*Clare * : Avengers

18. kapitola: To bude dobrý.

**Mel**

Za dveřmi stál Thor. Padla jsem mu kolem krku. ,,Prosím já chci domů. Nic mi není můžu jít prosím domů." Žadonila jsem. Kouknul na mne. Vypadal nadšeně, že mě nevidí v posteli. ,,Nahnala jsi mi takový strach. Vypadala jsi jako mrtvá. Spala jsi asi 14 dní, mezi tím jsem zjišťoval co by ti mohlo být. Hledal jsem ve starých knihách a zjistil jsem, že kamen nekonečna si může vybrat svého hostitele, pokud je nějakých způsobem oslaben a čerpat z něho energii, domnívám se, že Strucker kámen natolik při pokusech oslabil, že ztratil část své energie, a proto jí čerpá z tebe." Koukla jsem se na něj s nechápavým výrazem ,,Jaký kameny nekonečna? A jak bych se vůbec k nějakému kamenu dostala? Copak mám v sobě nějaký kámen?! Však já si dala jenom kafe a potom... Ehm no... Co se stalo potom?" Právě mi došlo, že si vůbec nic z toho dne nepamatuju. Jen to, jak jsem přišla domů z práce s kafem a doma byla pouze Clare. ,,Napadla tě. A zmrazila a kdo ví co ještě. Zavolal mě Tony. To on tě našel a kdyby přišel, byť jen o chvíli dýl, nechci domýšlet co by se ti stalo." Řekl mi s hořkostí v puse. Úplně jsem ztuhla. Co že mi to udělala? Proč mě! Já jí nic neprovedla a myslela jsem, že jsme kamarádky. Tak asi ne no. ,,Co se mnou teďka bude?" špitnu se slzami v očích. Opět ke mně přišel o objal mě ,,Donesu tě zpátky domů. Tam něco s ostatními vymyslíme. Stejně bys tu se mnou nemohla zůstat, kvůli mému otci. Nemá moc rád, když k nám chodí cizinci." Nad touto větou se mírně pousmál. Byla jsem o něco šťastnější s pocitem, že můžu jít domů.

**Wanda**

,,Jarvisi, zapni topení. Musíme to tu nechat trochu roztát." Křikla jsem směrem ke stropu. Zamířila jsem do kuchyně něco uvařit. Přece jenom to byl velmi náročný den. Rozhodla jsem udělat jednoduché sendviče. Jakmile jsem je měla hotové, šla jsem za bratrem a Tonym zpět do obývacího pokoje. Oba seděli na gauči a koukali do země. To ticho bylo zničující. Nikdo z nás nevěděl co se bude dít dál. ,,Na tady jsem vám donesla něco k zakousnutí." Pronesla jsem s klidem v hlase. ,,Na jídlo nemám momentálně ani sebemenší pomyšlení." Odsekl Pietro, zvedl se a odešel do svého pokoje. Doufám, že nás tu Tony po tom všem nechá. Vůbec bych se mu nedivila, kdyby nás všechny vypakoval. ,,Hele Tony já si půjdu asi sbalit. Nevím, jestli je úplně vhodné tu zůstat po tom co se stalo. Něco si s bratrem najdeme. A až se Clare vrátí bude tam i s tím malým žít s námi. Potom se nejspíš vrátíme zpět domů, do Sokovie." Prolomila jsem to hrobové ticho. ,,Proč bys chodila. J-já nechci abys odešla pryč. Nevím jestli se má sestra vůbec někdy vrátí zpátky a já tu nechci zůstat sám. A vůbec Clare čeká dítě?!" řekl zděšeně. ,,Aha promiň já ti to asi neměla říkat. A jestli nechceš nikam nepůjdu." Dořekla jsem a jemně jsem ho políbila na rty. Trochu se usmál a polibek mi oplatil. 

Doufám, že se vám kapitola líbila! Můžete napsat komentář a hodit mi sem srdíčko. Moc mě to potěší. Co myslíte, že se stane dál? Jullisek :*