*Clare * : Avengers

13. kapitola: To snad ne...

**Wanda**

Clare vyšla z ordinace celá nesvá. Nevypadala vůbec dobře. ,,Co se stalo?" vyhrkla jsem na ní. Ona na mě smutně pohleděla a řekla ,,Jsem těhotná Wando! A ne se Stevem?! " Jen to dořekla, tak se ke mě rozběhla, obejmula mě a začala brečet. Byla jsem v šoku. Je jí teprve 16!!! Až najdu toho bastarda co jí to provedl, tak ať si mě nepřeje!!! 

Když jsme se vrátili domů rozhodla jsem se že si půjdu zaběhat. Oblíkla jsem si tílko a kraťasy. Vyběhla jsem a rozhodovala jsem se kam poběžím. Řekla jsem si že okolo pobřeží. Od moře šel lehký vánek který mi čechral mé rozpuštěné hnědé vlasy. 

Chvílemi jsem zavírala oči a užívala si tu volnost. Miluju běhání. Je to pro mě neuvěřitelný relax. 

Chvíli jsem se nějak zapřemýšlela a nedávala pozor. To bych nebyla já abych někoho ne sejmula. Povalila jsem dotyčného na zem. Připadala jsem se hrozně trapně. Nikdy před tím se mi nic takového nepovedlo. Jakmile jsem se zorientovala začala jsem se omlouvat. ,,To jsem nechtěla. Moc se omlouvám! " Zatím neznámá osoba mi odpověděla ,,To je v pohodě. To já jsem měl dávat větší pozor." Podle hlasu jsem poznala, že jde o Tonyho. Srdce se mi rozbušelo ještě víc. Už dlouho mám pro Tonyho slabost a dost se mi líbí. ,,To seš ty Tony?" vyjekla jsem. Neviděla jsem mu do tváře, jelikož jsem ležela pod ním. Dost ujetý ležet pod miliardářem  a Iron manem v jedné osobě na chodníku, kde normálně chodí lidi. 

Tony se zvedne jako první. Chytne mě za obě ruce a pomůže mi na nohy.  Stála jsem tak jak solný sloup. Mnula jsem si ruku, protože jsem se do ní bouchla, jak jsem spadla. Ale nedala jsem na sobě znát, že to příšerně bolí. Za to Tony se jen přiblble ale zároveň roztomile usmíval. Byl totálně k sežrání!!! Dal mi pramínek vlasů za ucho. Zčervenala jsem jako rajče. Ani nevím jak dlouho jsme si koukali do očí. Tony mě pohladil po tváři. Už už se schylovalo k polibku, ale naší romantickou chvilku přerušilo něco nečekaného. Na rameni mu přistálo ptačí ho***. Já myslela, že se asi rozteču smíchy. ,,Ale noták!!!" zakřičel nahoru. Se smíchem mu dám pusu na tvář a odběhla jsem. Ohlédla jsem se přes rameno ale Tony tam jen stál. Pořád jsem se smála tomu co se mu stalo, ale zároveň mi ho bylo dost líto. No co už... 

**Clare** 

Chtěla jsem  skončit! Nemám nervy na to všem vysvětlovat co se stalo. Stála jsem na kraji útesu a pode mnou se rozléhalo nekonečné moře. Stačil jeden jediný krok a můj život by skončil. Přemýšlela jsem jestli to mám udělat. 

Přes zavřené oči se mi draly slzy. Chtěla jsem zapomenout. Skočila jsem... 

...

Už jsem si myslela, že bude po mě ale ucítila jsem jako by mě někdo chytnul za ruku. 

Otevřela jsem oči. Pod sebou jsem viděla asi 60 metrů sráz dolů. Začala jsem křičet. ,,Clare co tady vyvádíš??? Proč ses chtěla zabít?!" zakřičel na mě můj zachránce. Koukla jsem se vzhůru abych mu viděla do obličeje. Byl to Clint. 

,,Ahoj Clinte. Musím ti něco důležitýho říct. A teď mě prosím vytáhni zpátky nahoru. " Jakmile jsem stála opět na pevné zemi začala jsem mu svěřovat ,,Pamatuješ si na tu osudnou noc?" souhlasně přikývnul. ,,Tak j-já jsem těhotná!" Ten pohled snad na do smrti nezapomenu. Šokovaně na mě vykulil oči. ,,A mimochodem to dítě si chci nechat vzít." Jeho překvapený výraz se rázem změnil na naštvaný. ,,Clare tak na to okamžitě zapomeň!!!" řekl rázně. ,,Ty mi do toho nebudeš mluvit jasný?! " odsekla jsem a odešla....

Doufám, že se vám kapitola líbila! Sice vyšla po sto letech, ale teď jsme toho měli hodně ve škole a já celkově neměla moc náladu a inspiraci na psaní. No každopádně mi tu můžete zanechat nějaký pěkný komentík a hvězdičku. Mám vás ráda :) Jullisek :*