Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| 12: Uvědomění |

♦ 12: Uvědomění ♦

„Zavolej mě, kdybys něco potřebovala," řekl Niall už v půli cesty směrem ke dveřím od pokoje.

„Díky, Nialle," usmála jsem se vděčně, potom hned odešel.

Chtěla jsem namítat, že tohle pro mě všechno nemusí dělat, ale nemohla jsem. Nechtěla jsem žít na ulici a navíc jsem raději strávila své dospívání s kluky, pokud nevadilo, když tu zůstanu. Jenže Niall mi způsobil ještě větší pocit vděčnosti, když mi řekl, že tu mohu zůstat, jak dlouho chci, nebo dokonce napořád, pokud budu chtít.

Myslím, že v mém případě tu zůstanu už napořád, protože žádné dodělané vzdělání znamená žádná práce. Jsem si jistá, že budou celí nadšení, až to uslyší.

Rozhlížela jsem se po mém a Summer novém pokoji. Všimla jsem si, že vše okolo mě vypadalo tak... draze. Obří plazmová televize, laptop a dost draze vypadající kabelky v jednom rohu pokoje. Má malá postel pod oknem vypadala tak bezcenně, i když jsem už vyzkoušela její pohodlnost a leželo se na ní luxusně. Summer stále nepřijela.

Zaslechla jsem řev z dolního patra, přestala jsem s prohlížením pokoje a vyšla z místnosti. Nechtěla jsem, aby mě osamělost nebo deprese znovu přepadla.

Vypadalo to, že si kluci vzali nějaké prášky proti bolesti hlavy, protože se znovu vrátili do svých hlučných já. Skákali přes každou pohovku celí šťastní, občas ukazovali směrem k oknu. Přišla jsem blíže k nim a vyhýbala se tomu, aby mě přinutili se k nim přidat. Místo toho jsem došla až k oknu a uviděla, co je tolik potěšilo.

Sníh. Bílé vločky se přímo hrnuly z mraků, přesně jako v Manchesteru. Vypadalo to, že jsme utekli od sněhu z Manchesteru, ale sníh si nás našel i tu.

„Sněží v celé Británii," ohlásil Zayn, který se k nim také nepřidal a místo toho zapnul televizi, kde koukal na předpověď počasí. „Má sněžit opravdu hodně."

Ostatní kluci se veselili v potěšení, ale když jsem odtrhla svůj pohled od okna, všimla jsem si, že je tu o jednoho kluka méně.

„Hele, kde je Niall?" zeptala jsem se zaujatě.

„Šel pryč," řekl Liam roztržitě a přitom skákal přes mezery mezi pohovkami, jako by na tom záležel jeho život.

„Vždyť jsem s ním asi před deseti minutami mluvila," namítla jsem spíše sama pro sebe, protože Zayn před chvílí vstal a kluci si ho všimli, takže ho donutili hrát s nimi.

Najednou jsem si všimla Dani sedící za stolem na druhém konci místnosti. Upíjela si z šálku čaje, zatímco si četla nějaký časopis.

„Nevypadá to, že kluci budou něco vařit, co?" řekla Dani upírající pohled na hodiny na stěně, když jsem se k ní přidala. Byla jsem překvapená, že už se opravdu blíží večer, a já pořád neudělala nic, co jsem chtěla. „Já dnes opravdu vařit nebudu, a nemyslím si, že půjdeme někam na večeři, protože musíme balit do Ameriky," pokračovala.

„Chceš, abych uvařila za tebe?" navrhla jsem, byla jsem ráda, že bych mohla udělat něco užitečnějšího, než jen poflakování se kolem. Nenáviděla jsem, když se nudím a bylo mi jedno, co dělám, hlavně že jsem měla co dělat a nemyslela na jiné věci.

Daniiny oči se rozzářily. „Mohla bys? To by bylo super! Uvař, na co máš chuť, protože tyhle prasata sní cokoli. Nejsou tak vybíraví."

Protočila jsem pobaveně očima, došla jsem do kuchyně a připravila si potřebné věci. Brzy se domem rozlehla vůně jídla a všichni okamžitě přiběhli do kuchyně, kde mi šmírovali přes rameno, co to vytvářím.