Please, love me brother (Yaoi)

23. - the end

O čtrnáct dní později...

Suki

S Minhem jsme stáli ruku v ruce v rohu kostela a čekali až obřad skončí. Já ho většinu probrečel, ale Minhovi taky tekly slzy proudem.

Zack se ztratil hned jak dokončil svou řeč, kterou taky více méně probrečel.

Minho se na mě ustaraně podíval. Už dlouho se nenalíčil. Byl to trochu nezvyk takhle ho vidět.

,,Chceš jít pryč?" Zeptal se, protože viděl jak to psychicky nedávám. Přikývl jsem a ještě se otočil k rakvi a zašeptal: ,,Promiň Joey, ale na tohle nemám." Vždyť on byl jak moje máma. Teda stokrát lepší než naše matka.

Pak jsme se s Minhem nenápadně vypařili.

,,Kam půjdeme?" Ptal se můj bratr. I když matka řekla, že bratři "nejsme" tak stále "jsme".
,,Já nevím. Někam kde bych si mohl pročistil hlavu a nemusel na to myslet." Řekl jsem své podmínky a Minho se zamyslel.

,,Znám takové místo." Řekl a ruku v ruce jsme vyrazili tedy tam. Sice jsem nevěděl kam mě Minho vede, ale věřil jsem mu.

Vyšli jsme pryč z města někam na pole a pokračovali přes kus lesa na malý kopeček už odsud byl krásný výhled na město.

Minho se však zarazil když na něm spatřil osobu. Nenápadně jsme vyrazil k ní.

Když jsme byli blíž poznali jsme, že je to Zack.

,,Zacku, co tu děláš?" Ptal se Minho a sedl si po jeho levici. Já po pravici.
,,Tohle nedávám...." Řekl ubrečeně. ,,...Nedávám to, že se zabil kvůli mně." Hlas mu skákal.
,,To si nemůžeš vyčítat." Řekl jsem konejšivě. Minho už otevíral pusu aby něco řekl, ale zarazil jsem ho vražedným pohledem a on zmlkl.

Stáhl jsem si Zacka do objetí a hladil ho po zádech.

,,Vím, že když řeknu to bude dobrý nebude to mít význam, protože už to pro nás dobrý nikdy nebude, ale musíme se přes to přenést. Co se stalo to stalo a minulost změnit nemůžeš. Můžeš doufat v lepší budoucnost." Dokončil jsem svůj monolog.

,,Takže když řeknu, že se půjdu ožrat tak mi to zakážeš." Ptal se Zack.
,,Ano." Ujistil jsem ho. ,,Dám ti klíče a ty doma lehneš a budeš spát." Sáhl jsem do kapsy pro svazek klíčů, které nosil Joey, protože teď vlastně bydlíme v jeho domě. Dostali jsme prakticky všechno. Začali jsme všichni zase chodit do školy a odpoledne na brigády.

,,Jo, a ty mi dáš peněženku aby jsi přeci jen do hospody nešel." Řekl jsem když jsem mu podával klíče. Povzdechl si a opravdu mi peněženku podal. Byla nabouchaná penězi.

Zack se na nás usmál a odešel. Jakmile to udělal přitiskl jsem se z boku k Minhovi. On kolem mě okamžitě obtočil ruku. Tou druhou mě vzal za ruku a propletl se mnou prsty.

Oba dva jsme se zahleděli na zapadající slunce nad naším městem. Slova nebyla nutná a oba jsme to věděli. To co jsme si prožili mluvilo za vše.

,,You meet thousands of people and none of them really touch you. And than you met one person, your life is changed forever."

Poslední kapitola je tu. Já věřím se se vám knížka líbila i mně se dobře psala. Co k tomu víc dodávat. V komentářích napište co se vám líbilo a naopak nelíbilo.

Jinak vote a koment potěší :)