*Clare * : Avengers

1. kapitola: Bolest

**Clare**

   ,,Máme je'' ozvalo se když jsem se probudila. Necítila jsem nohu a před očima se mi dělaly černé fleky. Vedle mě leželi moji sourozenci. Wandě po obličeji tekla krev z nosu, ale byla při vědomí zato Pietro byl na tom o něco hůř. Měl rozražený ret a v ruce zabodlí kus skla. Jako nebudem si nic nalhávat, v tu chvíli jsme vypadali všichni hrozně! Znendání nás oslnilo sluneční světlo. Příjemné lechtání paprsků na obličeji zbožňuju! Je to takový útěk od reality. Jakmile jsem přišla trochu k sobě a dostala jsem se z takového toho ,,šoku" před sebou jsem viděla chlápka, který měl na kabátu našitý odznáček se zamračenou chobotnicí. Pobaveně jsem zvedla koutky, ale  rychlostí světla mi opět  spadly do normálního posmutnělého výrazu, protože bolest po celém těle byla ukrutná. Chlápík se na nás usmál a řekl nám ,, Zdrvím moji milý dnes je váš nejšťastnější den!'' Hned jak větu dořekl, tak odešel, ale  tři z jeho kumpánů nás všechny vzali do náručí a odnesli do velké černé dodávky. Já v tu chvíli zavřela oči a zřejmě upadla do bezvědomí. Probrala jsem se asi po pár dnech. 

      ,,Ahoj, můžu se zeptat kde to jsem a co tady dělám? " slušně jsem se zeptala. Velký svalnatý chlap se na mě upřeně podíval přeš jeho sluneční brýle. Vypadal jako klasický gauner.  Měl pořád takový poker face, tak jako by mi chtěl udělat bůh ví co. Pořád se stejným výrazem řekl ,, budeš pro nás hodně platná" otočil se a odešel. Sakra co mám dělat. Zkusila jsem se posadit, ale moc mi to nešlo opět jsem spadla do peřin. Zase jsem usnula. Byla jsem jako zdrogovaná. Ani jsem se nestačila porozhlédnout jestli se mnou v místnosti nejsou moji sourozenci.  

-O měsíc později-

      Seděli jsem s Wandou a Pietrem každý připoutaný na jednom křesle. Bolelo mě celé tělo. Nemohli jsme nic!  Na hlavách jsme měli přilepené takové ty přílepky jakými se sleduje například mozek nebo srdce.  ,,Co s námi udělají" špitla jsem potichu směrem k mým sourozencům. Pietro se snažil nadzvednout ramena, tak aby mi dal najevo ,,já nevím Clare"  a Wanda jen sklopila hlavu a slzy ji vhrkly do očí. Nevěděli kde jsme ani co po nás ti divný lidi chcou. Všichni se zdraví podivným pozdravem a na oblecích mají našitý znak chobotnice. Je to totální tajemno a to se mi nelíbí a myslím, že nejsem sama.  

     Najednou k nám přistoupil ten chlápek co nás vytáhnul ze sutin. Už od počátku mi nebyl sympatický. Nandal si gumové rukavice, jako mají doktoři. Do ruky vzal injekci s nějakým modrým roztokem a přistoupil k Pietrovi. Dal mu do pusy roubík a stříkačku mu vrazil do srdce. ,, Co to děláte! Přestaňte!!!" vyhrkla Wanda, já se nezmohla na nic jen mi do oči vhrkly slzy  a já se rozbrečela jako malé dítě. Pietro se zmítal v bolestech, snažil se křičet. Nešlo mu to! Jako kdyby přišel o hlas. Zanedlouho ten tyran přišel i k Wandě, pro změnu se stříkačkou v níž byl červený roztok. Celý ,,rituál" opakoval. Začala jsem se klepat a na nic jsem nečekala a  začala křičet o pomoc, ale bezvýsledně! Akorát jsem je asi rozzuřila, protože zezadu jsem uslyšela kroky. Pamatuju si pouze silnou bolest na prsou a v zátylku. Dále mám okno. Nic si z toho nepamatuju, za což jsem celkem ráda. Hned jak jsem se probudila, ani nevím po jaké době.  Najednou koho tu nevidím... 

Trochu napětí nakonec! :D Tak co myslíte kdo je ta tajemná osoba co za Clare přišla? To je ve hvězdách (já už to vím :D ). Doufám že se vám první kapitola líbila. Dejte mi do komentářů vědět co si o tom myslíte :) Mám vůbec pokračovat atd... Doufám, že jsem vás neodradila. Další díly už budou záživnější. :))) Mám vás ráda. :* Jullisek :***