Vyhraj!

~9~

Ráno po probuzení jsem se osprchovala a oblékla si uniformu na trénink. Byly to černé legíny a černé tílko s bílou osmičkou. Carlos měl to samé.
Při snídani nám Lidye říkala co můžeme na tréninku dělat a co naopak nesmíme. Merida nás pak doprovodila do tréninkového patra, kde právě s Carlosem a ostatními Splátci, kteří mají stejnou uniformu akorát s jiným číslem, čekáme, až bude přesně devět, kdy začne náš trénink.
Spltátci pomalu přicházeli a když bylo přesně devět, byli zde všichni.
Stáli jsme a dívali se na hlavního trenéra Gobelixe, vysokého a hlavně svalnatého muže bez vlasů, který se na nás přísně díval.
,,Pět dnů, pět tréninků! Každý den budou dvě hodiny, kdy budou společné tréninky a já na vás budu dohlížet." řekl hlubokým hlasem. ,,Neměli byste nic podceňovat. To, že se naučíte s oštěpem, neznamená, že přežijete či vyhrajete. Prostředí zabijí stejně jako ostří. Pokud bude v noci zima a vy nebudete mít sirky, jak rozděláte oheň, když jste se to tady nenaučili? Proto radím, aby jste se toho naučili co nejvíce. Ještě něco. Neperte se s ostatními. Na to si budete muset počkat do arény, kde na to budete mít hodně času. To je vše. Můžete jít trénovat!" domluvil a já se rozhlédla po velké tělocvičně. Nejvíce mě zaujalo stanoviště s rozděláváním ohně.
,,Kam půjdeme?" zeptal se Carlos a já málem zapomněla, že se máme držet spolu.
,, Rozdělávání ohně?" zeptala jsem se nejistě a on se usmál.
,,Proč ne." pokrčil rameny. Usmála jsem se a následovala Carlose ke stanovišti, kde prozatím ještě nikdo nebyl. Profíci, kromě Felixe, který byl u maskování, se rozběhli ke zbraním a ostatní tak různě.
U rozdělávání ohně stála asi padesátiletá žena a když jsme přišli, zářivě se usmála. Vysvětlila nám různé pravidla, zajímavosti a rady o ohni a my ji pozorně poslouchali. Nejdůležitější věc pro mě byla, kde je nejvýhodnější rozdělávat oheň, aby ho nikdo neviděl a nic se nestalo.
Po té nám ukázala, jak se oheň rozdělává a pozorovala nás. Carlos se toho ujal a po dvou minutách byl oheň na světě. Na mě už se lektorka nestihla podívat, protože přišli Splátci z devátého kraje.
Vzala jsem do ruky klacík a začala dělat přesně to, co nám lektorka ukazovala. Bohužel mi to nešlo a ani po několika minutách pokusů, se mi oheň rozdělat nepodařil.
,,Pomůžu ti." usmál se Carlos, vzal mé ruce a posunul je níž. ,,Zkus to znovu." pobídl mě a odstoupil ode mne. Zkusila jsem to tedy znovu. ,,Trochu rychleji!" zasmál se Carlos a já zavrtěla hlavou a zrychlila. Po necelé minutě jsem rozdělala oheň a radostně vypískla, až se na mě několik Splátců podívalo.
,,Děkuju!" usmála jsem se na Carlose.
,,Za málo." pokrčil rameny.
Na stanovišti s ohněm jsme zůstali ještě půl hodiny a pak se přesunuli na maskování. Takhle jsme se přesouvali po stanovštích, které neobsahovaly zbraně, až do oběda.
Na obědě jsme si s Carlosem sedli k čtyřmístnému stolu. Profesionální Splátci si srazili stoly a seděli spolu. Všimla jsem si, že s nimi není Felix a sedí sám. Radši jsem se pustila do dýňové polévky a kuřete s rýží, ale i přes to jsem myšlenkami zůstávala u Felixe a zajímalo mě, proč není s ostatními.

Po obědě jsme měli dvouhodinový společný trénink. Jako první jsme měli proběhnout překážkovou dráhu v nízkem časovém limitu. Měli jsme přeskákat různě vysoké hrazení, nejvyšší bylo do pasu. Podlézt pod drátovou klecí, vyšplhat na umělou skálu, zhoupnout se po provazu na zem a na konec přeručkovat čtyř metrovou hrazdu. Jako první byl Felix, který to zvládl za jednu minutu a padesát osm sekund. Takhle to šlo dál, až se na řadu dostal Carlos. ,,Teď!" vykřikl trenér a Carlos se rozběhl. Vše lehce přeskočil. S podlézáním měl celkem problém, protože byl moc vysoký a než se mu podařilo dostat se s celým tělem pryč, uběhlo několik vteřin. Na skálu se mu lezlo hladce, až na to, že jednou uklouzl. Cítila jsem se nervózně a doufala, že bude mít lepší čas, než Fred z druhého kraje, který to zvládl v čase 1,56. Z provazu rovnou skočil na první tyč a začal rychle ručkovat. Když skočil na nohy, trenér pískl na píšťalku a spokojeně se usmíval na své stopky.
,,Výborně, chlapče!" pochválil Carlose a poplácal ho po rameni. ,,1,45!"
Vykulila jsem oči a usmála se. Zvládl to úžasně.
,,Tak pojď, Charlotte. To zvládneš." usmál se trenér a já přikývla. Všichni se na mě zvědavě dívali a já zhluboka dýchala. Postavila jsem se do startovací pozice na červenou čáru a čekala na písknutí. Přesně když se ozvalo jsem se rozběhla a skákala přes překážky. Problém mi udělala tak poslední, kterou jsem spíše přelezla, když jsem se jí snažila přeskočit tak, že jsem se chtěla přehoupnout pomocí rukama, ale nepodařilo se mi to. Když jsem podlézala pod železnou klecí, poškrábala jsem si rameno. Pálilo to, ale nevšímala jsem si té pálivé bolesti a běžela dál. Skálu jsem měla hned. Zhoupla jsem se po provazu, dopadla na žíněnku a vyskočila. Chytila jsem se první tyče a začala ručkovat. Moc mi to nešlo a když jsem se podívala pod sebe, dostala jsem závrať. Slyšela jsem pár povzbudivých výkřiků jiných Splátců a trenérů, dokonce i trenéra Gobelixe. Zavřela jsem oči a ručkovala dál. Skočila jsem dolů a málem se skutálela, protože jsem ztratila rovnováhu. Naštěstí jsem spadla zadkem na žíněnku.
,,Dobrý výkon! 2,10!" trenér se na mě usmál. Přidala jsem se ke Carlosovi, který mi podal láhev s vodou.
,,Super!" usmál se.
,,Díky." vydechla jsem vyčerpaně. Ostatní Splátci to zvládli do tří minut. Dokonce to nikdo neměl nad 170 vteřin.
Po překážkové dráze jsme se přesunuli na souboje z blízka s dřevěnými tyči. Dívala jsem se, jak bojují Splátci přede mnou. Trenér jim na konci vždy řekl, co dělali špatně. Carlosovi to celkem šlo. Trenér mu ale řekl, že se spíše bránil než útočil, ale že pokud Carlos chce, pomůže mu po hodině.
Na řadě jsem byla já. Vzala jsem si tyč a přešla k jednomu z trenérů. Čekali jsme na Gobelixův pokyn k boji.
,,Boj!" vykřikl a já začala s prvním úderem. Mého útočníka jsem zasáhla do kolene a on zaskučel. Chystala jsem se k dalšímu zásahu, ale on ho svou tyčí zastavil. Naše tyče o sebe mlátily a já pociťovala známky únavy. Dalšímu zásahu jsem se vyhnula skrčením a udeřila ho do břicha. Trenér se za něj popadl a já ho kopla do hrudníku. Trenér spadl na žíněnku a já se ho chystala porazit tím, že mu přiložím tyč na hrudník. On mi však podkopl nohy a já spadla. Chtěl mě udeřit do hrudníku, ale já stihla uhnout. Postavila jsem se na nohy a chystala se k dalšímu útoku. Bohužel jsem polevila na ostražitosti a trenér mě udeřil do zápěstí a já upustila tyč. Jeho další úder zasáhl můj hrudník a tím mi vyrazil dech. Trenér pískl na znamení, že jsem poražena a já spadla na kolena a lapala po dechu. Gobelix s Carlosem u mě byli okamžitě a trenér, který se mnou bojoval si ke mně klekl.
,,Charlotte!" vyhrkl Carlos a já se snažila naplnit plíce vzduchem, ale marně.
,,Zdravotníci!" křičel Gobelix, ale to už jsem ztratila vědomí.