Kluk Z Baseballu

V továrně

Daniel zavolal policii, že nám zmizela dcera u školy. Nevěděli jsme, co máme dělat a kde hledat, tak jsme se ptali lidí, který šli okolo. Potom za mnou přišel Nikolas. "Tamta paní, jí viděla." Ukázal na starou ženu, která šla asi z obchodu. Všichni 3 jsme k ní přišli a ona spustila: "Malou holčičku s modrýma očima unesl jeden muž, který žije ve staré firmě na konci města. Už tolikrát byl ve vězení za využívání dětí. Ta holčička chtěla jenom zachránit jinou holčičku před tím mužem, ale nakonec byla obětí ona."
Já: "Děkujem. Nikolasi ty už tu můžeš zůstat. My jdem."
N: "Chci jít s vámi."
Já: "Může to trvat dlouho a maminka o tebe může mít strach."
N: "Moje máma? Ta je každý den opilá a neví ,že existuji."
Najednou mi ho bylo líto. Chudák ,maminka se o něho nestará.
Já: No tak dobře, můžeš jít s námi. A jak jezdíš domů, když se o tebe máma nestará?"
N: "Autobusem."
Já:" Někdy můžeš jezdit s námi autem. Bydlíš jenom dva domy od nás."
N: "Možná."
Tak jsme nasedli do auta a jeli jsme do té staré továrny. Továrna byla stará a opuštěná. Vešli jsme dovnitř. Bylo tam ticho. Nikolas se začal bát a chytl mě za ruku. Daniel šel napřed do tmy. Nešla tam elektřina. Skoro všechno bylo rozbité. Najednou jsme uslyšeli zaklapnout dveře. Já: " Danieli tos byl ty?"
D: "Ne"
Nikolas ukázal odkud to šlo. Pomalu jsme se tam plížili. Najednou jsme uslyšeli, jak někdo volá o pomoc.
D: "Kate!"
Všichni jsme se rozběhli a běželi tam, odkud ten hlas šel.
Mě se jenom honilo hlavou: "Prosím ať se jí nic nestane! Co kdyby jí někdo znásilnil? Ne to se nesmí stát. Nic se jí nesmí stát!"
Jak jsme běželi, pustila jsem Nikolase, aby se mi běželo lépe. Doběhli jsme ke dveřím, které byli zamčené a staré. Daniel je rozrazil. Vždyť má neuvěřitelnou sílu.
Za dveřmi byli schody. Nešlo vidět na konec, byla tma. Šli jsme dolů až jsme došli nakonec uviděli jsme něco skoro nemožného. Byla to továrna v podzemí. Mnoho dětí kopalo uhlí a různé kameny a minerály. Těch dětí tam bylo více než 1000. Proč ty děti tak týrají a přivazují k řetězu a ještě k tomu do nich kopají když odmlouvají. Jsou špinavé od uhlí a od hlíny. Všechny děti buď jsou hledaný, pohřešovaný nebo děti žijící na ulici. Nechápu ty lidi co je unášejí. Dívala jsem se na ty děti a najednou Daniel se zeptal: "Kde je Nikolas?!"
Já jsem se otočila a zjistila jsem že tu není. Stratili jsme už 2 děti. To není normální. Najednou se za námi objevil muž, který na nás promluvil. "Nazdar. Dostali jste se tu, to vás chválím. Ale odsut se už nedostanete." Dořekl a hodil po nás granát. Daniel si na mě lehl, aby mě ten granát nezabil. Najednou jsem slyšela hroznou ránu. Daniel se svalil vedle mě. Mě hrozně pískalo v uších a motala se mi hlava. Videla jsem všechno rozmazaně. Nemohla jsem se zvednout.
Snažila jsem se rozkoukat, ale nešlo to. Najednou sem něco uslyšela nějaký volání. "Lauro, Lauro!" Nevím kdo na mě volá. Píská mě v uších. "Lauro, Lauro! Mami?!" "Kate." Viděla sem toho muže jak jí odvádí pryč. A ona mě pořád volala a potom jí ten muž nějak uspal. "Kate já tě zachráním." Otočila jsem se na Daniela a ten tam ležel, ale dýchal chtěla jsem se zvednout ale zamotala se mi hlava a omdlela jsem.