě srandu jestli ano, tak to můžu rovnou skočit z okna. Jenže tady žádné okno není takže mám smůlu. Daniel dostal nápad. "Až nám donesou jídlo, to bude za chvíli, tak ho přepadneme tímhle kladivem" vytáhl kladivo které našel v poličce u skříně. Ukázala jsem na něho palec nahoru. To mu stačilo.

Najednou jsme slyšeli jak jdou kroky, pomalu k těm dveřím. S Danielem jsme se schovali za dveře a čekali, až se dveře otevřou. Dveře se pomalu otevřeli a Daniel vystartoval a flakl toho chlapa po hlavě. Chlap se skácel k zemi a už nejevil nějaké známky žeby ještě vstal. Vzala jsem si od něho klíče a utíkala za Danielem. Po cestě jsem viděla můj mobil s peněženkou na stole tak jsem to sebrala a utíkala dal za ním. Ta peněženka nebyla moje ale to mají smůlu. Byli tam tři stovky to mě stačilo. Ne že bych byla zloděj, ale tohle jsem musela udělat. "Mám hrozný hlad. Asi umřu" řekla jsem Danielovi. Daniel odpověděl: "Neboj až se odsut dostanem zaskočime do nějaké nóbl restaurace a pořádně se najíme." V tu chvíli jsem našla v lednici bagetu. Super. "No vidíš, už máš jídlo." řekl. Ale já odpověděla: "Ale pujdem do ty restaurace, že jo?" dala jsem mu půlku bagety. Určitě má taky hlad. Hrabal se rukama v nějakým stroji. To bude asi nějaký zdroj od té kopule. Nejsem chytrá, natož na vědu nebo co to je. Něco jsem zaslechla a hned jsem to oznámila Danovi. Schovali jsme se za stůl. Přišli sem ti dva chlapi a povídali si.
"Maš to kladivo, že jo Dane?"
"Ne nemám. Nechal jsem ho u toho chlápka co jsme ho přetáhli."
" Si děláš srandu!! "
"Ne nedělám "

Začalo mě něco bodat v kapse. Ahaa já mám ten kapesní nožík. Dala jsem ho beze slov Danielovi do ruky. On se pousmál.

Čeka, až ti dva odejdou, a potom jsme se vyplížili ven. Daniel vzal ten svůj stroj a začal ho dokončovat. Najednou se všechno vyplo a uslyšela jsem velkou ránu. Byla tma a já se bála "Danieli?!" volala jsem na Daniela. Najednou jsem ucítila krutou bolest na hlavě a začalo se mi mlžit před očima, a chtělo se mi spát. Usnula jsem.

Ahoj všichni zde je nová kapitola a chtěla bych poděkovat nej nej nejlepší kamošce Radulince. Omlouvám se za chyby, psala to skoro celý ona. Jo jen bych chtěla říct že na této kapitole je přes 520 slov!!