Please, love me brother (Yaoi)

17

Joey

Tím co řekl, mi vyrazil dech. Ale, zase bylo skvělé vidět ho se usmívat. Byl to příjemný pocit.

,,A..ha." Vydal jsem ze sebe jen. Na víc jsem se nezmohl. ,,Kde chceš teda spát?" Ptal jsem se abych změnil téma.

,,To je jedno třeba tady." Usmál se a zase se zasnil. Usmíval se což se mi líbilo, ale zároveň mě ničilo, že je na holky.

Došel jsem mu do skříně pro deku a polštář.

,,Nechám ti to tady." Řekl jsem a položil věci na kraj pohovky.
,,C-co jsi říkal?" otočil se na mě Zack.
,,Nechám ti tady věci." Řekl jsem a kladl do toho více důrazu.
,,Jo,jo." Řekl a dál zasněně koukal do zdi.

Odporoučel jsem se tedy do koupelny umýt a pak do ložnice si lehnout.

Tiše jsem otevřel dveře do, teď už našeho, pokoje a nakoukl dovnitř. Suki se tulil k Minhovi a oba se usmívali. Byli děsně roztomilí.

Představil jsem si tak sebe a Zacka. Ale bohužel se to nikdy nestane. Posmutněl jsem. Zalezl si pod deku a zachumlal se do ní. Otočil se ke zdi a usnul. Tedy aspoň jsem se o to snažil, ale vůbec mi to nešlo. Myšlenkami jsem byl stále u Zacka. Představoval jsem si jeho a Amber. Rozhořel se ve mně vztek.

Sakra Joey vždyť ty žárlíš?! Křikl jsem v duchu na sebe a už přemýšlel nad něčím jiným. Nad jednorožcem co skáče na duze, ale Amber jsem nedokázal vytěsnit z hlavy.

Ráno...

Probudil jsem se asi ve dvě v noci a od té doby nespal. Takže jsem dost podrážděnou náladu.

Vstal jsem a šel loudavým krokem do kuchyně kde už měl Minho hlavu v ledničce.

,,Půjdu nakoupit. Dáš mi peníze?" Zeptal se. Vytáhl jsem ze šuplíku peněženku a hodil mu ji.
,,Dík." Poděkoval.
,,Hmm." Zamručel jsem a sedl si ke stolu.

Zaslechl jsem kroky. Periferním viděním jsem uviděl Minha, který položil právě přicházejícímu Zackovi ruku na rameno.

,,Dneska bych ho být tebou neprudil pokud se chceš dožít zítřka." Varoval ho Minho. Zack se na něj nechápavě podíval, ale to už mladší kluk odcházel.

Zack pokrčil rameny a sedl si ke stolu. Dal si nohy na stůl, ruce za hlavu a pronesl: ,,Neudělal bys mi čaj?"
Pohlédl jsem na něj aniž bych pohnul hlavou a pak nevrle řekl: ,,To si neumíš ohřát vodu, dát do ní sáček s čajem a osladit?"
,,Tak sorry, že jsem se zeptal!" Sundal nohy ze stolu a zvedl se ze židle.

,,Máš nohy, ne? Já tady dělám první poslední a ty jsi nejsi schopný udělal ani ten blbý čaj?!" Normální člověk by pochopil, že mám blbou náladu a nechal mě být, ale on ne.

,,Bože, aby jsi se neposral!" Křikl naštvaně.
,,No dovol já ti tady podstrojuju, přežívám i tu tvoji blbou ignoraci a ty by řekneš abych se neposral?!" Začal jsem taky křičel.
,,Jakou ignoraci?! Nepamatuju si že bych tě někdy ignoroval!"
,,A to včera mělo být co?!"
,,Bože, tak jsem se na chvíli zasnil! To nesmím?!"
,,Tak pak ale neříkej, že mě neignoruješ!" Protestoval jsem.
,,Na tohle nemám nervy." Řekl a odešel z kuchyně.

Probralo mě až bouchnutí hlavních dveří. Ten krypl si asi myslí, že to tímhle vyřeší.

Lidi, asi budu brečet. Já si tohle nezasloužím 😭 chci všem moc PODĚKOVAT ZA PŘEKROČENÍ NEUVĚŘITELNÝCH 1000 READS. Já si to za ty chyby a pauzy nezasloužím 😭.

Po kratší pauze při které mě žádné nápady nenapadly jsem tu opět s novou kapitolou která je zase a opět krátká, ale jako úvodní mi přijde tak akorát. Kapči budu vydávat né každý den ale ob den abych měla čas něco vymyslet a ta kapitola nebyla o ničem.

Jinak ⭐ a 💬 potěší :)