Kluk Z Baseballu

Jde se do školy

Začíná září a já musím do školy. Střední školu mám dál než základku. Jela jsem autobusem. Bohužel jsem už nejela s Ell, protože jsme se nehlásili na stejnou školu. Hlásila jsem se na obor s maturitou. Jak jsem přišla ke škole, rozhlížela jsem se. Byla velká. Doufám ,že tu budu mít kamarády a ne jako v té škole předtím. "Tak Lauro, tohle je tvoje nová škola, kde budeš chodit 4 roky." Šla jsem dovnitř. Bylo tam plno. Přišla jsem do třídy. Byl tam hluk. Sedla jsem si na poslední místo, co tam bylo. Samozřejmě do první lavice. Začala hodina. Opakovali jsme učení že základky. O přestávce za mnou přišli kluci a začali se představovat. Jeden se jmenoval Samuel, druhý Johny a třetí Nelson. Tito tři stáli u mé lavice a hádali se o to kdo mě dřív vyzve na rande. Je pravda, ž vypadám lépe než před rokem. Nebudu jim říkat ,že už mám dítě, ale řeknu ,že jsem zadaná. "Promiňte kluci, ale jsem zadaná." Pousmála jsem se na ně. Tuhle větu jsem nikdy neřekla. Proč to tak nebylo dříve? "To nevadí, můžeme zašukat." Ozval se Samuel. Já se na něho podívala: "Ne, díky." Samuel má hnědé vlasy, po boku vyholené a zelené oči. Měl i dobrou postavu. Byl hubený a svalnatý. Johny měl světle hnědé, delší po krk vlasy a hnědé oči a Nelson měl černé vlasy a měl tmavou kůži.

Když jsem šla ze záchodu, na kterým jsem byla o přestávce, objevil se tam Samuel. "Co děláš na záchodě pro holky?" Chtěla jsem ho obejít, ale nepustil mě. "Co je!?" Začal se ke mě přibližovat až se úplně přiblížil. Začal mě líbat. "Hey nech mě! Vždyť mě vůbec neznáš!" Namačkal mě ke stěně a sundal si  tričko.
Já: "To nemůžeš!"
S: "Říká kdo?"
Já: "Já"
Uhodil mě na zem. Svlékl si kalhoty. Chytl mě za vlasy a moji hlavu si dal k rozkroku. Začala jsem řvát.
Já: "Nech mě bejt!"
Najednou ho někdo chytl ze zadu a přitáhl ho k sobě. Začal ho mlátit pěstí do obličeje tak, že mu tekla krev.
"Danieli, nech toho!!" Začala jsem řvát po Danielovi, který se tam objevil v pravou chvíli.
S: "A ty jseš jako kdo a co tady děláš?!"
D: "Jsem její kluk."
S: "Tak se hlavně neposer. A co děláš na téhle škole?"
D: Přišel jsem pomoct Lauře.
S: "Jak věděls, že se jí něco stane? A stejně se jí nic nestalo."
D: "Intuice."
S: "Za to, že jsi mě zmlátil řeknu úči."
Daniel jenom schopnostmi z dálky začal škrtit. Samuel nevěřil, že je to možné. "Dobře, neřeknu. Jen mě pusť." Daniel přestal. Samuel začal utíkat. "Jseš mimozemšťan!" Jenom v běhu vykoktal. Daniel se zasmál.
D:" Jseš v pořádku?"
Já: "jo"
D: "Mám tu zůstat?"
Já: "Ne, já to zvládnu."

Vrátila jsem se do třídy. Začala hodina a paní učitelka se ptala Sama: "Same, proč máš krvavý obličej? Tebe někdo udeřil?" Sam se podíval na mě. A sakra, doufám, že to neřekne.
S: "Ne, já, já. Jsem uklouzl a bouchl se o topení na chodbě. To je v pořádku." Uf, neřekl to. Usmála jsem se na něho. Počkat, proč se směju? Vždyť on si zato může sám. Po škole jsem šla domů. Zakecala jsem se na zastávce s jednou holkou z druhé třídy stejného ročníku. Jmenuje se Kristína. Možná budem kámošky.
Přišla jsem domů a lehla si na postel.

Líbí se vám tento díl a co říkáte na nové postavy?