Please, love me brother (Yaoi)

10

Minho

Sledoval jsem Wonhyuka jak si to kráčí po škole ke hlavním dveřím ven. Sledoval jsem ho až na dvůr kde se otočil a spatřil mě. Zděšenost v jeho očích přímo zářila. Rychlým krokem mířil pryč.

Zack šel z další strany a donutil ho tak zajít přímo mezi školu a tělocvičnu. Byl tam akorát takový prostor pro rvačky. Tam už čekal Joey. Wonhyuk neměl kam utéct.

,,Ale, ale...koho pak to tu máme." Začal jsem. Wonhyuk se otočil ke mně.
,,A-Ahoj dlouho jsme se neviděli. Jak se má brácha." To tak svině neměla říkat. Nakráčel jsem k němu a dal mu pěstí do břicha. Zlomil se v pase a rozkašlal se. ,,Ty už o mém bráchovi nemluv." Zasyčel jsem.

Kývl jsem směrem k Joeymu. Pustil nahlas písničky, aby nebyly slyšet jeho bolestné výkřiky.

Zack si svázal vlasy do culíku a Joey si vyhrnul rukávy. Wonhyuk proti třem neměl šanci.

Když jsem usoudil, že už to stačí zvedl jsem ruku v pěst a Joey zvedl Wonhyuka za vlasy. Přistoupil jsem k němu a zašeptal mu u ucha: ,,K mému bráškovi se už nikdy nepřiblížíš." Pak jsem se odtáhl a zasadil mu poslední ránu a to pěstí do obličeje. Joey ho pustil a stáhl si rukávy a vypl hudbu. Zack si rozpustil vlasy. Pokynul jsem rukou a rozešli jsme se pryč.

,,Potřeboval bych ještě s něčím pomoct." Začal jsem když jsme si sedli do lavic.
,,Ještě někoho?" Zeptal se Zack radostně.
,,Ne. Potřeboval bych pomoct najít mého brášku." Tázavě jsem se na ně podíval.
,,Jasně. Proč ne." Řekli oba a už začala hodina.

Suki

Jednoho pronásledovníka jsem setřásl docela rychle. Horší byl ten druhý. Běžel za mnou a mně už docházeli síly.

Najednou se vedle mě zjevil Špunt. Přidal se k běhu vedle mé nohy.

Zaběhl jsem do čtvrti kterou jsem vůbec neznal. Ohlížel jsem se a vrážel do lidí, ale ten týpek byl stále za mnou. Vběhl jsem vedlejší uličky která k mé smůle byla slepá. Ztěžka jsem oddechoval. Byl to pro mě nezvyk takhle dlouho běžet.

Najedou se přede mnou zjevil ten muž co mě pronásledoval. Špunt si stoupl do bojového postoje a začal vrčet. Týpek se zarazil a dostal strach. Pomalu začal couvat a nakonec se dál na útěk.

Svezl jsem se po stěně dolů na zem a snažil se popadnout dech. Pes ke mně přišel a já ho se slovy pohladil: ,,Děkuju." Pak jsem vyčerpáním omdlel.

Minho

Hned po skončení školy jsem vše klukům vysvětlil. Akorát jsem vynechal část kdy jsme se líbali. Nepotřebovali to nyní vědět.

,,Tak mohli by jsme se podívat nejdřív do čtvrti kde je nejvíce bezdomovců." Navrhl Joey a já souhlasil. Vydali jsme se tedy tam.

Když jsme tam došli zaujala mě sanitka která právě nakládala starého pána. Rozhlédl jsem se kolem. Nedalo si nevšimnout lidí, kteří sbírali svůj nákup ze země. Bylo mi to divné. Vydal jsem se tedy tudy kde jsem viděl ty lidi.

Došel jsem do jiné čtvrti. Abych pravdu řekl neznal jsem to tam. Takže nemohl ani bráška. Když to tu nezná nešel by sem. Napadlo mě. Chtěl jsem se otočit, ale zaslechl jsem kňučení. Zašel jsem tedy do postranní uličky kde jsem spatřil psa a...

,,Suki!"

Dneska mám pro vás dvě kapitoly jednu za včerejšek a jednu za dnešek. Ještě bych vás chtěla poprosit aby jste přehlíželi moje chyby. Děkuji :D

Jinak vote a koment potěší :)