*Clare * : Avengers

20. kapitola: Co ty tady?

**Clare**

Ve dveřích se objevil Clint. Rychle jsem se schovala pod pult. Já ho tady nechci. Úspěšně jsem se odstřihla od starého života a chtěla jsem začít znovu. Ale pořád mě to dohání. Musela jsem se k tomu postavit čelem.

,,Ahoj, tak co si dáš?" zeptala jsem se profesionálně. On na mě zůstal zírat. Bylo to hodně vtipný. Koukal na mě asi minutu, pak to bylo hodně divný. ,,Promiň, ale mám i další zákazníky. Tak dáš si něco?" opět jsem nadhodila. Konečně odvětil ,,N-No v kolik končíš?"... ,,Za hodinu." po tom co jsem to dopověděla, tak odešel. 

Celou dobu jsem na tohle setkání musela myslet. Konečně jsem měla padla a vyšla jsem před kavárnu. Tam už na mě čekal. Celou mě opět přejížděl pohledem. Zastavil se až na mém bříšku, které už hodně povyrostlo. Bylo to už asi osm měsíců, co jsem se jim neozvala. Neměla jsem potřebu se s nimi vídat. Hned po tom, co jsem odešla, už jsem svou moc nepoužila. Byla jsem za to moc ráda a částečně jsem byla i na sebe hrdá. V televizi jsem vídávala, co se dělo například v Lagosu, DC a tak dále. Neměla jsem potřebu se s takovými lidi stýkat.  Nechtěla jsem ohrozit malého. 

,,T-ty jsi p-pořád..." .... ,,Ano, Clinte, pořád čekám miminko, děkuju za optání..." vykulil oči. Dlouze jsme si povídali. Ptala jsem se jak je na tom tým, i když mě to nějak moc nezajímalo, ale nechtěla jsem být nezdvořilá. Řekl mi o té smlouvě. On sám to podepsat nechce, stejně jako kapitán a pár dalších, dokonce i moje sestra.... Neměla jsem z toho radost. Někdo by je měl hlídat. Víme, co se stalo, když jsem se neovládla. 

Také se zmínil o tom, že Melania se s Thorem stále nevrátila, nikdo o nich nemá žádné zprávy. Úplně mě píchlo u srdce, pořád ta rána někde hluboko ve mě je. A bolí. Hodně bolí. 

Najednou jsem ucítila silnou bolest na břiše. Miminko mě koplo. Trochu jsem zasténala bolestí, Clint se úplně vylekal. Hned se ptal, zda nemá zavolat sanitku. ,,Ne ty hlupáčku, sáhni si. ", položila jsem mu ruku na místo kde jsem kopání cítila. Oči se Clintovi úplně rozzářily. Najednou pookřál a začal nadhazovat, že by se o nás postaral.  ,,No víš, nic o nikoho nechci. Vždy se spálím. Chci žít s tím malým normální život, bez superhrdinů. Pochop to prosím. Takže svou starost si laskavě nech. Děkuju..." po tom co jsem toto dořekla, zvedla jsem se a odešla. Clint tam zůstal zaraženě sedět. 

Jakmile jsem přišla domů, bydlela jsem stále u Mayi, ale skoro jsme se nevídali. Pracovala jako noční ostraha, tak jsme se v bytě vždy pouze minuly. 

Doma jsem se svalila na pohovku. Byla jsem z práce pěkně unavená, ale peníze byly moc potřeba. Stále mi ale vrtal hlavou ten moment s Clintem. Neudělala jsem blbost? Možná jsem si měla nechat pomoci - pomyslela jsem si. Koukala jsem přitom na televizi, najednou tam padla zmíňka o sokovijské smlouvě. Zbystřila jsem a televizi zesílila. Ve Vídni se prý bude pořádat valná hromada, kde se bude tato smlouva podepisovat. ,,Musíme jet do Evropy" řekla jsem směrem k mimču. Možná jsem chtěla opět všechny vidět. Nejlépe na ,neutrální' půdě, někde, kde nejsou takové emoce, abychom si mohli o všem promluvit.  

Měla jsem našetřeno relativně hodně peněz, chtěla jsem si totiž koupit byt. No ale místo toho jsem si koupila letenku do Vídně. Vím, že se moc nemá lítat v pokročilé fázi těhotenství, ale musela jsem to risknout.  

**Steve**  

S Tonym jsme se hodně pohádali. Nejenom o té smlouvě, ale také o Clare. Chtěl jsem jí zpátky. Moc mi chyběla. Po tom, co se Clint zmínil, že je stále ve městě a pracuje v jedné kavárně, tak jsem se rozhodl jí navštívit. Chtěl jsem, aby jí vzal zpátky. On nechce. Tony už Mel úplně pohřbil. Nedala o sobě s Thorem několik měsíců vědět. Hodně zapškl. Trochu rezignoval na svou pozici a už s námi skoro na žádné akce nechodí. Wandu stále drží doma. Hodně se změnil od toho incidentu.

Nat odjela do Vídně. My všichni ostatní jsme zůstali. Ona to totiž zvládne. Jsem připraven se o Clare postarat, i o její miminko, ať už je otec kdokoliv. 

**Tony**

O všechny v životě jenom přicházím. Nechci přijít i o Wandu. Chci abychom byli kontrolováni, chráněni. Unavuje mě, tvářit se, že jsem stále v pohodě, když vyhodíme do povětří barák. Když ke mě kdysi na MIT přišla ta žena a řekla mi o svém synovi něco mi v hlavě přeplo. Už nechci jen primárně bojovat, ale chci se usadit a chránit svou rodinu. Což jsem do této doby nedělal. Proto jsem se rozhodl k podepsání sokovijské dohody. Nat to jela za nás do Vídně vyřešit, ale asi tam zaletím taky. Nějak se mi to celé nezdá. 

Se Stevem se teď moc nemusíme. Chci si dát oddych, dát si ve Vídni sachr a vypnout. To už nutně potřebuju. Od smrti Mel jsem opravdu na dně a potřeba rozptýlení je ještě větší. 

Za pár hodin jsem si sbalil nějaký věci, samozřejmě s sebou beru i oblek. Pro stav nouze. Doufám, že ho nebudu potřebovat. 

Tak co si myslíte o další kapitole? Už se pomalu blížíme ke konci. Za komentář a hvězdičku budu moc ráda. :))