*Clare * : Avengers

16.kapitola: J-já ehm...

**Clare**

Zůstali jsme tam s bratrem sedět. Byla jsem úplně na dně. Nevěděla jsem co se bude dít dál. Budeme tu moct zůstat po tom co se stalo? Asi ne. Tony nám naznačil, že bychom asi měli vypadnout. No spíše já. Vyšla jsem za ním před dům a chtěla jsem se omluvit. Sice omluva by nic nespravila, ale i tak. 

Strašně pršelo a na příjezdové cestě stál Tony, takto jsem ho ještě nikdy neviděla. Byl nešťasný, chtěla jsem ho jít utěšit, ale stejně za to můžu já... Proto mi to nepřišlo moc vhodné.

Napadlo mě, že bych měla zavolat Stevovi, jestli bychom se nesešli a já mu vše mohla říct a se vším se mu svěřit. Tato situace není pro mě úplně jednoduchá. Uvízla jsem ve smyčce a nevím jak z ní pryč. Nechtěla jsem nikomu ublížit. 

Vešla jsem zpět do domu a šla do ,svého' pokoje. Sbalila jsem si ty nejvíce potřebné věci a všechny peníze co jsem si vydělala, když jsem měla brigádu v kavárně. 

Odešla jsem hodně nenápadně a nikomu jsem nic neřekla. Stopla jsem si auto a vystoupila jsem kousek od místa, kde mne Steve poprvé políbil. Zavolala jsem mu. Hovor ihned zvedl a souhlasil, že hned přijede na ono místo. 

Stála jsem tam s taškou v ruce  a čekala na něj. Když jsem ho uviděla, jak slézá z motorky, tak se mi rozklepala kolena. Byla jsem velmi nervozní. Nevěděla jsem jak mu to mám říct. Jestli začít tím, že jsem zabila Mel nebo že čekám Clintovo dítě? Blížil se ke mě a já musela rychle něco vymyslet. ,,Ahoj Clare co jsi mi tak nutně potřebovala říct?" zeptal se mě. No nic musela jsem začít něco udělat. Políbila jsem ho na rty na uvítanou. Doufám, že ne naposledy. ,,No, Steve, j-já ehm jak bych to řekla. " začala jsem. On na mě koukal takovýma smutnýma očima. Asi něco tušil. ,,Dneska jsem provedla něco hodně špatnýho a nevím co mám dělat." začala jsem brečet. ,,To nebude tak strašný, ať je to cokoliv, spolu to zvládneme." řekl a objal mne. Ne nemůžu mu tak ublížit. Neřeknu mu o dítěti.

 ,,Dneska jsem asi zabila Mel. J-já nechtěla. Nešlo to zastavit. Zmrazila jsem celou vilu a zaútočila jsem na Mel. Nedokážu svoji moc ovládnou. Prostě nedokážu!" Propadla jsem znovu v hysterický pláč. ,,Jak je jí?" zeptal se mě starostlivě. ,,Nevím, Thor jí odnesl na Asgard. Prý moje moc nepochází z našeho světa. Doufám, že to přežije. " Pořád jsem plakala. Nemohla jsem si pomoc, bylo mi to tak líto. Přistoupil ke mě blíž a něžně mi odendal pramínek vlasů z obličeje. V tuto chvíli jsem se cítila stejně jako když mě sem poprvé přivedl. ,,Neboj ona to určitě zvládne." Znovu mě lehce políbil. 

**Mel**

Otevřela jsem oči. Strašně moc mě bolela hlava. Na nic jsem si nepamatovala. Nevěděla jsem co se děje. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ležela jsem v obrovské pohodlné posteli. Byla jsem v překrásném pokoji s obrovskými okny. Snažila jsem se zvednout. Po pár neúspěšných pokusech se mi to konečně povedlo. I přes nesmírnou bolest jsem si  spustila nohy z postele na zem. Když jsem si stoupla, připadal jsem si jako kdyby jsem se znovu učil chodit. Nohy se mi pletly přes sebe a párkrát jsem i zakopla. Po chvilce trénování chůze, jsem už jistěji  vyšla objevovat nová tajemství mého pokoje. Koukla jsem co mám za oblečení, čekala jsem svůj starý kostýmek, ale na sobě jsem měla hedvábnou bílou košilku. No počkat. Kdo mě sakra převlíkl?! 

Když jsem skončila s prozkoumáváním mého pokojíčku, tak jsem se po chvíli začala pekelně nudit. Napadlo mě, že bych se mohla porozléhnout i někam jinam. Otevřela jsem velké dveře a nakoukla do chodby, kde nikdo nebyl. Jéj aspoň něco pozitivního. 

Pomalu jsem se vyplížila ven. Cupitala jsem bosýma nohama po zemi. Najednou jsem před sebou uviděla další dveře, ale tyto byly tak 4x větší než ty moje. Vzala jsem za kliku a vlezla dovnitř. Předemnou se rozléhala místnost, ve které byly velké sloupy, na zvláštních stojanech hořely ohně a v čele byl trůn vlastně spíše dost nepohodlné křeslo. Ehm no. 

Z mého přemýšlení o křesle mě vytrhly hlasy. Lekla jsem se a zaběhla jsem za jeden z velkých sloupů. Nemohla jsem si zadělat na problémy, přeci jenom nevím vůbec, kde jsem. Nechtěla jsem vykukovat, ale moje zvědavost mi nedala na vybranou. Jemně jsem nakoukla přes kraj sloupu, který byl tak 2x tak široký co já, takže jsem měla dost solidní schovku. 

Uviděla jsem dvě postavy, sice jsem je nerozeznala, ale jedna z nich mi byla dost povědomá. Hmmm... ,,Otče, ona tu musí zůstat, je příliš slabá, na to aby se mohla vrátit domů." řekla jedna z osob trochu naštvaně. Napadlo mě, že bych se měla asi vypařit přece jenom asi není úplně vhodné odposlouchávat cizí rozhovory. 

Snažila jsem se v rámci možností dostat nepozorovaně k oněm velkým dveřím. Už už jsem tam byla, ale v tom na mě někdo zavolal. Sakra, plán mi nevyšel. Otočila jsem se na patě čelem k trůnu. Na něm seděl postarší pán a vedle něho můj Thor. Koukla jsem na ně a zamávala jsem jim. I když jsem netušila kdo ten druhý je.  Rozešla jsem se k nim. Thor mi přišel naproti a ohranářsky mi pomohl, protože jsem šla velmi nejistě, však jsem se asi před hodinou naučila znovu chodit! Z ničeho nic se mi začalo dělat mdlo. Nevím proč, ale začala se mi příšerně motat hlava a dělat černo před očima. Zastavila jsme se a rozhlédla  se. Najednou se mi podlomila kolena a já omdlela...

Jééj konečně nová kapitola! :D Po dlouhé době zase. No jak se vám líbila dnešní část? Jak to bude s Clare? Dozvíte se v další kapitole! :) Můžete mi tu nechat komentář a hvězdičku. Mám vás ráda! Jullisek :*