*Clare * : Avengers

9. kapitola: Kde jsi?

Otočila jsem se a tam stál Tony a smál se na mě a mé sourozence. ,,Nechcete tady zůstat?" Byla jsem zmatená a Pietro taky.  Jenom Wanda nadšeně vykřikla ,,No jasně! My tu rádi zůstaneme. Nějak mi to nešlo do hlavy. Velký Tony Stark nás žádá jestlibychom nezůstali v jeho vile. No což stejně bychom neměli kam jít. Já tam jen stála a usmívala se jak retard. Pietro se na to moc netvářil, ale nechtěl nic říkat, protože by to bylo asi dost trapný. 

-o nějaký ten pátek později-

Posledních pár týdnů se nedělo nic tak zajímavého. Tony s Mel měli hodně práce ve firmě a Thor někam zmizel. Steve se tady občas objeví, ale jinak je také pryč. Jako nemůžu si na nic stěžovat, máme se tady jako v pohádce, ale poslední dobou se mi děje něco zvláštního. Zatím jsem s nikým o tom nemluvila. Chtěla jsem to říct Wandě, ale nebyla na to vhodná chvíle. Cítím se strašně divně. Slyším hlas. Pouze jeden jediný hlas a pořád opakuje to samé.A v noci se mi zdají divné sny. Vidím jen tmu, ale slyším opět ten stejný hlas! Nemůžu to už vydržet. Snažím se to nevnímat, ale nejde to! Prostě musím odejít!!! 

-tu noc-

Dobře mám sbaleno. Vzala jsem si malý batoh a do něj pouze ty nejzákladnější věci plus nějaké ty peníze co jsem si vydělala na brigádě. Už už jsem chtěla odejít, ale bylo mi blbý jen se tak zdejchnout a ani nenapsat něco jako dopis na rozloučenou. Rozhodla jsem se že bude nejlepší když ho přilepím Wandě na dveře, tak aby ho hned našla. V dopisu stálo. 

Milá Wando, je mi líto, že jsem musela odejít, ale nešlo to jinak. Mám pocit, že sem nepatřím. V poslední době se mi děje taková divná věc a proto musím najít odpovědi, ale tady je nenajdu. Nechci vám ublížit. Prosím vyřiď to i ostatním. Mám vás všechny ráda. 

Clare 

P.S. Prosím nesnažte se mě najít.

Přilepila jsem to tam a se slzami v očích jsem se vyplížila ven. Nikde jsem nerozsvicovala, ale stejně jasem si byla vědoma, že o mě Jarvis bude vědět. 

Stopla jsem si nějaké auto a nechala se odvést k nejbližšímu lesu. Ta paní co mě vezla (myslím že říkala, že se jmenovala Maya) se na mě tak divně dívala. Přece jak často se vám stane, že vezete mladou ubrečenou holku do lesa. Nechci si domýšlet co si o mě ani myslela. 

Když mě dovezla na místo optala se mě ,, Opravdu chceš vystoupit tady? Jestli nemáš kam jít, tak můžeš přespat u mě a zítra bysme něco vymyslely." Slušně jsem ji s úsměvem odmítla a vydala jsem se do lesa. 

Snažila jsem se udržet slzy. Zrychlila jsem a utíkala dál do lesa. Jelikož jsem hrozné nemehlo (o tom jsem se ještě asi nezmínila), tak jsem samozřejmě zakopla  a upadla. Zkutálela jsem se ze stráně a rozbila si hlavu o strom. ,Fakt super no'  Chvilku jsem si tam tak poležela a říkala jsem si že mám času dost což jsem měla. Po chvilce jsem se zvedla a klopýtala jsem neznámo kam. 

Asi po tisíci kilometrech jsem něco uviděla. Bylo to světýlko. Štípla jsem se, abych se ujistila jestli neblouzním nebo neumírám. Naštěstí to nebylo ani jedno.  

Šla jsem se podívat blíže. Plížila jsem se (aspoň jsem se snažila). Když jsem bylo dostatečně blízko uviděla jsem, že to je krásná vila! Neměla jsem slov. Byla nádherná. Svítilo se tam. Na nic jsem nečekala a rozběhla se k tomu. Najednou jsem si všimla, že už ty hlasy neslyším. Byla jsem ráda, ale zároveň jsem byla nešťastná  z toho, že jsem musela tak narychlo odejít a všechny mé přátelé tam nechat. Opět se mě zmocnil smutek. 

Chvíli jsem váhala jestli mám zazvonit, ale nakonec jsem odvahu sebrala a zazvonila.  Čekala jsem co se stane. ,Je vůbec někdo doma?'  pomyslela jsem si. Najednou jsem uslyšela známý hlas. Nemohla jsem uvěřit. Byl to doktor Benner! Jako nevěděla jsem co ten tady sakra dělá. Neviděla jsem ho od té doby co se společně s Clintem vrátili. Všechno byla moje chyba. ,,Ehm Clare? Co tady děláš takhle pozdě v noci a co se ti stalo?" Otočila jsem se a on viděl moje ubrečené oči a rozbitou hlavu. ,,Zdravím doktore",,říkej mi Bruci" řekl a usmál se na mě. ,,No j-já ani vlastně nevím co tu dělám."  Pozval mě dovnitř. Já jsem samozřejmě šla. Sedla jsem si na gauč a on proti mě do křesla. Nabídl mi bylinkový čaj a já s úsměvem přijala. Po chvíli co jsem si lžičkou čaj promícávala jsem mu začala  líčit co se mi děje a proč jsem odešla. Benner nic neříkal a měl takový ustaraný výraz. ,,A co to tady vlastně děláš?" optala jsem se ho. Chtěla jsem změnit téma. ,,Já jsem se chtěl odstěhovat, někam, kde bych byl sám a tak mi Stark nabídl jestli bych nechtěl bydlet tady." Začali jsme si povídat jen tak o nějakých blbostech a Bruce se mě po chvíli zeptal ,,Nechtěla bys tady zatím zůstat, dokud by jsme nezjistili co se dá dělat s těmi sny?"  Souhlasila jsem, byla jsem celkem ráda, ale nemohla jsem si odpustit ,,Prosím neříkej Avengers, že tu jsem" On také kývnul na souhlas, ale nebyl moc rád.

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila! Nebojte, příští kapitola bude i o ostatních Avengers. :) Můžete mi tu nechat hvězdičku a komentík. Mám vás moc ráda! Jullisek :*