Please, love me brother (Yaoi)

12

Minho

Odešel jsem z koupelny se Špuntem v patách rovnou do kuchyně kde kluci mlčky vařili večeři.

,,Joey?" Oslovil jsem hnědovláska.
,,Ano?" Otočil se ke mně.
,,Nemáš tu nějaké oblečení, které by mohlo být i mému bratrovi?" Zeptal jsem se ,,Má jen ty špinavé věci. A já mu z domova nic nevzal." Nevinně jsem se usmál.
,,Něco mu určitě najdu." Usmál se Joey a odešel. Zack mezitím míchal něco co nádherně vonělo. Opřel jsem se o futra a čekal.

Asi o pět minut později se vrátil Joey s hromádkou obleční.
,,Je mi to malé tak snad mu to bude." Usmál se.
,,Díky." Vzal jsem si od něj věci a chtěl odejít, ale Zack mě ještě zadržel svým hlasem: ,,Měl bych už jít. Snad to tu zvládnete."
Joey se na něj smutně usmál a Zack zamířil ke dveřím. Joey sklopil smutně hlavu. Musel jsem se pousmát.
,,Že on se ti líbí?" Začal jsem a cukaly mi koutky. Ne kvůli tomu že je to kluk, ale z toho, jak se k němu Joey choval.
,,C-Co?! NE!" Zaprotestoval.
,,Jak myslíš." Otočil jsem se a zamířil za bráškou do koupelny.

Otevřel jsem dveře a nakoukl. Bráška si užíval teplé vody. Teda do té doby než mě spatřil.

,,Co tady děláš?!" Vypískl.
,,Nesu ti věci." Zavřel jsem za sebou dveře a došel k topení, na které jsem mu dal vyhřát oblečení. Suki si přitiskl nohy k hrudi a pozoroval mě.

,,Když jsme byli malí taky jsme se spolu koupali." Mrkl jsem na něj a chystal se odejít.
,,Počkej ještě." Ozval se Suki.
,,To jsi rychle změnil názor." Otočil jsem se a klekl si k vaně.
,,Mám pár otázek." Zněl v tu chvíli vážně.
,,Ptej se." Vybídl jsem ho.
Posadil se na nohy a koukal mi do očí přes okraj vany.
,,Jak jste mě našli?" Začal docela typickou otázkou v této situaci.
,,No nejdříve jsme došli do jiné čtvrti kde jsem spatřil sanitku a..." Nenechal mě to doříct.
,,Sanitku?" Zopakoval.
,,Ano, sanitku. Proč?" Nechápal jsem.
,,A-A koho odvážela?" Ptal se rozklepaným hlasem.
,,Nějakého staříka." Řekl jsem pravdu.
,,C-Cože?" Po tvářích se mu začaly kutálet slzy.
,,Ne, neplakej." Chytil jsem ho za tvář a palcem mu začal slzy utírat.
,,Kdo to byl? Ty ho znáš?" Zeptal jsem se opatrně.
,,Jo, ten muž m-mi zachránil život." Vzlykal.
,,Šššššš...neplač. Pojedeme se za ním podívat hned jak to bude možné. Ano?" Začal horlivě přikyvovat a sám si utírat slzy.
,,A teď pojď. Určitě máš hlad." Usmál jsem se na něj. Přikývl.
,,Tak až se oblíkneš tak přijď do kuchyně." Řekl jsem a odešel.

Suki

Vylezl jsem z vany a vzal si z topení čisté věci. Tmavě modré tričko a šedivé tepláky. Všechno mi bylo trochu větší, ale stále je to lepší než v těch hadrech které jsme se Staříkem našli. Stařík. Chudák. Určitě se za ním pojedu podívat.

Vyšel jsem z koupelny a přemýšlel kde má asi Joey kuchyň. Teda aspoň myslím, že se tak jmenuje. Aspoň teda tak říkal brácha, že se jmenuje.

Zaslechl jsem hlasy a vydal se tím směrem. Došel jsem k nějaké místnosti kterou bych nazval obývákem. Na sedačce zády ke mně seděli dvě kluci. V jednom jsem poznal Minha. Doufal jsem, že jeho kamarád nevypadá taky tak. Taky tak jako můj bráška. Všude samý piercing, náušnice teda né, že by mi to na bráchovi vadilo ba na opak, ale i tak jsem měl ten divný pocit.

Nejistě jsem vešel dovnitř a oba se na mě otočili. Ten Joey byl docela normální kluk. Hnědé vlasy, hnědé oči. Byl mi sympatický.
,,A-Ahoj." Vykoktal jsem ze sebe. Nevěděl jestli mu vám vykat nebo tykat tak jsem byl trochu nervózní.
,,Ahoj." Usmál se mile Joey.

,,Joey to je můj bráška Suki. Suki to je můj kamarád a spolužák Joey." Představil nás Minho ikdyž já už jeho znal když jsem se ptal kde to jsme.

Podali jsme si navzájem ruce a brácha mě posadil mezi ně. Zakručelo mi v břiše.
,,Dojdu ti pro to jídlo." Oznámil brácha a už se zvedal.
,,Já bych si tam..." Chtěl jsem ho zastavit ale to už zmizel za rohem. ,,Došel sám." Dokončil jsem větu. Joey se usmál.
,,Takže ty jsi ten Minhův brácha. Hodně se o tebe bál." Začal Joey.
,,Já vím." Teda aspoň jsem si to myslel, že se o mě bojí.
,,Ty žiješ sám? Překvapovalo by mě kdyby takový kluk nikoho neměl." Řekl jsem po chvíli když už začalo být to trapné ticho.
,,Ano, bohužel žiju sám. Holek se kolem mě motá hodně, ale né taková jaká by se mi líbila."
,,To znám. Samý kravky, že? Můžu před tebou takhle mluvit?" Otázal jsem se.
,,Klidně můžeš. Myslím si že znám daleko více sprostejch slov než ty. A jo, nazval bych je i hůř." Oba jsme se zasmáli. Pak se přiřítil Minho s jednou vrchovatou porcí špaget a limonádou v druhé ruce.

,,Děkuji." Podíval jsem se na oba dva. Bráchovi jsem děkoval za to, že mi to přinesl a Joeymu za to, že mi uvařil. Tohle by Minho nezvládl.

~~~

Po večeru jsme si šli všichni lehnout. Ale vyskytl se problém...
,,Mám jenom dvě postele." Řekl Joey když jsme všichni stáli v jednom pokoji a hypnotizovali dvě postele naštěstí na proti sobě.

,,My se nasáčkujem do jedný." Usmál se nakonec bratr a poplácal mě po zádech. Sice mi malém vyrazil dech, ale jinak v pohodě.

,,Jo jasně." Suuhlasil jsem.
,,Fakt vám to nevadí?" Ujišťoval se ještě Joey.
,,Ne to je fakt v pohodě." Řekl brácha.
,,Já bych si klidně lehnul na gauč." Řekl Joey.
,,Neboj my to nějak zvládnem." Ujistil jsem ho i já.
,,Tak dobře." Všichni jsme si poté zalezli pod deky.

Chvíli jsem čekal aby Joey usnul a já se mohl pak v klidu na něco bráchy zeptat.
,,Sss... brácha?" Zašeptal jsem.
,,Ano?" Ozval se Minho za mnou.
,,Ty jsi Joeymu nic neřekl? To, že spolu...jak to vůbec mezi námi je?" Tázal jsem se.
,,Chodíme spolu ne? A Joeymu jsem opravdu nic neřekl." Ujistil mě.
,,Vážně spolu chodíme?" Zeptal jsem se najednou.
,,Pokud budeš chtít tak jo." Odpověděl mi Minho. Otočil jsem se k němu a schoulil se mu u hrudi. ,,Rád. Miluji tě." zašeptal jsem.
,,Já tebe tak moc miluju."