*Clare * : Avengers

24. kapitola: Těsně u letiště.

Na letišti v Berlíně se schylovalo k velké bitvě mezi členy Avengers. Na jedné straně zastánci sokovijské smlouvy vedené Iron manem a na druhé odpůrci, kteří se chtějí pokusit zachránit svět a zastavit člověka, který chce k životu přivést pět supervojáků. 

(pozn. autorky)

**Clare**

Stále jsem ležela v nemocnici. Skamarádila jsem se s jednou sestřičkou, Adele. Byla moc hodná, celou dobu se o mě a o Steveho starala. Byla jsem ráda, že tam se mnou někdo je. Po tom co Steve ve spěchu odešel, nikdo už za mnou nepřišel. 

Jednoho dne jsem zapnula televizi, byla tam reportáž o tom, že Kapitán Amerika pomohl uprchnout strůjci toho výbuchu co mě málem zabil. Tomu jsem nemohla uvěřit. Můj Steve vždy přece chránil občany a ne osvobozoval vrahy. 

Musela jsem se vydat, abych zjistila pravdu. Ačkoliv jsem byla stále velmi slabá a všechno mě bolelo, rozhodla jsem se že podepíšu reverz a vydám se za Stevem do Berlína, aby mi vše objasnil. Mého malého chlapečka jsem svěřila Adel, žila nedaleko nemocnice a slíbila mi, že se o něj postará. Dostala zrovna volno. Byla jsem jí moc vděčná. Nechtělo se mi malého Steveho opouštět, v tu dobu byl mým celým světem, ale musela jsem zjistit pravdu. 

Nasedla jsem na první letadlo do Berlína. Měla jsem ohromné štěstí, bylo to poslední letadlo, které mohlo v Berlíně dosednout. Celé letiště bylo evakuováno, neměla jsem ponětí z jakého důvodu. Když jsem z letiště ve spěchu vyšla, snažila jsem se Stevovi dovolat. Telefon mi nebral. Nevěděla jsem, kde mám začít hledat. Přece jenom ho hledalo dost lidí, po tom co udělal...

Najednou se přede mnou vyřítilo malé modré auto, byl to hodně starý model, vypadlo až moc podezřele. A také že jo, řídil ho můj Steve. To je ale náhoda...

Začala jsem na něj mávat, ale nevšiml si mě. Rozběhla jsem se tedy za autem. Nebyla to dlouhá cesta. Vyjeli do nadzemních garáží. Předem už tam stála dodávka. Schovala jsem se za jeden ze sloupů a sledovala co se bude dít. Z modrého auta vylezl Steve a z toho druhého Clint. Za ním se objevila má sestra Wanda. To už jsem vylezla ze svého ,,úkrytu" a křikla jsem na ní. Bleskově se otočila a promnula si oči. Nemohla uvěřit, že jsem tam. Já upřímně také ne. Neviděly jsme se několik měsíců.

Steve i Clint na mě koukali dost vyděšeně. S Wandou jsme se pouze obejmuly, ale neřekly jsme si nic. ,,Steve co tady sakra děláš? Proč si pomáhal uniknout tomu zločinci?!" vychrlila jsem na něj. On svým typicky klidným hlasem odpověděl ,,Není to ten kdo si myslíš, je nevinný. Musíme zastavit toho pravého kdo má všechen ten zmatek na svědomí. Ty ale zůstaneš tady, aby se ti nic nestalo. Vůbec, kde máš malého?". Moc jsem nechápala, ale asi měl Steve pravdu, vždycky měl pravdu. ,,Steve je u jedné sestřičky ve Vídni, musela jsem se dozvědět pravdu chápeš?" křikla jsem na něj téměř hystericky. Opět ke mě klidně přistoupil, odhrnul mi pramínek mých blonďatých vlasů z obličeje a jako tenkrát mi zašeptal ,,Vše bude v pořádku, jen tu zůstaň, dobře?" Souhlasně jsem přikývla. Pak se otočil a začal něco řešit s tím týpkem, co přijel s Clintem v dodávce, neznala jsem ho. Clint se mezitím na mě vyčítavě podíval. On totiž nic nevěděl. Nevěděl co se mi stalo a ani že už je malý na světě. Trochu jsem se zastyděla, přeci jenom to byl jeho biologický otec. 

Zanedlouho Kapitán vydal povel a všichni vyrazili. Já jsem se mezitím krčila u sloupu a vše jsem pozorovala opodál. Měla jsem krásný výhled na celou scénu. 

Steve se rozběhl, ale před ním přistál Tony ve svém ironmanském obleku. Vedle něj stál i War Machine, nevím jak se jmenuje, neměla jsem nějak čas se s ním seznámit, snad někdy budu mít tu čest. 

Celé se to seběhlo tak rychle, najednou se všichni do sebe pustili. Bylo vidět, že si nechtějí úplně ublížit. Tony se snažil Steva zastavit, aby nemohl odletět. Myslel si totiž asi to co já předtím, že Steve pomohl zločinci. Musela jsem mu jít říct jak to bylo doopravdy, když Stevovi nevěří. 

Seběhla jsem dolů, plot co odděloval letiště jsem rozsekla kusem ledu. Ani jsem nevěděla, že něco takového dokážu. Rozběhla jsem se směrem k nim. V ruce mě neskutečně řezalo, rána mi  začala krvácet. To mě ale nezastavilo, nemohla jsem dopustit, aby se Stevovi něco stalo. 

Běžela jsem dál. Najednou začala padat nějaká věž. Přímo na Steva. Srdce se mi úplně zastavilo. Naštěstí to Wanda celé chytla. Mohla jsem se opět svobodně nadechnout. Rozběhla jsem se tedy dál, byla už jsem skoro u Steva, už už jsem se chystala na něj zavolat, když v tom ten nějaký War Machine namířil na Wandu, rozmáchla jsem se a srazila ho kusem ledu. Sice i když jsem ho zasáhla, tak Wanda pustila ten kus budovy. Zahlédla jsem ale Steva, jak proběhl pod.

Já takové štěstí neměla. Moment radosti, že se mi podařilo sejmout jednoho z Avengers, vystřídala strašlivá bolest která vycházela ze spodní části mého těla. Kus té budovy na mě spadl. Nemohla jsem se pohnout. Ruka mi velmi krvácela. Nikdo si mě nevšímal. 

Ležela jsem tam úplně sama. V tom mě ale spatřil Clint. Rychle se ke mě rozběhl. Já jsem těžce a mělce dýchala. Vše mě bolelo. 

,,Clare! Claree! Co tady děláš? Nemáš tu být!!! " kleknul si ke mně. Snažil se odsunout trosky z mých nohou. ,,Clinte, to je v pořádku. Nemůžeš s tím nic dělat. Neboj. Můj čas už nastal, cítím to, ztratila jsem moc krve..." ta slova mě neuvěřitelně vysílila. ,,Ne,ne,ne ty neumřeš rozumíš mi? Nemůžu tě ztratit. Ne znovu." v očích se mu leskly slzy. Z posledních sil jsem zašeptala: ,,Teď mě dobře poslouchej. Vždy jsem tě milovala, ale jiným způsobem než by sis přál. Slib mi ale, že neřekneš, že jsi otcem malého Steva." Zarazil se ,,Tys ho pojmenovala Steve...?" odvětila jsem: ,,Ano, je nádherný, je ti trochu podobný. Slib mi to ale." Brečela jsem. Nevěděla jsem jestli bolestí nebo tíhou okamžiku. ,,Slibuju". Celou dobu mě držel za ruku, hladil mě po vlasech a uklidňoval mě. ,,Sbohem" šeptla jsem.  Párkrát jsem se ještě nadechla, pak můj hrudník byl už moc těžký. Víčka mi těžkla. Tak takhle vypadá smrt? 

Před očima se mi objevilo místo, kam mě Steve kdysi vzal. Kde mě poprvé políbil. Teď tam stál, usmíval se. Za ruku držel dítě, malého kloučka. Ten se ke mě rozběhl. Steve mi podal ruku a já se jí chytla....

Tak jsme u konce. Budu ráda za jakoukoliv vaší reakci. :)