Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| 18: Čas pro sebe |

♦ 18: Čas pro sebe ♦

Potřebovala jsem zjistit, co cítím. Pár sekund nato, co se mi podařilo dostat Nialla a tyto matoucí myšlenky z hlavy, to vždy přišlo zpět. Tu stejnou noc, co jsem se bezpečně vrátila do svého hotelového pokoje, jsem okamžitě popadla můj laptop a zapnula ho.

Slyšela jsem dupání a fňukání někoho na chodbě před mým pokojem, ale ignorovala jsem to a zapnula internet. Netrvalo dlouho a někdo začal zběsile ťukat na mé dveře.

„Ano?" zavolala jsem a mezi dveřmi se objevila Louisova hlava.

„Oni mě vyhodili ven," řekl trochu smutně. „Můžu se k tobě přidat? Jsem furt sám."

„No-"

„Díky."

Bez čekání na odpověď vběhl dovnitř a skočil vedle mě na postel. Byla jsem více než nespokojená. I když mi ho bylo docela líto, protože už tu s ním nebyla Summer, i tak mě začínal štvát jeho neodbytnou přítomností okolo mě.

„Tak trochu jsem chtěla čas pro sebe," dokončila jsem a odložila laptop stranou, takže to, co bylo na jeho obrazovce, Louis nemohl vidět.

„Můžeme být osamělí dohromady," zašklebil se. Moc dobře věděl, že mi leze na nervy. „Co tu děláš?"

„Nic, co by tě muselo zajímat."

Než jsem ho mohla zastavit, natáhl se pro můj laptop a viděl přímo to, co jsem vyhledávala v Googlu. Jako střela jsem rychle zavřela celou vyhledávací kartu a zrudla jako rajče. Podle výrazu Louise jsem ale i tak byla moc pomalá. Viděl to.

„Ty jsi vyhledávala 'Sexy fotky Nialla Horana'?"

Chtěla jsem umřít rozpačitostí. Bylo tu jedno jediné rozumné vysvětlení; chtěla jsem vidět, jestli ty fotky neudělají nějaký závěr o tom, co k němu cítím. Kdybych nad nimi začala slintat, pak jsem ho nejspíš milovala. Jednoduché. Ale nikdy, ani za milion let, bych o tomhle Louisovi neřekla.

„Niall ten laptop používal poslední," napadla mě tahle lež. „A asi to nevymazal a nevypnul, takže se obnovilo to, co tu vyhledával." V duchu jsem se musela pochválit. Nevymyslela jsem tak úplně špatnou výmluvu. Ale cítila jsem se jako lhář prvního stupně.

Louis se ušklíbl. „To si můžu úplně lehce zjistit, jestli je to pravda, a ty to víš." Posunul ukazatel myši až na ikonku 'Historie' v horním pravém rohu stránky. Myslím, že jsem protrpěla menší infarkt, ale okamžitě jsem sebou trhla, abych ho zastavila, ale pak si okamžitě uvědomila mou chybu. Louis si toho všiml taky.

Čekala jsem, že něco řekne, ale místo toho se hlasitě začal smát, až z toho nemohl popadnout dech. Chvíli trvalo, než se uklidnil a mohl konečně mluvit. „Klasika," uchechtl se a otřel si slzu, která se mu při tom všem smíchu vytvořila v oku. „Chceš mi říct pravdu, nebo si ji budu muset zjistit sám?"

Předstírala jsem, že jsem jeho otázkou naprosto zmatená. „Co bys jako chtěl zjistit?" věděla jsem, že to bylo dost dobře poznat, že se něco děje, ale to neznamená, že by mě to nutilo mu to říct.

„Možná to, že máš menší zálusk na Niallera?"

„Pro tvou informaci-" přerušil mě Louisův hysterický smích. Netrpělivě jsem si povzdechla. „Pro tvou informaci," řekla jsem znovu, tentokrát hlasitěji. „Já nevím!"

Tohle ho umlčelo. Následovalo krátké ticho, kdy na mě Louis jen nechápavě zíral. „Co tím myslíš?"

„Já nevím," zopakovala jsem. „Nevím, co k němu cítím. Já prostě... nevím."

„Myslel jsem si, že se mezi vámi něco děje," řekl Louis lstivě a dvakrát na mě nadzvedl obočí. „Dost rychle jsi odběhla, když se ta holka líbala s Niallem."

Jen jsem pokrčila rameny, nechtěla jsem o tom mluvit. „Jedna paní mi řekla, ať o tom přemýšlím, ale to zdaleka nepomohlo."

„Já ti můžu pomoct!"

„Ani ne, to je v pohodě."

Ale Louis už dávno něco zadával do Googlu a já neměla to srdce ho od toho laptopu vyhodit.

„Dobře, otázka číslo jedna. Jak moc máte rádi jeho osobnost? Hodně, trochu, byla by potřeba na tom zapracovat, nebo miluji jeho osobnost?"

Protočila jsem očima nad takovými stupidními možnostmi odpovědí. „Já nev-"

„Cassie," řekl přísně a zamračil se. „Tohle je jediný způsob."

Padla jsem dozadu a tím si lehla na záda, přičemž jsem posílala naštvané pohledy na neobytného kluka sedícího vedle mě, očekávajícího odpověď. Cítila jsem, jak se červenám a to jsem ještě ani neodpověděla. Proč je to tak trapné? „Fajn," povzdechla jsem si. „Miluji jeho osobnost."

Nemohla jsem vidět jeho výraz, protože jsem koukala do stropu, ale podle následujícího podezřelého ticha bych řekla, že se ušklíbl.

Po vysilujících deseti minutách celý test - či kvíz - skončil a čekalo se už jen na výsledky. Celou dobu jsem ho nutila přísahat, že celá tahle konverzace zůstane mezi námi a on to nikomu neřekne. On souhlasil, sice nerad, ale souhlasil.

„Zamilovaná!" řekl Louis vítězně. „Ha!"

Hodila jsem po něm polštář a trefila ho přímo do hlavy. „Nejsem zamilovaná! Dobře, přiznávám, že ho mám radši než normálně. Ale nejela bych za ním přes celý svět anebo si ho ani nevzala! Ale teď," zvedla jsem se a kráčela směrem ke koupelně, „potřebuju nějaký čas jen pro sebe."

Bez čekání na jeho odpověď jsem za sebou zabouchla dveře a zamkla je. Když jsem konečně byla zase sama, zhluboka jsem se nadechla a došla až k vaně, kde jsem si nechala napouštět vodu. Rozhodla jsem se, že si dám bublinkovou koupel. Svlékla jsem se, pomalu jsem vlezla do horké vody a čekala, až se vana napustí až po okraj. Voda tónovaná jemně do růžova vířila okolo mého celého těla a pěnové bublinky pokrývaly celý povrch vody. Viděla jsem, jak z vody stoupá pára, zahřívá každý centimetr mého těla a uklidňuje mou mysl. Musela jsem se držet trochu víc mimo Nialla, abych neudělala něco, čeho bych pak litovala. Protože přesně takové věci se mi stávaly pořád.

Hádala jsem, že prostě musím počkat a uvidím, co se stane. Nemohla jsem se od něj držet dál navždy a doufat, že všechny moje pocity k němu vymizí. Problém byl, že se z toho nemělo stát něco velkého. Měla jsem prostě jen tak žít si dál svůj život, ale podle Louise to zkrátka muselo být něco víc. Musel to posunout na novou úroveň.

Znovu jsem si povzdechla, sjela celou hlavou pod hladinu vody a tiskla k sobě těžce oční víčka, aby se mi do nich dostalo co nejméně vody. Najednou na koupelnové dveře někdo několikrát těžce zabouchal, což zavibrovalo v mých uších tak hlasitě, že jsem málem spolkla několik loků bublinkové vody.

Vyšla jsem zase hlavou nad hladinu a slyšela Louise volajícího něco za dveřmi. „Jsem si jistý, že za pár týdnů sama poznáš, co k němu cítíš. Věř mi. Můžu ti pár věcí poradit a ukázat, jestli chceš?"

Zírala jsem na dveře. „Louisi?" řekla jsem sladce. „Nechtěla jsem nějaký čas pro sebe?"

„Promiň."

Zůstala jsem zticha, nehnula jsem ani svalem a pozorně poslouchala, jestli mohu slyšet jeho vzdalující se kroky, ale žádné slyšet nebyly. Ale já stále čekala a jak jinak, po chvíli zase promluvil.

„Víš, že já jsem v tomhle oboru dost dobře vyz-"

„Louisi!"

„Fajn, chtěla jsi čas pro sebe. Ale pamatuj si, já tu jsem pro tebe vždy, pokud mě budeš potřebovat." Tohle překonalo moji trpělivost, popadla jsem gumovou kačenku do vany a prudce ji hodila o dveře. „No jo, no jo, už jdu." Zamumlal a konečně jsem mohla slyšet jeho kroky, které se vzdalovaly.

V jednom jsem měla jasno - nikdy si nepůjdu k Louisovi pro radu.

Copyright GoldenLeaves