Please, love me brother (Yaoi)

5

Naobědval jsem se ve společnosti matky a bratra. Bratr umyl nádobí a já se mezitím šel nahoru učit.

Po nějaké době za mnou přišel Minho.

,,Co to mělo jako být?!" Vyštěkl hned jak přišel.
,,Co co mělo jako být?" Nechápal jsem.
,,Ten, ten kluk co ti dal ráno pusu na tvář." Řekl vytočeně. ,,A pak jak jste se líbali tady před barákem."
,,No... a co má být? Vadí ti snad že je to kluk?" Jestli řekne jo tak mu vlepím.
,,Ne nevadí, ale vždyť ho můžeš sotva znát a už spolu chodíte?!"
,,Neřvi tady ještě tě máma uslyší."
,,Neuslyší protože kouká na televizi." Řekl už klidně a sedl si na postel. Povzdechl si. ,,Takže spolu chodíte nebo ne?" Pokračoval.
,,Prozatím ne." Ale rád bych. Dodal jsem si v duchu.
,,Co to je prozatím ne?"
,,Měli jsme jeden den na zkoušku."
,,To jako dáváš takhle normálně den na zkoušku?" Podivil se.
,,Ne, ale... chtěl jsem ho nejdříve lépe poznat. Sám jsi řekl že ho prakticky neznám."
,,Začal si on nebo ty?"
,,On, proč?"
,,Jak se jmenuje?"
,,Wonhyuk." Řekl jsem a při jeho představě jsem se pousmál.

Dál bylo ticho tak jsem se zvednul a šel k rozebranému compu, kterého jsem si včera vůbec nevšímal.

K večeru jsem se šel umýt a připravil si věci do školy. V klidu jsem si zalezl do postele a přemýšlel co budu dělat. Vytáhl jsem z řady knih nějakou a začetl se.

Najednou mi zazvonil telefon a já leknutím sebou škubl. Vzal jsem mobil do ruky a podíval se kdo mi napsal. Neznámé číslo. Podíval jsem se na hodiny v rohu displeje a zjistil, že je přesně ta doba kdy jsem včera přišel domů. Takže je to Wonhyuk.

Ahoj, tak co jak pak ses rozhodl? :)

Představil jsem si jeho prosebný výraz a hned věděl co odepsat. Vlastně mi stačila představa jeho obličeje a ucítil jsem motýlky v břiše.

Moc rád s tebou zůstanu :)

Chvíli se nic nedělo a pak mi přišla další SMSka.

To jsem moc rád. Uvidíme se ráno, zlatíčko :)

Byl jsem neuvěřitelně šťastný. Mobil jsem si položil na břicho a usnul.

Druhý den ráno...

Vstával jsem z vesela na to že bylo teprve 7:10. Těšil jsem se, že ho zase uvidím. Proto jsem si rychle vzal věci, převlékl se a vzal si od mamky svačinu.

Vyrazil jsem ven a rovnou do někoho naboural. Já jsem spadnul na zem.
,,Jsi v pohodě?" Ptal se dotyčný. Jeho hlas mi někoho připomínal. Wonhyuk! Natáhl ke mně ruku a pomohl mi vstát.

,,Kde se tu bereš?" Okamžitě jsem ho štěstím objal. Rozesmál se a objetí mi opětoval.
,,Přišel jsem ti naproti." Smál se ,,A jelikož jsem netušil v kolik chodíš do školy, stepuju tady už asi hodinu." Pustili jsme se a já pronesl: ,,Měl si zazvonit."
,,To je pravda...to jsem mohl, ale nechtěl jsem potkat tvého bratra."
,,Proč?" Nechápal jsem.
,,To je jedno." Usmál se a vzal mě za ruku. ,,Půjdem?"
,,Jasně." Wonhyuk se mnou propletl prsty a ruku v ruce jsme šli směr škola.

Po škole mě Wonhyuk opět chtěl doprovodit domů, ale jako na potvoru začalo pršet.

,,Máš deštník?" ptal se Wonhyuk.
,,Ne." Zavrtěl jsem hlavou. Zamyslel se.
Pak si sundal bundu a přehodil nám ji přes ramena. Rukou jsem si ji držel nad hlavou a Wonhyuk taky. Opět ruku v ruce jsme vyrazili.

Jeho bunda nebyla nepromokavá takže jsem byl stejně mokrý až na kost, protože jsem si ráno ve spěchu zapomněl vzít mikinu. Jelikož foukalo byla mi i docela zima.

Wonhyuk mě doprovodil skoro až domů. Říkám skoro, protože ve třičtvrtě cesty mu volala máma ať jde okamžitě domů, jelikož prší.

Můj spolužák mi dal pusu na tvář a přitom mu stékaly kapky po obličeji a ty mě studily na tváři.
,,Uvidíme se zítra, zlatíčko." Usmál se Wonhyuk. Úsměv jsem mu oplatil a on mě opustil.

Došel jsem v dešti až domů kde už na mě čekala mamka s bratrem. Teda ten na mě nečekal jenom byl doma, protože mu dneska odpadla poslední hodina.

Stál jsem v předsíni a kapala ze mě voda.
,,Božínku." Řekla mamka. ,,Stůj tam." A odešla pro ručník.
,,Vezmi ho a přenes do koupelny já mu zatím napustím vanu." Přikázala bratrovi.

Minho kolem mě přehodil ručník a zamotal mě do něj, zvedl do náruče a bez jakýchkoli námitek odnesl do koupelny. Vypadal jako by se v tom vyžíval.

Potom odešel z koupelny a já se svlékl a vlezl si do teplé vany. Bylo příjemné cítit teplo.

Snad po půl hodině jsem vylezl ven a opět se oblékl. Vyrazil jsem z koupelny do našeho pokoje kde na posteli ležel bratr.

,,Jak ti je?" Ptal se.
,,Jsem v pohodě." sedl jsem si ke compu a začal něco hrát. Strávil jsem tím celé odpoledne.