Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| 14: Hloupý blonďatý Ir |

♦ 14: Hloupý blonďatý Ir ♦

Přišla jsem si špatné procházet se tu po ulici, když bych opravdu neměla, ale pásmová nemoc pořád trvala a já nebyla vůbec unavená. A ještě horší mi přišlo, že můj mobil se povaloval někde v keři tisíce mil odsud, takže kdyby se mi něco stalo, nikdo by se o mně vlastně nic nedozvěděl.

Výborně.

Den po koncertu v LA jsme odletěli do New Yorku, což mě popravdě docela vyčerpalo. Nechápala jsem, proč kluci tolik milovali cestování, protože upřímně řečeno, já po příletu do New Yorku chtěla prospat minimálně ještě další týden.

Z nějakého důvodu jsem právě teď putovala ulicemi New Yorku ve dvě hodiny ráno, kde jsem hledala nějaký obchod, který by byl ještě otevřený a zároveň prodával pohledy. Jestli tu byla nějaká osoba, na kterou jsem nechtěla zapomenout, pak to byla Bailey. Nikdy se se mnou nepřestala kamarádit, ani když jsem byla vyloučena ze školy, a já jí nemohla být už více vděčná, než jsem byla teď. Minimálně bych jí měla napsat, že se potloukám s její oblíbenou klučičí skupinou, a ještě ke všemu jsem jí mohla připsat, že jsem s nimi v Americe.

Klapání mých žabek se ozývalo celou ulicí při každém kroku, co jsem udělala, a to i přesto, že se společně s klapáním ozývalo ještě burácení mohutných aut, které projížděly vysokou rychlostí okolo mě a oslepovaly mě svými předními světly. Připadalo mi, že v noci je to tu všechno ještě desetkrát hlasitější. A abych si ověřila, že je to pravda, kopla jsem svou nohou do země silněji, než bych musela, jenže místo toho se mi dostavilo nepříjemného zvuku prasknutí. Klekla jsem si dolů, abych uviděla, co se stalo, a všimla jsem si, že plastová ozdoba v podobě kytky, která držela celou žabku pohromadě, se rozpadla, a žabka byla díky tomu naprosto nepoužitelná. Místo toho mi žabka na mé noze zanechala ošklivé škrábnutí.

Naštvaně jsem si sundala i tu druhou, hodila je do nejbližšího odpadkového koše a potom opatrně našlapovala po chodníku. I když se má noha už zahojila po tom, co jsem šlápla na schovanou mušli v moři, má kůže byla na tom místě stále citlivá a kvůli tomu jsem cítila každý nepříjemný kousíček chodníku, který mě bodal do zahojené rány. Jak jsem tak zahýbala do všemožných rohů v uličkách, abych našla nějaký dobrý obchod, věděla jsem, že se začínám víc a víc ztrácet. Ale nebylo to tak strašné, dokud jsem nezabočila do další uličky, kde jsem opravdu začínala panikařit.

Na druhé straně cesty byla parta mladých kluků, kteří opravdu hlasitě zpívali, a každý v rukou držel minimálně jednu lahev s alkoholem. Poslední věc, kterou jsem chtěla dělat, byla strávit s nimi noc, zatímco bych přemýšlela, kudy se dostat k hotelu.

Hvízdali, pokřikovali a neodpustili si ani sexuální narážky, když jsem okolo nich procházela, ale já svůj pohled zdržovala raději dál od nich, přičemž mi srdce naráželo silně do hrudi. Neměla jsem ani ponětí, jak se chovají Američani, když jsou opilí, takže jsem začínala být víc a víc vyděšená a rychle kráčela pryč, později jsem neměla ani jistotu, co za mnou dělají. Naštěstí jsem zahlédla obchod na rohu, který vypadal, že je otevřený, takže jsem proklouzla co nejrychleji dovnitř a pořádně si oddechla.

V noci to tu také bylo všechno desetkrát děsivější.

Osoba za pultem se opírala o židli, její hlava jí upadala do strany a pokojně oddychovala. Nahlas jsem si falešně odkašlala, abych upoutala její pozornost, ale ona poklidně spala dál a nepohnula ani kousíčkem těla. Ignorovala jsem to a popošla dál dozadu do obchodu, mé holé nohy nepříjemně plácaly po chladných dlaždičkách. Došla jsem až k poličce s lesknoucími se časopisy, na kterých jsem si prohlížela všechny ty hubené modelky na titulní straně.