Kluk Z Baseballu

V nemocnici

Najednou jsem se probrala. Uviděla jsem Daniela jak spí na židli vedle mě.
Já: "Co se stalo?" Daniel se probral
D: " Jak ti je?"
Já: "Už líp. Co se mi stalo?"
D: " Byla jsi postřelena a nachvíli jsi umřela "
Já: " Cože? "
D: " Ty jsi to nepamatuješ?"
Já: "Pamatuji, ale nemůžu tomu uvěřit, že jsem přežila. Když jsem umírala bylo krásné.
D: "Řeklas, že mě miluješ, když si umírala. Jen to pravda?"
Já: "Je to pravda, že tě miluji a v jaké nemocnici jsem?"
D: "V nemocnici v Brně"
Já: "Takže doma?! Super!"

Do pokoje přišla sestřička a Ell. Hned jsem vyskočila a šla jsem Ell obejmout. Sestřička mě posadila zpátky na postel. "Musíš ještě ležet. Ještě nejsi úplně zdravá." "Ale mě už je dobře. Já už chci jít domů!"
Přišla tam moje i Danielova máma. Pozdravila jsem. Moje máma mě začala objímat a říkala: "Co já se tě nahledala i policie tě hledala, po celém světě. Nemohly tě najít, jakoby ses jen tak vypařila z planety. I Daniela nemohly najít. kde sakra bylas?!" "Já nevím?!" Podívala jsem se na Daniela. Tvářil se divně, jako by něco věděl. Začalo mi šrotovat hlavou otázky: Kde jsem byla? Jakto že existuje nějaký teleport a silové pole? No silové pole existuje ale né takhle nerozbitný. Jaktože tam ,kde jsem byla,byl Daniel? Jakto ,že jsem přežila když jsem vykrvacela? Kdo je vůbec zač? Tak na tyto otázky se ho určitě zeptám.
S mámou, s Danielem, s jeho mámou a s Ell jsem šla v nemocnici na oběd. Viktor tam nebyl. Byl u babičky. Sedli jsme si všichni ke stolu a jedli a povídali si. Dala jsem si lazane. Ty já miluji. V Ell jsem se spletla. Šla s Danielem ven, protože nás chtěla dát dohromady. Ale Daniel je divný. Až rodiče odejdou tak ho výslechu. Nic mě totiž nedává smysl.
Byla jsem unavená, tak jsem šla spát. Ostatní šly domů.

Je tu další díl, tak doufám, že se vám líbí. Je krátký, ale to doufám nevadí. :-P