Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| 13: Pomoc? |

♦ 13: Pomoc? ♦

„Opovažte se tu něco vyvést," varoval nás Paul. „Popravdě ani nemám dovoleno vás někam pouštět, takže mě nenuťte, abych svoje rozhodnutí změnil."

Všichni kluci poslušně přikývli, jen Harrymu na obličeji panoval malý, ďábelský úsměv a Louis koukal, jako by každou chvíli měly přijít Vánoce.

„Tak fajn," povzdechl si a projel si rukama mezi svými řídkými vlasy. „Můžete vyrazit. Ale jestli někdo zavolá policii, budete mít velké problémy."

Nikdo už ho neposlouchal, jen rychle vyběhli z obchodu a s sebou vzali Danielle, Summer a mě. Abych je trochu zpomalila, tak jsem se vyhákla Niallovi ze sevření mé ruky a on okamžitě zpomalil, takže ostatní byli kousek před námi. Harry nás koutkem oka zahlídl a v tom momentě také zpomalil, vzal mě za druhou ruku a nutil mě jít zase rychleji.

Dnes ráno jsme přiletěli do LA a my se rozhodli, že půjdeme na pláž, než na nás dolehne pásmová nemoc*, což bude určitě někdy k večeru. Náš let byl naprosto klidný, jelikož jsme letěli soukromým letadlem. Bohužel kvůli nedostatku místa tu bylo jen pár míst na spaní a já neměla to štěstí, že jsem mohla spát na jedné posteli sama. Snažila jsem se usnout, ale spala jsem vedle Zayna, který měl očividně v oblibě si zabírat celou postel a krást si přikrývku jen pro sebe.

Zatímco ostatní na letišti vypadali svěží a čilí, já vypadala jako zombie, kterého probudili o sto let dříve, než měli. Naštěstí jsme potkali jen čtyři fanynky a ty ostatní čekaly na špatném terminálu, ale stále mě docela děsilo, jak podobné byly ty holky Bailey. Stále mi to připomínalo, s kým to vlastně cestuji a musela jsem přemýšlet o tom, co si o mně musí myslet.

Přímo jsme probíhali ulicemi k lesknoucí se modré čáře na obzoru, zjednodušeně k moři. Když jsme se přiblížili blíže k pláži, konečně mi Harry s Niallem pustili ruce, což bylo jen dobře, protože jsem potřebovala k běhání využít i ruce, abych trochu šetřila energii. Po chvíli se naše nohy ponořily do vyhřátého písku a já se už začala opravdu i potit v tom horku, i když jsme neběželi až tak dlouho. Vysvlékla jsem se z mého lehkého svetříku a zůstala oblečená jen v kraťasech a tričku, ale stále jsem se pařila na sluníčku.

„Pojď, loudale," volal na mě Niall, který už byl kompletně vysvlečený a na sobě měl jen své pánské plavky.

Šťastně jsem se usmála, sundala si svoje oblečení. Díky tomu jsem měla na sobě jen své plavky a následovala ostatní do moře. Zvažovala jsem, jestli si nemám vzít bikiny, ale nechtěla jsem odhalit většinu svého těla, takže jsem se spokojila jen s obyčejnými světle modrými plavkami zavázané za mým krkem. Pomalu jsem vlezla do moře a postupně postupovala dál, abych si zvykla na tu docela chladnou vodu, když v tom jsem stoupla na něco ostrého a mou nohou projela obrovská vlna bolesti.

Vydechla jsem, poskakovala jen na jedné noze a svírala svou druhou nohu. Dopadla jsem na horký písek a prohlížela si svou nohu. Znovu jsem se hluboce nadechla, když jsem uviděla z mého zranění kapat krev, která se následně vpíjela do písku. Nevěděla jsem, co dělat. Mé ruce byly pokryté pískem a já si nechtěla dávat na zranění ještě více písku, než tam bylo doteď.

„Oi, Nialle!" zavolala jsem. „Pomoc?"

Blonďáček užívající si vodu se prudce otočil. Netrvalo dlouho a už plaval rychle ke mně. Z jeho těla na mě padaly kapky vody. „Co se stalo?" zeptal se starostlivě, klekl si k mé noze a začal si ji prohlížet.

„Asi jsem se pořezala o nějakou mušli," zasténala jsem a cítila, jak mi z nohy stále teče krev. Niall tu klečel naprosto zmatený a nevěděl, co má dělat. Trochu déle jsme tu seděli a přemýšleli, co udělat a bolest se mezitím trochu snížila.