Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| 23: Bezesný spánek |

♦ 23: Bezesný spánek ♦

Nejistě jsem se uklidnila a zůstala sedět jako socha. Věděla jsem, že pokud bych z té skřínky vylezla, ověřilo by se mi moje tvrzení, že to byl jen Louisův trik, jak mě dostat ven. Do skříňky se dostalo trochu světla přes tenkou dírku ve dveřích a já mohla konečně vidět Zaynův obličej a poznat, co si o tom myslel. Nejspíš přemýšlel jinak, protože vypadal, že by se víc než rád už dostal odsud a zjistil, co Louis chce.

Nechtěla jsem se ještě vzdát. Louise to za chvíli přestane bavit a půjde hledat dál.

„Cassie, no tak, vím, že tam jsi. Není čas na hraní."

Nemohla jsem uvěřit svým uším. Louis řekl 'není čas na hraní'? Kdo jsi a co jsi udělal s Louisem?

„Omlouvám se," řekl najednou, trochu tišeji než předtím. „Ona teď nemá čas. Ano, vzkážu jí to. Dobře. Děkuju, na shledanou."

Zmateně jsem se podívala na Zayna, který měl naprosto stejný výraz. Snažila jsem se přes malou dírku mezi dveřmi zjistit, o co Louisovi šlo, ale byl mimo můj dohled.

„Přijď za mnou, až konečně dospěješ," řekl znovu hlasitým hlasem, jako předtím.

Poté nás tu nechal nic nechápající zavřené v koupelně, a nezapomněl za sebou ani hlasitě zabouchnout dveře. Opatrně jsem otevřela dveře a konečně jsme oba dva mohli natáhnout naše ztuhlé nohy. Stále jsme nemluvili, ale jen pro jistotu, protože nikdy nevíte, jestli třeba Louis ještě nestál za dveřmi a neposlouchal. Takže jsem pusou naznačila: „Co to do něj vjelo?"

Zayn mykl rameny a promnul si oči. Tohle byla ta poslední věc, co jsem čekala, že by Louis řekl, ani kdyby byl mrzutý, tak by to podle mého neřekl. Nikdy neurážel lidi kvůli tomu, jací byli, a co víc, dospívání bylo jeho největší trápení.

„Radši bychom měli jít a najít ho," zašeptal tiše Zayn, vstal a protáhl si svoje zkamenělé nohy. „Uvidíme, co se děje."

Neochotně jsme sešli schody až do obýváku, kde seděl Louis na pohovce. Jeho výraz byl chladný a v očích nebyl ani jediný náznak nějaké emoce, kterou cítil.

„Konečně vám došlo, že jsem nekecal?" zeptal se lhostejně a pozvedl obočí.

Cítila jsem se, jako by mě někdo testoval, jestli jsem správná kamarádka nebo ne, ale ani trochu se mi to nelíbilo. „O čem jsi to tam mluvil, Lousi?" zeptala jsem se a snažila se zkopírovat jeho tón hlasu. A nejspíš se mi to i povedlo, protože na jeho obličeji se na okamžik mihl náznak ublížení, ale okamžitě ho zamaskoval.

Nenáviděla jsem, když jsem na něj musela být takhle nepříjemná, zvlášť po tom, co se za posledních dvacet čtyři hodin stalo, ale s ním to ani jinak nešlo.

Zayn, který pořád stál po mém boku, položil konejšivě ruku na mé rameno. A Louis už to nejspíš nemohl vydržet a vybuchl ve vzteku.

„Nehraj si na nevinnou!" zakřičel a vyskočil ze sedu na své nohy. „Tvoje sestra byla smrtelně nemocná a ty jsi mi to ani neřekla? Před chvílí jsem zvedl hovor z nemocnice, kde mi řekli, že Jenna Blakeová zemřela a že se o tom musí informovat její sestra Cassie!"

Okamžitě mi zmrzla krev v žilách a srdce jako by se mi zastavilo a zkamenělo. Jenna nemohla umřít. Byla v pořádku. Má sestra nemohla... Louis se musel přeslechnout...

„Cože?" zalapal po dechu Zayn. „Tvoje sestra byla nemocná? Jak to?"

Nemohla jsem ho slyšet. Mé uši byly zaplněné zvukem krve plující v nich, jako by led roztál a změnil se v oheň, který teď hořel v celém mém těle a já ho cítila jako kyselinu. Můj mozek byl nejasný jako špatně naladěné rádio a neúspěšně se snažil fungovat správně. Cítila jsem podivné teplo, které projíždělo mými svaly, které se začínaly třást.