Vyhraj!

~2~

,,Charlotte Parkinsová!" zopakovala Merida. Opravdu to jsem já. Vystoupila jsem z řady a byla obklopena několika mírotvorci, kteří mě dovedli až k pódiu. Pomalu jsem vystoupala po schůdcích. Snažila jsem si zachovat odhodlanou tvář, aby si mysleli, že to se mnou nic neudělalo. Oči mě štípaly, ale slzy naštěstí nepřicházely. Postavila jsem se vedle Meridy, která mi položila ruku na rameno. Vztyčila jsem hlavu a tvářila se hrdě. Vyhledala jsem mámu a tátu. Neusmívali se, ale nebrečeli. Stáli tam hrdě. Byli hrdí na svou dceru. Pohledem jsem mezi třináctiletými vyhledala blonďaté vlásky a modré oči Elliota.
Držel slzy na krajíčku. Trošku jsem se usmála a zavrtěla hlavou. Na to, že mu je teprve třináct je velmi odvážný, když mi letos řekl, že se pokud mě vyberou přihlásí.
,,Nějaký dobrovolník?" zeptala se Merida. Podívala jsem se po dívkách a všimla si, že má kamarádka Allison váhá. Nakonec však sklopila hlavu a já ji to neměla za zlé. Spíše naopak.
,,Nyní chlapci." usmála se Merida a přešla k druhému osudí.
,,Prosím, ať to není Elliot!" prosila jsem pro sebe. Merida se vrátila k mikrofonu a podívala se na jméno. Zarazila se a rozklepaným hlasem jméno přečetla: ,,Elliot Parkins".
Ne! Ne! Ne! Tohle ne! Prosím ne! Elliot nesmí jít do her. Prosím ne! Nemohla jsem tomu uvěřit. Elliot šel rychlým krokem na pódium, až mě to zarazilo. Hrdě se postavil vedle Meridy a díval se před sebe. Byla jsem na něho pyšná. Zvládá to dobře. Prozatím.
,,Nějaký dobrovolník?" ptala se Merida a doufala v to. Je kruté, když do her jdou sourozenci. Tedy aspoň pro kraje. Pro Kapitolany to je ještě lepší.
Nikdo se nehlásil.
,,Tak tedy-"
,,Hlásím se jako dobrovolník!" vykřikl vysoký černovlasý kluk, který se velmi podobal Scottovi. Vyšel z řad sedmnáctiletých. Oddechla jsem si a usmála se.
Chlapec vyšel na pódium, sehnul se k Elliotovi a něco mu zašeptal. Elliot zašeptal tiché ,díky' a odešel za mámou a tátou, kteří ho ihned objali.
,,Právě včas." usmála se Merida. ,,Jak se jmenuješ?"
,,Carlos Parish." usmál se Carlos. Musel být se Scottem dvojče. Mají stejné rysy, stejný odstín vlasů, akorát mají jinou barvu očí. Scott má zelené a Carlos modré.
,,Výborně! Takže, Carlos Parish a Charlotte Parkinsová! Vaší odvážní Splátci!" zvolala a někteří lidé se odvážili nám zatleskat, což se mockrát nestává. Většinou mlčí, proto to Merida už s prosením o potlesk vzdala.
Merida se otočila, vzala nás za ramena a odvedla do soudní budovy.
,,Carlosi, ty musíš být Charlottin strážný anděl. Nebo od Elliota. Jsem ráda, že se někdo odvážil a zachránil toho ubohého chlapce." zabědovala Merida. ,,No nic. Teď máte chvilku čas na rozloučení s rodinou a s přáteli." usmála se Merida.
,,Tady počkej." Merida mi otevřela mohutné dveře z ebenového dřeva a já vstoupila. Dveře za mnou zavřeli a já se rozhlédla po pokoji. Byl tu nádherný tlustý koberec, dvě černá kožená křesla s bílou umělou kožešinou, skleněný stůl s koláčky a dortíky na něm. Velká knihovna a bar s vodou, alkoholem a s džusy. Celou  jednu stěnu zaplňovaly veliká okna, která se jen leskla. Kdybych tady byla v době někdy mezi turném a Sklizní, byly by jistě zašpiněné. Celý kraj uklízejí na Sklizeň a na den, kdy má přijet vítěz. Poté to nechávají tak, jak to příroda zařídí. Najdou se ale i lidé, kteří dobrovolně uklízejí ulice. Slyšela jsem, že za to dostanou kus oblečení, nebo chleba a někdy i peníze od mírotvorců. V našem kraji máme hodného hlavního mírotvorce, který dohlíží na pořádek a líbí se mu, když někdo osmý kraj uklidí. Takže jim poskytnou nějaké služby, aby za úklid něco dostali.
Sedla jsem si do jednoho z křesel a pohladila hebkou kožešinku. Všimla jsem si otevřené knihy na pracovním stole v rohu místnosti. Přešla jsem k ní a viděla tam spoustu dívčích jmen a různé ročníky her. Listovala jsem knihou a všimla si jména Lidye. Usoudila jsem, že ostatní Splátkyně se zde podepisovaly. A já udělala to samé.

Charlotte Parkins, 185. ročník

Dveře se otevřely a dovnitř vešla máma, za ní hned táta a Elliot jim byl v patách.
,,Pět minut." ozval se mírotvorce.
Elliot mi ihned padl kolem krku.
,,Prosím, neplakej." zašeptala jsem. ,,Říkala jsem ti, že máš být statečný."
,,Já vím. Ty to zvládneš! Jsi šikovná. Prosím, vyhraj!" popotáhl.
,,Pokusím se o to!" slíbila jsem.
Elliot mě pustil a já objala matku, která měla zarudlé oči od pláče, ale už kvůli mně neplakala.
,,Vrátíš se domů. My ti věříme. Dokážeš to." zašeptala. ,,Máme tě moc rádi."
,,Já vás taky."
Pustily jsme se. Usmály jsme se a máma mě pohladila po tváři. Po té odešla za Elliotem a začala ho utišovat.
Táta mě silně objal.
,,Poslouchej, ty to zvládneš! Jsi rychlá a v přírodě jsi jako doma. Vrátíš se nám domů." stiskl mi ramena a hluboce se mi podíval do očí. ,,Vyhraj!"
Do místnosti přišel mírotvorce a oznámil, že čas vyprchal. Naposledy jsem všechny objala a když je vyváděli, zavolala jsem ještě: ,,Miluji vás!".
Pak už se dveře zavřely a já zde zase byla sama. Po necelé minutě za mnou přišla rozplakaná Allison.
,,Charlie." vzlykla a já ji pevně objala.
,,To bude v pořádku." zašeptala jsem.
,,Měla jsem se přihlásit." popotáhla.
,,Ne, neměla. Byla bych na tebe naštvaná." zamračila jsem se.
,,Když vybrali i Elliota, chtěla jsem začít křičet. Naštěstí ho Carlos zachránil, i když nevím proč."
Usmála jsem se. ,,Lidé máji vždy důvod."
Pustily jsme se a Alisson si utřela mokré tváře.
,,Na. Vezmi si ho." podala mi náhrdelník s erbem osmého kraje.
,,Ale ten je po tvé babičce." namítla jsem.
,,Já vím. Ji ten náhrdelník přinesl v aréně štěstí. Teď ho přinese tobě. Je tvůj. Vzpomínka na domov." usmála se. Do místnosti přišel mírotvorce a vzal Allison za ruku.
,,Děkuji." usmála jsem se na ní.
,,Mám tě ráda!"
,,Já tebe taky!" dveře se zaklaply a můj hlas se ztratil. Podívala jsem se na náhrdelník. Stále byl v dobrém stavu, i když už to je několik desítek let, co se vyrobil.
Allisonina babička před sedmdesáti lety vyhrála Hladové hry. Ten příběh jsem milovala. Když už si myslela, že umře, protože na její srdce mířil šíp, medailonek ji zachránil, protože se šíp od něj odrazil a Margaret měla čas poslat oštěp na jejího protivníka a tím vyhrála. Když před pěti lety Margaret umírala, dala medailonek její vnučce, Allison a ta ho dala mně.
Usmála jsem se a dala jsem si ho na krk. Zavřela jsem oči.
,,Vyhraj!" opakovaly se mi otcovy slova stále dokola v hlavě.
Nikdo už nepřišel, tak jsem se usadila do křesla a čekala. Rozhlížela jsem se různě okolo, ale nic zajímavého jsem nenašla kromě skleněného lustru, který byl nádherný.
Vzpomínala jsem na chvíle, kdy nám táta vyprávěl, jaké to bylo, když žila Katniss a nastal mír. Nebyly žádné hry. Všichni byli šťastní, ale pak když zemřela a několik let poté se prezidentkou stala pravnučka Snowa, Meredith, která už je dávno po smrti a znovu vytvořila Hladové hry. A Xenie v tom pokračuje.
Z mého vzpomínání mě vyrušil hlas mírotvorce, že už mám jít. Vstala jsem a odešla z místnosti. Na chodbě stála Merida a Carlos.
,,Tak pojď!" usmála se Merida. Vyšli jsme z soudní budovy a nastoupili do auta.
,,Teď pojedem nějakých deset minut na nádraží a pak nastoupíme do rychlostního vlaku. V Kapitolu budeme zítra odpoledne. Ubytujete se a do večeře máte čas. Přehlídka se bude konat v neděli, čili za dva dny. V kapitolu se vám bude líbit. Všechno je veliké a luxusní." chlácholila Merida.
,,A kdy se setkáme s Lidyi?" zeptal se Carlos.
,,Ve vlaku. Je vaše mentorka a věřte mi, že každý rok se hodně snaží. Za celých čtrnáct let nikdo z osmého kraje nevyhrál a Lidyi už to unavuje. Ale i přesto to nevzdává a snaží se dál." vysvětlila nám Merida.
Dál jsme jeli v tichosti. Dívala jsem se z okna a snažila jsem si to tu co nejvíce zapamatovat. Domy, ulice, tváře...

Na nádraží na nás čekaly kamery a lidé, kteří nám mávaly na rozloučenou. Nastoupili jsme do vlaku a ten se téměř hned rozjel.
,,Vsadím se, že jste ještě neobědvali?" usmála se Merida a my zakroutili hlavami.
Došli jsme do jídelního kupé, ve kterém to nádherně vonělo. U stolu seděla zrzavá žena. Lidye.
Podívala se na nás a usmála se.
,,Výborně. U oběda si popovídáme." řekla. Sedla jsem si naproti Lidye a Carlos si sedl vedle mě.
,,Tak berte!" pobídla nás s úsměvem Lidye. Dala jsem si bramborovou kaši, kuřecí stehýnko a zeleninový salát. Přišel ke mně Avox, lidé, kteří něco provedli a prezidentka jim nechala vyříznout jazyk. Ukázal na jahodový a pomerančový džus.
,,Pomerančový, prosím." usmála jsem se. Avox mi nalil do skleničky a odešel ke Carlosovi. Vzala jsem příbor a dala si první sousto do úst. Tělem se mi rozlila vynikající chuť pečeného kuřete. Bylo to výborné.
,,Takže." odkašlala si Lidye, když jsme všichni dojedli. Ubrouskem jsem si utřela pusu a podívala se na ní. ,,V čem vynikáš Carlosi?" zeptala se. Podívala jsem se na Carlose, který přemýšlel.
,,Umím dělat pasti a jde mi to s oštěpem." řekl.
,,Ty pytlačíš?" zeptala se překvapeně Lidye. Carlos přikývl. ,, Ty máš tedy odvahu. Pytlačení je na padesát ran bičem. Ve dvanáctém kraji na to už lidé několikrát zemřeli." poznamenala a celá se otřásla.
,,Já vím, ale táta je mírotvorce a mírotvorci si ode mne berou srnčí a králičí maso. Navíc chodím lovit jednou týdně a to to nijak nepřeháním, abych nevzbudil pozornost." řekl a napil se.
,,Dobře. A co ty, Charlotte?" všichni se podívali na mě.
,,No já...ehm...já..." nevěděla jsem v čem vynikám.
,,Umí rozpoznat jedovaté rostliny, taky léčivé a jedlé. Často jsem ji v lese viděl s Elliotem, který mi o tom řekl. Totiž, on mě poprosil, abych ho naučil dělat pasti a tak se z nás stali přátelé." odpověděl za mě Carlos a já se na něj překvapeně podívala.
,,Dobře. Co zbraně?" zeptala se mě Lidye.
,,Jediné, co jsem kdy v ruce držela byl nůž nebo sekera a abych se přiznala, s noži mi to nejde."
,,A ta sekera?" zeptala se Merida.
,,Táta mi vytvořil terč a já jsem to s ní zkoušela. Po tvrdém tréninku jsem vždy trefila střed." trošku jsem zčervenala.
,,To je úžasné!" usmála se Merida a Carlos mi stiskl rameno.
,,To je. Sekery by tam měly být. Ukaž to potom tvůrcům. V aréně si jich vezmi více, aby jsi měla do zálohy. Procvič nože. Je to skoro to samé, ale zkuste i jiné zbraně." poradila nám Lidye. ,,Dobře. V sedm je večeře a po ní se podíváme na Sklizně." řekla, vstala a odešla.
,,Zavedu vás do pokojů." usmála se Merida. Vstali jsme a šli směrem k našim pokojům. Můj pokoj byl obrovský. Uprostřed stála veliká postel s velkým množstvím polštářů. Vedle postele stály noční stolky, každý na jedné straně. Přes půlku zdi zde byla obrovská vestavěná skříň. Na levé straně od postele stálo křeslo a za ním byla malá knihovnička. Napravo od dveří stál pracovní stůl s psacími potřeby, papíry a jinými věcmi. Nalevo ode dveří byla na zdi pověšená veliká televize, který byla vypnutá. Ovladač pro její zapnutí, byl na nočním stolku vpravo od postele. Nad postelí bylo veliké okno, ve kterém šly vidět jen skvrny, jak ten vlak jel rychle. Vedle skříně byly další dveře. Otevřela jsem je a octla se v útulné a velké koupelně. Bylo tady obrovské zrcadlo a kosmetický stolek. Veliká vana v podlaze a sprchový kout s několika tlačítky. V poličkách byly do komínku poskládané ručníky všech velikostí. V kosmetickém stolku jsem našla líčidla, ale já se nelíčím, gumičky, sponky a čelenky. Na umyvadle stály zubní pasty a elektrický kartáček na zuby. Koupelna byla bílo-zlatá. Celý můj pokoj byl sladěn do těchto barev.
Vrátila jsem se do pokoje a podívala se na knížky. Většinou se týkaly Hladových her. Chtěla bych se něco dozvědět o 75.Hladových hrách, kdy Katniss utekla a Peetu unesli do Kapitolu. Kupodivu jsem ji našla. Sedla jsem si do křesla a začala číst.

----

Ahoj :) Jak jsem jedné slečně(ona ví, o kom mluvím) slíbila, že když vydá kapitolu, tak já taky(jen pro dnešek :D), tak jsem tady!

Doufám, že se kapitola líbí!

Měla bych prosbu!

Pokud znáte Teen wolf a viděli jste všechny epizody, které doposud byly natočeny...chtěla jsem se zeptat, jestli se někdé dá sehnat pátá série v češtině(cz dabing). Na asi deseti stránkách to bylo jen s českými titulkami a já začínám pochybovat, že to vvůbec nadabovali, ale doufám, že ano, protože titulky a dabing je úplně něco jiného a já radši ten dabing, protože se potom příliš soustředím na ty titulky a nevidím skoro, co se děje a někdy to ani nestíhám číst, takže to každýých deset sekund pozastavuji. Takže, pokud se na to někde dá podívat v češtině, nebo o tom máte nějaké informace, tak budu moc ráda, když mi napíšete.

jo a...chystá se i šestá série nebo už je? o.O

Pacicka