Please, love me brother (Yaoi)

13

Minho

Probudil jsem se poměrně brzy. Vedle mě Suki ještě chrupkal. Tak jsem ho nechal a šel do kuchyně se najíst.

Vešel jsem a u stolu už seděl Joey a četl si něco v sešitě a přitom jedl. Vzal jsem si z linky porci lívanců. Mňamka. Šel jsem si sednout k němu.

,,Nezmínil si se, že spolu chodíte." Řekl a stále si četl.
,,Měl jsem vám to oběma říct." Sklopil jsem zrak k zemi.
,,Jste roztomilí." Řekl klidně. Zrudnul jsem snad až na prdeli. Zvedl pohled na mě a dostal záchvat smíchu. Musel jsem vypadat jak rajče.

,,Díky." Zamumlal jsem když se uklidnil. Stále jsem se trochu červenal.

,,Dobré ráno." Ozval se ode dveří Suki.
,,Dobré," Usmál se Joey. ,,ale už budu muset jít do školy." Dodal, zvedl se od stolu a odešel ke dveřím. Pak se dveře s ránou zabouchly.

Suki

Musel jsem se pousmát.
,,Stalo se něco? Jsi nějaký červený, nemáš horečku?" Už jsem to nevydržel a vybuchl smíchy.

,,To není vtipný." Smál se Minho. Po chvíli si poklepal na stehno a já poznal, že si mám sednout. Neváhal jsem ani minutu. Sedl jsem si mu na stehno a on mi omotal ruku kolem boků.

,,Co budeme dneska dělat?" Ptal se ještě trochu červený.
,,Já nevím, chtěl bych se jít podívat za Staříkem." Vzpomněl jsem si na něj.
,,Za kým že?" Nechápal.
,,To je ten starší člověk kterého odvezla ta sanitka." Měl jsem co dělat abych se nerozbrečel.
,,Tak dobře. Zajedeme se za ním podívat." Usmál se Minho. Ten jeho úsměv je úplně awww.

Chtěl jsem vstát a jít se převléknout do normálního oblečení, ale Minho mě chytil za zápěstí a posadil zpět.
,,Zůstaneme spolu ať se děje cokoliv, že jo?" Zeptal se.
Objal jsem ho kolem krku a zašeptal: ,,Dokud nás smrt nerozdělí." Objetí mi oplatil. ,,Děkuju." Zašeptal.

Po chvíli jsme se pustili a já se šel už opravdu převléknout.

~~~

Metrem jsme dojeli do jiné části města a zamířili si to do nemocnice.

Stařík ležel na pokoji s číslem 67. Poslal nás tam milý doktor, kterému jsem typnul tak dvacet tři let.

,,Já počkám venku." Oznámil Minho a sedl si na jednu ze židliček podél zdi. S úsměvem jsem kývl.

Opatrně jsem otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Stařík ležel na posteli a měl spoustu modřin. A to všechno jenom kvůli mně. Chytil jsem se za ústa a začaly mi téct slzy po tvářích. Pomalu jsem přistoupil ke Staříkově posteli a začal tiše vzlykat.

Stařík pomalu otevřel oči a zamrkal.
,,Suki? Suki jsi to ty?" Zeptal se pomalu. Nezmohl jsem se na nic jiného než na přikývnutí.
,,Neplakej." Řekl konejšivě což mě samozřejmě rozbrečelo ještě víc.
,,Sedni si ke mně." Požádal mě a já mu s radostí vyhověl. Posadil jsem na postel a Stařík začal: ,,Na světě je mnoho lidí, ale je jen pár z nich stojí za to aby jsi s nimi trávil čas než aby jsi seděl tady u dědka na posteli."
,,Ale, mně má váš záleží. Zachránil jste mi život." Steklo mi pár slz po tvářích. Vzal mě za ruku. ,,Nevím sice proč tě máma vyhodila z domu, ale určitě by jsi přála, aby jsi se k ní vrátil a odpustil jí, než tady seděl se mnou."
,,Ale-ale proč mě tu nechcete?" Zeptal jsem se a zavzlykal. Smutně se na mě podíval.
,,Bude lepší když tu nebudeš a zapomeneš na mě, protože tu stejně moc dlouho nebudu. Doktoři řekli, že když mě sem převezli a udělali mi rezonanci celého těla pro případ, že bych měl něco zlomeného zjistili, že mám nádor na ledvinách v pokročilém stádiu." Rozbrečel jsem se na plno.

Minho

Sedl jsem si na židli a mezitím než se Suki vrátil jsem si prohlížel SMSky za poslední dva dny. Převážně byli od matky. Typu: kde jsem, kdy se vrátím, co dělám a podobně.

Rozhodl jsem se to ignorovat. Zaujala mě poslední správa.

Jestli se do pěti hodin nevrátíš nahlásím tě na policii jako nezvěstného.

To by neudělala. Říkal jsem si. Pak se vrátil bratr celý uplakaný. Ničilo mě ho takhle vidět.

Chňapl jsem ho za ruku a přitáhl si ho do něžného objetí. Tichounce mi vzlykal do hrudi. ,,Co pak se stalo?" Zeptal jsem se.
,,On-on." Přes vzlyky nedokázal mluvit. Vzal jsem ho do náruče a nesl ho pryč. Nebránil se. Vzal jsem ho na metro a nesl ho celou cestu až domů.

U Joeyho mi Suki všechno řekl a já s ní soucítil. Oba jsme seděli na gauči a Suki mi vzlykal na rameni. ,,To bude dobrý." Uklidňoval jsem ho.

Najednou se rozletěly dveře a v nich stáli udýcháný Joey se Zackem.

,,Wonhyuk všechno vykecal učitelům a my všichni teď máme průser." Řekl Joey když se vydýchal. Já vůl si myslel, že bude mít strach a nic neřekne!!