Please, love me brother (Yaoi)

1

,,Suki, pojď dolů. Máš tu večeři!" Křikla na mě máma z přízemí. Jmenuji se Suki jak jste již mohli slyšet. Je mi 15 let. Mám krátké blonďaté vlasy a žlutohnědé oči takže to vypadá jako bych je měl nazlátlé. Nosím brýle. Rád si hraju s počítačem a jinou technikou. Taky se dobře učím. Teda učil jsem se dobře když jsme bydleli v Japonsku. Teď nevím jak mi to půjde, protože zítra půjdu prvně v Brooklynu do školy. Trochu se bojím.

,,Už jdu!" Křikl jsem nazpět a vyrazil po točitých schodech dolů do kuchyně kde už máma měla nachystanou večeři.

Sedl jsem si ke stolu a všiml si že na stole jsou tři talíře. Já zapomněl. Mám ještě bratra.

,,Asi nevíš kde by mohl být?" zeptala se máma když si všimla jak se dívám na talíř za kterým nikdo neseděl.

,,Ne, to opravdu nevím" přiznal jsem. Můj bratr je tak trochu jiný než já. Vlastně o dost jiný než já. Je můj úplný opak. Jmenuje se Minho. Je mu 17, má krátké černé vlasy a modré oči. Nosí na jednom uchu náušnici a na rtu u pravého koutku piercing. Docela často chodí namalovaný. Většinu času tráví někde venku. Někdy docela dlouho do noci. Ani máma neví kde je. Nedává o sobě vědět a jde vidět že mamka je z toho na prášky.

Máma přikývla a sklopila zrak k jídlu. I já se pohledem vrátil ke svému talíři a začal jíst.

,,Jak se tešíš zítra do školy?" zeptala se.
,,Jo docela jo." usmál jsem se.
,,To je dobře." úsměv mi oplatila. ,,Asi-asi nevíš jestli se bratr zítra ukáže ve škole viď?" pokračovala.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.

Dál jsme se už s mamkou nebavili.

Po večeři jsem umyl nádobí a šel si k nám do pokoje lehnout. Jelikož jsme bratři tak máme společný pokoj.

Druhý den ráno...

Probudil mě otravný zvuk budíku. Protáhl jsem se a rozhlédl se po pokoji. Postel na proti byla úhledně ustlaná což znamenalo, že se bratr v noci nevrátil domů.

Vstal jsem a převlékl se, vzal si tašku a seběhl schody.

,,Dobré ráno." pozdravil jsem mamku která dělala něco na kuchyňské lince.
,,Dobré." oplatila mi pozdrav a otočila se ke mně. V rukou držela dva namazané chleby v igelitovém sáčku. Podíval jsem se jí do obličeje abych jí mohl poděkovat, ale zarazil jsem se.
Oči měla oteklé a tváře mokré. Pohladil jsem mamku po tváři a tiše pronesl: ,,Co pak se stalo?"
Pousmála se a řekla: ,,Né vůbec nic."
Dala mi do rukou dva chleby a řekla: ,,Dej to bratrovi jestli se ukáže." Přikývl jsem a vyrazil do školy.

Stál jsem před velkou budovou střední školy v Brooklynu a přemýšlel.
Musím říct, že cestou sem jsem potkal spoustu lidí. Né že bych nebyl na to z Tokya zvyklí, ale tihle byli jiní. Nosili jiné obleční, chodili zvláštně,... celkově se chovali jinak.

Nadechl jsem se a vyrazil ke dveřím. Prošel jsem jimi a už si to ke mně šinul dospělý muž. Spíš postarší.

,,Ahoj ty musíš být Suki. Ten nový žák že? Já jsem pan Brown, jsem tu školník." Zeptal se s úsměvem a podal mi ruku ,,Ano, to jsem." Přikývl jsem a potřásli jsme si. ,,Teď pojď vezmu tě za ředitelem." Rozešli jsme se po chodbě když se náhle zeptal: ,,Meměl by tu být ještě tvůj bratr?"
,,Je-je nemocný."
,,Vyřiď mu ať se brzy uzdraví."
,,Dobře, vyřídím." Uf... to bylo o fous.

Ředitel mě přivítal a dal mi učebnice a jiné různé věci. Pak mě pán Brown doprovodil ke třídě a zaklepal. Nakoukl dovnitř a ven vyšel učitel. Měl málo vlasů ale nebyl starý.
,,Ahoj, jsem pán učitel Forman." usmál se a podal mi ruku. Tady to mají asi všichni rádi.
,,Já jsem Suki." ruku jsem přijal. Školník kývl na rozloučenou a odešel si za svým.

Učitel mě přivedl do třídy kde bylo snad víc jak třicet žáků.

,,Ták jak jsem se již včera zmiňoval máme tu nového žáka jmenuje se Suki a já doufám, že ho mezi sebe přijmete. Vlastně... neměli vy jste být dva?" podíval se na mě.
,,Bratr je nemocný."
,,Dobře, sedni si támhle do zadu k Wonhyukovi." učitel se usmál a rukou poukázal kam. Wonhyuk, to je asi japonské jméno, takže tu nebudu sám. Teda až na bratra pokud se rozhodne chodit do školy.

Zamířil jsem do prostřední řady do poslední lavice. Tam seděl hnědovlasý kluk s hnědýma očima. Posadil jsem se vedle něj.
,,Ahoj já jsem Wonhyuk." představil se mi.
,,Já jsem Suki."