Please, love me brother (Yaoi)

22.

Suki

Jakmile jsem uviděl Minha padl jsem mu kolem krku. On si mě k sobě ještě víc přitiskl. Bože, jak on mi chyběl.

Po chvilce Joey Minha požádal aby mu vrátil peněženku. Bráška ochotně sáhl do šuplíku u postele a hodil mu ji.

Joey nás poté nechal osamotě.

Sedl jsem si na roh bráchy postele a hleděl mu do očí. Moc dobře poznal na co se chci zeptat.

,,Proč jsi to udělal?" Měl jsem co dělat abych mu jednu nevlepil. Měl jsem o něj strašný strach.
,,Protože bez tebe nechci být." odpověděl klidně. Mně se vlily do očí slzy a Minho si mě přitáhl do medvědího objetí. 

Poslední dobou pláču nějak často. Prvně když brášku odvezli policisté.
Po druhé když jsem se dozvěděl co si udělal. A po třetí teď když mi tohle řekl. Jsem nějaký citlivý.

Chvíli jsme se objímali a já mu svoje slzy utíral do jeho trička co měl na sobě.

Najednou mi zvedl dvěma prsty hlavu a podíval se mi hluboce do očí. Usmál se. I já se zvedl koutky úst.
Pomalu jsem se k němu začal přibližovat. Oba jsme zavřeli oči. Zbýval maličký kousek, ale otevřely se dveře a já se ihned odtáhl na druhou stranu postele.

Bratr odvrátil hlavu a zklamaně si povzdechl. ,,Vážně je nutné sem teď..." začal, ale větu nedokončil jelikož spatřil ve dveřích návštěvníka. Matku.

Minho mě bezmyšlenkovitě čapl za zápěstí a stáhl opět k sobě, ale tentokrát jsem mu seděl na klíně a on mě dusil.

,,Jestli mu něco uděláš nebo se ho jen dotkneš neručím za sebe." Oznámil matce.
,,Mi-Minho du-dusíš mě." Snažil jsem se říct. Povolil sevření, ale nic mi neřekl. Stále civěl upřeně na matku.

,,Přišla jsem ti oznámit, že tě za dva dny pustí akorát budeš chodit na převazy a pak ti sundají stehy. A ty..." podívala se na mě ,,... vypadni, než za sebe neručím já."
,,Je to můj bratr. Má právo tu být."
,,Odteď už nejste bratři." Postupně začala zvyšovat hlas.

,,V tom případě to není incest." Broukl jsem tak aby to slyšel jenom Minho. Ten se musel držet aby se nesmál. Což matku rozčílilo ještě víc.

,,Ven!" Vykřikla jako tenkrát když mě vyhodila z domova.
,,Děje se něco?" Ptala se vystrašená sestra.
,,Toho blonďatého odsud odveďte."
,,Ne!" Vložil se do toho Minho.
,,Ano." Řekla klidně matka jakoby vyzývavě.

Sestra ke mně přišla a chtěla násilím odvézt.
,,Půjdu sám." Oznámil jsem a smutně se usmál. Vymanil jsem se z Minhova objetí a naposledy se naše prsty dotkly prstů toho druhého.

Ten pocit jsem měl stále na rukách když jsem šel nemocnicí ven.

Vzpomněl jsem si na Joeyho. Nemám mobil takže mu nemůžu ani zavolat a můj žaludek už se začal ozývat.

Šel jsem tedy domů a doufal, že ho tam najdu.

Před domem jsem akorát našel sedícího Zacka s hlavou skloněnou mezi nohama, které si tiskl k sobě.

,,Zacku?" Zašeptal jsem abych se ujistil, že je to opravdu on. Chlapec zvedl hlavu, popotáhl a snažil se přes slzy najít osobu, která k němu promluvila.

Sedl jsem si k němu na schod a řekl: ,,To jsem já Suki. Co tu děláš?" Přidal jsem k tomu i otázku, která mi vrtala v hlavě.

,,Če-Čekal jsem na tebe je-jestli mi k to-tomu něco ře-řekneš." Vzlykal.
,,Já, ale nevím k čemu bych ti měl co říct." Nechápal jsem.
,,Joey se zabil ty to nevíš?!" Křikl.
,,Joey se ...cože?" Nevěřím tomu. Zack vytáhl z kapsy mobil něco na něm naklikal a pak mi ho podal. Byla na něm zpráva od Joeyho.

Četl jsem ji snad tisíckrát, ale stále jsem tomu nechtěl uvěřit.
,,Volali mi poldové, že jsem byl poslední komu něco řekl nebo napsal. Nechápal jsem to. Pak mi řekli že skočil z mostu čímž si zlomil obě nohy a pak ho přejel v-vlak." Znova se rozbrečel. Ale to už tekly slzy i mně.

,,Uděláme mu hezký pohřeb." Šeptl jsem po chvíli.
,,Takový jaký by si zasloužil."

Hned tu máte další kapitolu a příští bude poslední :D

Jinak vote a koment potěší :)