Kluk Z Baseballu

Vracíme se domů?

Probudila jsem se, ale nechala jsem zavřený oči. Chvilku jsem ještě takhle zůstala, ale nakonec jsem je pomalu otevřela. Viděla jsem Daniela jak ještě spí. Na chvíli jsem se přistihla jak na něj zírám ooo on je tak sexy. Co to tady melu? Rozhlížela jsem se a jenom našla pěknou spoušť to teda uklízet nebudu pomyslela jsem si. Po chvíli se i Daniel probudil.

"Ahoj" usmál se na mě a odpověděl stejné prosté ahoj. "Viš jak odsuď?" zeptala jsem se ho. "Vím jak se z téhle budovy dostat, ale dál nevím" odpověděl mi. "Ten stroj vybuchl a tím i vypl kopuli a tlaková vlna nás uspala. Cesta je zaházená troskami. Co teď?" zmateně jsem řekla. Daniel vstal kopl do nějaké tyčky a cesta byla volná. "Aha to mě nenapadlo" Pousmála jsem se. "Jdem!" řekl. Tak jsme šli." Fuuuuuuuuj" začala jsem ječet a zároveň i brečet. Byli tam na zemi dvě mrtvoly. Byli to ti dva muži co nás tu drželi. Leželi tam pod trosky a všude byla krev. Jeden neměl dokonce i hlavu. Byla odkutálená metr od něho. Daniel mi zakryl oči, abych přestala být vyděšená a pomalu mě odtáhl ven.
Venku byl čerství vzduch a zpívali ptáčci. "To je krása" Pousmála jsem se.
Šli jsme po polní kamenné cestě. Byla to jediná cesta, která tam byla. Šli jsme asi 2 hodiny a ani jeden strom a a žádné vesnice nebo města jsme neviděli. Žádná známka po civilizaci. Nic. Sedla jsem si na cestu. "Jsem hladová a v dálce samá příroda a žádné jídlo. Chybí mi město a restaurace. Já tu umřu. A ještě k tomu je hrozné vedro. Dostanu úpal." začala jsem si stěžovat. "Neboj to přežiješ. Tak pojď nebo se nikdy nenajíš." řekl. Před námi v dálce byl les. Rychle jsem tam běžela abych se schovala před sluncem, protože jsem neměla nic na hlavě. Jenom vlasy to je jasné. Uviděla jsem tam maliny a jahody. Začala jsem je rychlé žrát. Přišel tam Daniel a já se na něho podívala a přestala, tak rychle žrát. Sedl si ke stromu. Vypadal hodně unaveně. Se mu nedivím. Natrhala jsem mu celou hrst jahod a přišla jsem za ním a dala mu to. Poděkoval ale něco s ním nebylo v pořádku. Měl horečku. "Ty vole on asi dostal úpal!? Tak a co teď dělat?" Viděla jsem studánku." Už vím co!" Přišla jsem ke studánce sundala jsem si tričko a namočila ho. Dala jsem mu to na hlavu. On se lekl. Byl úplně spocený a skoro nevnímal a asi spal. A nic co jsem mu dala nesnědl. Nechala jsem ho tam a trochu se porozhlédla. Napila jsem se ze studánky i Danielovi jsem dala napít. Žádná cesta v lese nebyla.
Mezi dvěma stromy. Se objevil chlap. Jak se tam sakra objevil vždyť tam nebyl. Zeptala jsem se ho jak se dostanu domů. On ukázal na to místo kde se objevil a utekl. Byl to asi bezdomovec. Na sobě měl roztrhané oblečení a měl jednu botu. Hodila jsem klacek mezi ty dva stromi. Ten klacek zmizel. Co se tu sakra děje!? Jsem se asi zbláznila. Napřed to silové pole a potom tohle. To není normální. Doufám že Daniel je normální. Šla jsem pro něho. Už se mu udělalo lépe. Řekla jsem mu: "pojď za mnou." Šel za mnou a já jsem mu to ukázala. Hodila jsem tam klacek a zase zmizel. Vykulil oči. Hodil tam taky klacek.
D: "Co to je?"
Já: "Já nevím. Jeden starý pán s toho vylezl. Zeptala jsem se ho, jak se dostanu domů a on ukázal tady mezi ty dva stromy."
D: "A kde ten pán je?!!"
Já: "Utekl. Třeba je to nějaký teleport? "
D: "Možná. Ale proč toho muže nechalas utéct!?"
Já: "Byl to asi nějaký bezdomovec. Vypadal strašně."
D: " Tak tam pujdem."
Já : Si děláš srandu! Nevíme co to je!
D: Teleport třeba!
Já: Možná, nevím to určitě.
D: Jdem!
Já: Počkej!

Chytla jsem ho za ruku a políbila jsem ho. "Kdyby se něco pokazilo a třeba jsme umřeli, tak tě mám ráda. Řekla jsem a objala jsem ho. "Já tebe taky." pošeptal mi do ucha. Stali jsme před tím teleportem, tak jsme to nazvali a počítali jsme do tří. 1....2...3...vstoupili jsme tam.

Doufám, že se vám to líbí. Tato kapitola je o něco delší, než ty předešlé. Co si myslíte, že se stane s Laurou a Danielem? Napište do komentářů.