Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| 4: Prozrazeni |

♦ 4: Prozrazeni ♦

„Oh, ty jsou nějaké fanynky," zalhal Niall a nespouštěl z očí Louise, který tu stál s mými promočenými botami v rukou. Nejradši bych nafackovala sama sobě za to, že jsem tak hloupá a nechala je tam jen tak ležet. Jenže jak jsem mohla vědět, že tam někdo poleze?

Tyhle boty dnes nezpůsobily nic jiného, než problémy.

„Proč sis je bral?" podezříval ho Louis a opatrně držel boty za tkaničky.

Niall byl jako zkamenělý. Měla jsem sto chutí mu odpovědět, ale zároveň jsem se nutila, abych nevydala ani hlásku. Niall si musí poradit sám.

„Neměl jsem čas je někde nechat," vysvětlil a protočil očima, jakoby to byla ta nejvíc jasná věc na světě. Nemohla jsem si nevšimnout, že jeho tváře pomalu ale jistě rudly a zdá se, že Louis si toho všiml taky.

„Nervózní, Niallere?" zeptal se Louis lstivě a podle jeho výrazu nejspíš na něco narážel.

Cítila jsem, že se Niall lehce třásl, nejspíš mu taky došlo, že máme problém. Bylo mi vedro jako na poušti, když jsem byla přikrytá všemi těmi dekami, ale odmítala jsem se pohnout bez ohledu na to, jak velké vedro mi bylo.

„N-Ne," zakoktal Niall. Lhaní mu očividně moc nešlo, prokoukla bych ho i já a to jsem ho skoro neznala.

Louis se ušklíbl a položil zpět boty, které se ozvaly mokrým čvachtnutím na jemný kobereček. Složil si ruce na hrudi, nakrčil obočí a šklebil se tak moc, až to skoro nebylo hezké.

„Co je?" zeptal se vyděšeně Niall a jeho obličej čím dál tím víc rudl.

Úšklebek z Louisovy tváře stále nemizel. „Nic," řekl nezaujatě. „Jak se má tvá kamarádka?"

Moje přehřáté tělo najednou ztuhlo a pomalu se ochladilo, za chvíli bylo jako kus ledu. Ta slova mi běhala hlavou a nemohla jsem se jich zbavit. Niall byl šokovaný, otevíral a zavíral pusu jako smyslů zbavený.

„Co tím myslíš?"

„Tohle..." ukázal prstem na postel přímo pod námi. „Tvá malá kamarádka."

Mé srdce jakoby v tu dobu vyskočilo ven. Našel Jennu, ale ne mě. Zajímalo by mě, jestli to Niall vzdá a vysvětlí to, nebo jestli řekne, že ani neví, že tu je.

„Oh, ona - AU! Chtěl jsem říct, ehm, kdo?"

Pohnula jsem se moc? Všiml si, že Niall chtěl říct něco jiného, ale pak jsem ho štípla? Pozorně jsem sledovala, jak se Louisovi objevuje podivený výraz na obličeji, jakoby zkoumal, co má Niall za lubem.

„Proč jsi řekl au?" řekl zamračený Louis.

„Nacvičuju si infarkt," řekl rychle Niall největší kravinu. Možná až moc rychle, ale Louis si nejspíš nevšiml. Nechápu, jak ho mohla taková kravina napadnout, ale Louis to očividně sežral i s navijákem.

„Fajn..."

„Nechápu, o čem to tu mluvíš," lhal Niall, lži se z jeho pusy přímo hrnuly. „Jsem nemocný, Lou, prostě mě nech být."

„Tak proč tu na posteli leží malá holka?"

Niall otočil pomalu hlavu dozadu, takže mu Louis nemohl vidět do obličeje, jen já jsem mohla vidět tu paniku v jeho očích, přičemž si nervózně kousal spodní ret. Hřálo mě u srdce, že se o nás tak stará a že byl schopný tolik lhát, jen aby nás neprozradil.

„Jaká holka?" zeptal se Niall stále otočený pryč od Louise.

„Dole na posteli spí holka a ty sis jí nevšiml?" podezíral ho Louis a zamračený pohled mu z tváře rozhodně nemizel. „Vypadá tak na... pět? Šest?"