Raspberry Tea & Niall Horan [CZ]

| Raspberry Tea Epilog |

♦ Epilog ♦

Klekla jsem si vedle studeného kamene, který trčel ze země. Ten kámen vypadal, jako by tu byl už odjakživa. Sedla jsem si dolů do sněhu a znovu uspořádala žluté tulipány zasazené v barevném květináči, který Jenna pomalovala, když jí byly dva roky. Zdržovala jsem to, co nejdéle jsem mohla. Nechtěla jsem jí říct ta slova, která jsem si chystala.

Když jsem byla spokojená s uspořádáním květin, přejela jsem prstem po rytinách, které byly vyryté do kamene, a stálo na nich 'její láska s námi bude navždy a pokaždé'. Už jsem cítila, jak mi promokají džíny od sněhu, ale nezajímalo mě to.

„Ahoj, Jen," zašeptala jsem, má slova se skoro ztratila ve větru, „myslím, že jsem připravená. Brzy budeme odlétat do Austrálie a já nebudu moct přijít a popovídat si s tebou. Ale tobě to nevadí, že ne? Doufám, že nevadí. Je čas, abychom se všichni posunuli dál a užili si život."

„Jsi v pořádku?"

Vyskočila jsem ze svojí sedící pozice, až jsem skoro zakopla o vlastní nohy ve spěchu. Niall stál přímo za mnou. Vypadal velmi ustaraně, ale zároveň se usmíval.

„Jsem," zamumlala jsem a sklopila pohled dolů, kde jsem koukala do třpytivého sněhu.

Roztáhl své ruce, abych ho mohla obejmout, což jsem udělala velmi ráda. Přitulila jsem se k jeho hrudi a nasála jeho vůni, cítila jsem se najednou o hodně klidnější. Nevěděla jsem, jak je to možné, ale s ním jsem si pokaždé přišla v bezpečí. My jsme byli v bezpečí. Jenna byla v bezpečí.

„Jsi připravená?" zeptal se mě a podíval se mi hluboce do očí.

Chvíli jsme jen udržovali oční kontakt, než jsem odpověděla. „Myslím, že jsem. Je čas nechat ji jít."

Niall chápavě přikývl, ale neřekl ani slovo. Opustili jsme hřbitov a nechali zpívající ptáčky, ať si dál pozpěvují jejich večerní písně.

Neohlédla jsem se zpět.

Život je o tom, abychom se koukali dopředu, čekali na další zvrat a vložili všechnu sílu do toho, abychom ho překonali. A dokud máme někoho, kdo nás miluje, není těžké ho překonat. S Niallem jsme pořád byli na začátku našeho vztahu, ale na tom nesešlo, postupně se vše zlepší.

Mezitím, co jsme šli k autu, začalo slunce zapadat, a když zmizely i poslední paprsky, vládu převzal divoký vítr. Bylo dost chladno, přitáhla jsem si bundu blíže k tělu, jako by mě měla ochránit před jakýmkoliv nebezpečím.

Ale já její ochranu nepotřebovala. Měla jsem přímo vedle sebe svého překrásného prince, mého rytíře, který mě zachránil z věže. I když měl své špatné dny, i tak mě pokaždé zachránil, stejně jako všichni princové v dětských pohádkách.

Život je buď celá věta, nebo příběh. Můžete si ho vyplnit mnoha detaily, čas od času připsat čárku, abyste přerušili tok událostí, ale jednou váš život stejně skončí. Ale záleží na tom, jak dobře si ho napíšete.

I když toto nebyla pohádka, musím ještě něco dodat:

Konec.

--------

Copyright GoldenLeaves