Kluk Z Baseballu

Znovu unesena

Asi 2 týdny jsem ještě nešla do školy, protože jsem se zotavolala. A když jsem teda šla do školy, tak šla se mnou i mamka, aby vysvětlila učitelce, proč jsem tam tak dlouho nebyla. Už je to asi měsíc. "Sakra já zameškala zkoušky na střední! Super co teď? Co budu dělat? Nepůjdu na střední nebo co?! To je Danielova vina!" Ve škole mě všichni zdravili, jako nikdy předtím. Předtím jsem byla pro ně jenom vzduch. Aspoň to mě ten únos přinesl. Už na ten únos nechci ani pomyslet. Ze školy domů jsem šla s Ell. Ta se mi pořád omlouvala za to, že šla s Danielem ven. Ale já to chápala a navíc Daniela nechci už nikdy vidět. Po cestě domů u cesty seděli kluci z naší školy. Podkopli mi nohy. Samozřejmě, že jsem spadla a oni se mi vysmáli. Už to začíná být jako dřív. Já ve škole nebyla nikdy moc oblíbená. Přišla jsem domů a mamka mi dala noví mobil, který koupila, pro mě. Šla jsem na messenger a bylo tam asi 100 zpráv nepřečtených od Daniela. Jenom jsem tam nakoukla a bylo tam napsaný, že nemám nikam chodit. Dál jsem už nečetla. Daniel mě teď bude poučovat kam mám chodit a kam ne, jo! Já se s ním nebavím, tak ho nebudu poslouchat. Napsala jsem Ell jestli nepůjde se mnou do města, třeba na zmrzlinu. Souhlasila, tak jsme šli. Dali jsme si extra velkou čokoládovou s vanilkou. Dobře jsme si pochutnaly a loudaly se nazpátek. Ell vykřikla. "Co je?!!" zeptala jsem se.
Přepadli nás nějací lidé. Ell tam nechali a mě zase naložili do auta. Tentokrát do kufru. "To snad není možné. Já chci umřít. Už zase mě unesli. Tohle už není normální. Vždyť jsem normální holka jako každá, tak proč zrovna mě?!" Já nevím už co mám dělat. Je mi to už jedno. Už je mi jedno jestli umřu. Nemá smysl se snažit utéct, vždyť mě zase někdo unese.
Dojeli jsme. Vyložili mě nějací týpci v maskách. Vypadali trochu jak ninjové. Zavedli mě do nějaké místnosti a přivázali mě ke stolu pouty. Místnost byla tmavá až tajemná s jedním stolem a jednou židlí a samozřejmě tam byli i jedny dveře. Hned jsem si vybavila seriál Agenti S.H.I.E.L.D. Přišla ke mě nějaká ženská a začala se mě vyptávat jestli neznám kluka který má super schopnosti.
Já: "Ne, neznám. Odpověděla jsem. Myslí Daniela, ale to jim neřeknu.
Ona: "Jseš si tím jistá! A jaktože kamery v této nemocnici zachytili jak ti ten kluk ukazuje modré ruce!" Ukázala mi záznam z kamery.
Já: "A kdo jste vlastně zač? Nějací vyslýchači? Nebo co!"
Ona: "Drž hubu slečinko, mám u sebe zbraň!"
Já: "Já se jenom ptala kdo jste?!"
Ona: " Jsme v utajení a víme vše o každým na světě. I o tobě!"
Já: Nechápavě jsem zírala.
Ona: "Budeš mluvit?! Kde je ten kluk s těma modrýma rukama?!"
Já: Nechápavě jsem zírala
Ona: "Jak chceš provedeme na tobě testy."
Já: "Jaký?! "
Ona: "Brzo se dozvíš." Pousmála se a odešla.

Je tu další díl! :-D Líbí se vám? Mám pokračovat?
Ta žena na obrázku je ta co mě vyslýchala. ;-)