Please, love me brother (Yaoi)

21.

Joey

Usnul jsem snad až v jedenáct a byl jsem vzhůru už v sedm. Suki ještě spal a já se vykradl z ložnice do kuchyně vzít si něco k jídlu. Měl jsem strašný hlad.

Otevřel jsem ledničku a nakoukl dovnitř. Nic. Prakticky prázdno. Minho šel vlastně nakoupit když ho chytli. Minho. Dneska za ním máme vlastně jít.

Chmátl jsem do skříňky na kuchyňskou linkou pro čaj. Vytáhl jsem krabičku a zatřásl s ní. Prázdná. Rovnou jsem ji vyhodil do koše a vzal kus papíru, na který jsem napsal vzkaz Sukimu kdyby se vzbudil.

Vyrazil jsem s igelitkou ke dveřím a uvědomil si, že mojí peněženku měl u sebe vlastně taky Minho. Kurva.

Promnul jsem si kořen nosu a vrátil se do kuchyně. Sedl jsem si a přemýšlel.
O chvíli později přišel rozespalý Suki.

,,Dobré ráno." Pozdravil mě.
,,Moc dobré není." Odpověděl jsem.
,,Pročpak?" Ptal se a sedl si ke mně ke stolu.
,,Protože tu není nic k jídlu."
,,A proč tedy nejdeme něco koupit?"
,,Protože mojí peněženku měl Minho."
,,Aha..." Zamyslel se. ,,...tak za ním zajdeme ať ji vrátí a půjdeme něco koupit."
,,Právě pro jsem čekal na tebe." Usmál jsem se ,,Převlékni se a vyrazíme."

Usmál se na mě a odhopkal od stolu. Šel jsem se taky převléknout a rovnou vyhodil ten vzkaz co jsem napsal.

Za chvíli jsme se oba sešli u dveří a vyrazili. Pěšky samozřejmě. Neměl jsem u sebe ani na dva lístky na metro.

U nemocnice...

Došli jsme k nemocnici asi tak za půl hodiny a rovnou zamířili dovnitř.

Povedlo se nám zastavit na chodbě jednu sestřičku a Suki se zeptal se Minho leží. Odpověděla že ve druhém patře pokoj číslo čtyři.

Vyrazili jsme tedy tam.

Suki samou nedočkavostí zaklepal. Ozvalo se slabé dále a my vstoupili.

Minho seděl v posteli přikrytý po půl těla a vypadal jako tělo bez duše. Když ale spatřil Sukiho, samou radostí se rozzářil. Jeho bráška k němu přišel a opatrně ho objal. Bloňďáčkovi se zaleskly slzy na tvářích. Minho si ho k sobě ještě více přitiskl. Slova nebyla nutná, protože nepotřebovali nic říct. Byli rádi, že vidí jeden druhého.

Bylo mi líto jim tuhle chvilku přerušit, ale nutně jsem potřeboval peněženku, protože můj žaludek dával na jevo, že by rád něco snědl.

,,Ehm... Minho, potřeboval bych svoji peněženku." Chlapci se od sebe odtáhli. Černovlasek zašmátral v šuplíku a hodil po mně hnědou věc.

,,Díky, nechám vás tu osamotě. Stavím se hned jak něco koupím." Řekl jsem a vykráčel z nemocnice pryč.

Zamířil jsem do nedalekého obchůdku a začal kupovat potřebné věci, které doma chyběly. Stálo mě to víc než jsem myslel. Taky toho bylo víc než jsem myslel.

Vyšel jsem ven a řekl si, že nechám ty dvě hrdličky ještě chvíli samotné.

S dvěmi taškami jsem zamířil do parku. Můj žaludek se cestou zase ozval a já si vzal z tašky rohlík. Snědl jsem co cestou k parčíku.

Šel jsem po chodníku s taškami v ruce. Ano, nesl jsem je v jedné.

Najednou jsem si všiml, že na lavičce sedí Zack a nějaká černovlasá dívka. Asi Amber jak říkal Zack. Chtěl jsem na ně zamávat, ale v tom mi zabránila Amber když se přiklonila k Zackovi a políbila ho.

Stáhl jsem ruku opět k tělu a smutně odešel. Vřel ve mně vztek a žárlivost. Vztek proto, že si Zack nedokázal všimnout co k němu cítím. A žárlivost, protože jsem ho Amber opravdu záviděl.

Došel jsem až na most pod nímž jezdil vlak. Neměl jsem v plánu sem jít, ale došel.

Postavil jsem tašky na zem vedle sebe. Zmocnil se mě smutek z toho, že nikdy nebudu se Zackem, že mu nikdy nebudu moct vyjádřit své city a že ho nikdy nebudu moci políbit.

Vzal jsem mobil do ruky a začal psát a přitom se i rozbrečel.

Ahoj, chci ti pogratulovat k novému vztahu, ale mě jsi tím opravdu zlomil. Vím, že to zní jako kravina, ale je to tak. Doufal jsem, že někdy pochopíš co k tobě cítím. Ale spletl jsem se. Doufal jsem moc dlouho a teď už je pozdě. Teď už to vím. Vždycky jsem měl strach z odmítnutí, že by jsi mě poslal někam a přestal se semnou bavit. Je mi to líto. Je mi líto to, že jsem měl strach a neřekl ti ty dvě slova: MILUJU TĚ. <3

Klikl jsem na tlačítko odeslat. Vyhoupl se na zábradlí a zahleděl se pod sebe. Koleje začaly rachotit a třást se. Přemýšlel jsem jestli to mám udělat, ale ano. Musím. Nedokážu snést aby byl s někým jiným a skočil jsem.

Tak teď už mě tuplem zabijete :D Mimochodem blížíme se ke konci a já bych to chtěla do konce totoho týdne dopsat a věnovat se pak jiné knížce.

Jinak vote a koment potěší :)