14. kapitola: Já nechtěla...

327 18 0
                                    

**Clare**

Byla jsem naprosto nepříčetná. Moje sebelítost se změnila na naprostou nenávist vůči světu. Cítila jsem všude kolem sebe chlad. Měla jsem nutkání někomu ublížit. Aaaa

Vrazila jsem do vily a chtěla jsem se zavřít u mě v pokoji a dlouho nikomu neotevírat. Už už jsem chtěla vyběhnout těch pár schodů, jenže v tom jsem uslyšela za zády ,,Ahoj Clare! Kampak spěcháš? Jakpak jsi dopadla u toho doktora???" Ne to je Mel! Aghrrr ta mi ještě scházela. Otočila jsem se na ní, ale v tu chvíli mi trochu přeskočilo. Přestala jsem ovládat co dělám. Začala jsem kolem sebe všechno mrazit. Ani nevím jak jsem to dokázala. Mel se zvedla a vykoktala ,,Clare co se to děje? C-Co to děláš?!" Hodila jsem na ni nenávistný pohled a mávnutím ruky mi z dlaně vystřelilo ledové cosi proti Mel. Nestihla nijak zareagovat a už měla ruce přimrzlé ke stěně. Začala křičet o pomoc. Jednou otočkou jsem zmrazila všechna okna a dveře, tak aby se do budovy nikdo nedostal. 

Ona se přestala bránit a ani nekřičela  jenom na mě  civěla s otevřenou pusou. Přišla jsem k ní. Cítila jsem se všemocná. Takový pocit jsem nikdy nezažila. Chytla jsem ji za bradu a křikla jsem ,,Za všechno můžeš ty rozumíš!!! Kdybys nevymejšlela takový kraviny nic by se nestalo!!! Nesnáším tě!!! A za své chyby budeš pykat, ty jedna svině!!!" Všechnu svojí sílu jsem soustředila na jedno místo a to na mou ruku, tedy spíše dlaň. Poodstoupila jsem od ní a vší silou jsem ji zasáhla. Sesunula se k zemi. Ležela nehybně. Vracela jsem se pomalu k sobě a když jsem ji uviděla, zpanikařila jsem. Padla jsem na kolena a začala brečet. Melino tělo začalo ztrácet pigment doslova bělalo. Stejně tak i vlasy. Rty ji v mžiku popraskaly. Vypadala jako mrtvá. ,,Já jsem jí zabila!!!" vykřikla jsem. 

**Pietro**

Uslyšel jsem zezdola křik. Za pár sekund jsem už sbíhal schody. Ocitnul jsem se ve vstupní hale a když jsem se rozhlédl bylo vše zmražené. ,Co se tu sakra děje?!'  pomyslel jsem si. 

Vykoukl jsem za roh. To co jsem spatřil mi doslova vyrazilo dech. 

Na zemi ležela Mel bílá jako stěna. Vypadala jako z ledu. Skoro jsem si nevšiml jak vedle ní klečí Clare v slzách. Přiběhl jsem ke Clare a objal ji. ,,Co se tu stalo?" zeptal jsem se jí klidným hlasem, tak abych ji ještě víc nerozhodil. ,,Já, já jsem jí zabila Pietro! Zabila!!! Chápeš to!!!" vyjekla na mě. Zděsil jsem se. Přece moje malá sestřička nemůže jen tak někoho v 16 zabít?! Nic jsem jí na to neříkal. Byl jsem z toho celý nesvůj. ,,A Pietro?" řekla. Kouknul jsem se jí do očí a ona řekla ,,No jak bych to řekla. Jsem v tom." Vykulil jsem na ní oči. Toto jsem opravdu nečekal. Tak toto je nejdivnější den mého života... 

**Tony** 

Vracel jsem se pomalu zpátky do vily. Jen tak jsem si přemýšlel. 

Když jsem dorazil domů bylo vše zmrzlé. Chtěl jsem otevřít dveře, ale nešlo to. Sundal jsem si sako a rozhodl jsem se že zkusím můj tajný vchod pro případ nouze, který není na ničem závislý. Oběhl jsem dům a odklopil poklop. Skočil jsem do díry a běžel uzonkou cestičkou do domu. 

Vylezl jsem v mé dílně. V tom spěchu jsem úplně zapomněl vzít si svůj Ironmanskej oblek.   Vyběhl jsem schody a nestačil jsem se divit. Viděl jsem klečící Clare která se objímala s Pietrem. Divný. Povyběhl jsem ještě o pár schodů výš a spatřil jsem Mel. Tak bezmocně tam ležela. Celá promrzlá. Běžel jsem k ní a cestou jsem popadl deku z pohovky. Přikryl jsem ji a objal. Ležela tam jako mrtvola. Její tělo bylo prochřadlé a nehybné. ,,Kdo jí to provedl???" vykřikl jsem. Clare se na mě jenom podívala. Pochopil jsem oč tu běží. ,,Jak si mohla!!! Ona tě měla ráda a tys jí provedla tohle!!!" začal jsem po ní křičet. ,,Tony takhle se nic nevyřeší." vložil se do toho Pietro. Nenechal mě nic říct a opět namítnul ,,Musíme zavolat ostatní především Thora, dokud nebude pozdě!!!"


Tak další kapitola po sto letech! Doufám že se vám líbila. :) Chtěla bych se omluvit, že jsem dlouhou dobu nepsala, ale nebyl čas ani nálada. :/ Ale chtěla bych vám moc poděkovat na překonání hranice 1000 přečtení!!! ÁÁÁ je to hrozně velký číslo a nikdy jsem v něj ani nedoufala takže děkuju moc! Můžete mi tady zanechat nějaký pěkný komentík a hvězdičku. Mám vás ráda!!! :3 Jullisek :* 

*Clare * : AvengersKde žijí příběhy. Začni objevovat