Vyhraj!

~4~

Ráno jsem se probudila kolem osmé hodiny a zjistila jsem, že jsem celou noc spala klidně a nebudila se. Nechápala jsem to, ale byla za to ráda. Včera jsem byla už unavená. Vstala jsem z postele a bosa došla do koupelny, která byla vyhřátá. Svlékla jsem se a pyžamo položila na prádelní koš. Vlezla jsem do sprchového koutu. Po zjištění, kolik tláčitek zde je, jsem se začala bát nějaké z nich vůbec zmáčknout. Zmáčkl jsem tedy modročervené tlačítko a začala na mě zéct příjemně teplá až horká voda. Na těle se mi objevila husina, ale ta brzy zase odešla pod horkou vodou. Kapičky vody mi tekly po těle a já jsem si ten blažený pocit užívala. Podívala jsem se na další tlačítka. Nad řadami barevných tlačítek(i když vlastně všechny byly barevné) bylo velmi malým písmem napsáno SPRCHOVÝ GEL. Zmáčkla jsem žluté tlačítko a po těle mi začal téct žlutý sprchový gel, který voněl po citrónech. Umyla jsem se a na šampón jsem také zmáčkla žluté tlačítko, abych voněla po citrónech. Pořádně jsem si umyla vlasy. Vypla jsem sprchu a vylezla z ní. Vzala jsem si jeden větší ručník a osušila se. Potom jsem si ho omotala kolem nahého těla a vzala si menší ručník, který jsem si začala sušit vlasy. Vlasy jsem si nechala v ručníku a vylezla ven z koupelny. Postel byla ustlána, z čehož jsem usoudila, že už tu byl některý z Avoxů, aby mi ustlal. Na polšťáři jsem i všimla čokoládového bonbónku. Přišla jsem k posteli a bonbónek si vzala a snědla. Čokoládu jsem měla jen na narozeniny a doslova jsem tu sladkou chuť milovala. Prezidentka Xenie mi k narozeninám posílala velikou tabulku čokolády z Kapitolu. Prezidentku jsem vídala jen v televizi a nikdy bych ji netipovala na ženu, která povoluje hry. Zajímalo by mě, jak se tvářila na mé vylosování. Vlastně jsem ani nikdy nevěděla, proč mi posílá na narozeniny různé lahůdky z Kapitolu a proč k ní máma někdy jezdívá. Říká, že je to hlavně kvůli zboží, ale tomu moc nevěřím.
Přešla jsem ke skříni a podívala se dovnitř. Slyšela jsem klepání a bez přemýšlení, jsem řekla ,,Dále!". Potom jsem si ale uvědomila, že jsem jen v ručníku a doufala, že to bude Lidye nebo Merida. A jako vždy, se stal přesný opak. U dveří stál Carlos a díval se na mě. Podívala jsem se na něj a on si náhle uvědomil, že jsem v ručnku a rychle se otočil.
,,Pro-promiň." zadržoval smích. ,,Já to nevěděl!"
Začala jsem se smát a on to už taky nevydržel.
,,To je v pořádku. Já si to neuvědomila a pozvala tě dál." řekla jsem, když jsem se uklidnila. ,,Počkej tady, já se převleču." řekla jsem a vzala spodní prádlo a nějaký kus oblečení. V koupelně jsem si sundala všechny ručníky a oblékla si spodní prádlo a černou sukni. Bohužel jsem zjistila, že jsem si zapomněla vzít horní díl.
Pomalu jsem otevřela dveře a doufala, že se Carlos zrovna nedívá. Vykoukla jsem ven a rozhlédla se. Carlos v ruce držel můj medailonek. Rychle jsem přešla ke skříni a vzala bílé tílko. Když jsem si ho ve spěchu oblékla a otočila se na Carlose, mírně jsem se červenala. Carlos vyprskl smíchy.
,,Co je?" zamručela jsem.
,,Máš ho obráceně!" zasmál se a smíchu už ležel na zemi. Podívala jsem se na sebe a zčervenala jako rajče. Rychle jsem si tričko spravila a začala jsem se smát taky. Když jsme se zklidnili, viděla jsem v Carlosových modrých očích pobavení.
,,Takhle hodně jsem se nezasmál už pěkně dlouho." usmál se. Zaculila jsem se a skočila na postel.
,,Co si mi to vlastně potřeboval?" zeptala jsem se.
,,Víš, když uvidím hezkou holku jen v ručníku, tak zapomenu na to, co jsem to vlastně chtěl." pokrčil rameny a já se zase začala červenat.
,,Myslíš, že jsem hezká?" zeptala jsem se.
,,Ano. Myslí si to o tobě spousta chlapců ze školy. Popravdě se mezi nimi nemluvilo skoro o ničem jiném."
,,Ty jsi mi ale vtipálek." zasmála jsem se a Carlos zvedl ruce na svou obranu.
,,Je to pravda!"
,,No dobře! Ale stejně tomu nemůžu uvěřit."
Carlos se usmál a hluboce se mi zadíval do očí. Přešel ke mně a zastrčil mi mokrý pramen vlasů za ucho. Usmála jsem se. Slyšela jsem klapot podpatků Meridy a jak klepala na mé dveře. ,,Charlotte, vstávej!"
,,Už jsem vzhůru!" zakřičela jsem.
,,Dobře, půjdu vzbudit Carlose.Za dvacet minut bude snídaně."
S Carlosem jsme se zase začali smát a Merida nakoukla do pokoje.
,,Aha, tak ty jsi už taky vzhůru." usmála se a odešla.
Utřela jsem si slzy smíchu vstala. ,,Pokud nic tedy nepotřebuješ, protože jsi mě viděl jen v ručníku, tak můžeš jít. V pyžamu asi snídat nebudeš." usmála jsem se ukázala na něj. Měl šedé třičko, pyžamové kalhoty a jeho vlasy trčely do všech stran. Carlos se usmál.
,,To asi ne. Tak zatím ahoj." usmál se a odešel z mého pokoje. Já šla do koupelny a své ještě mokré vlasy jsem si rozčesala a nechala je volně. Z nočního stolku jsem si vzala malý medailonek. Stále nemohu uvěřit, že tento malý nedailonek zachránil jedné ženě život. Podívala jsem se na zadní stranu medailonku a všimla jsem si, že je tam trošku poškozený. Zřejmě to dříve bývala brož a ona ji měla připnutou v místě, kde se nachází srdce.
Medailonek jsem si zase zapla na krk a šla do jídelního kupé. U stolu seděl jen Merida. Dnes na sobě měla černou halenku, žlutou sukni, černé baleríny a vlasy měla stejné, jako včera.
,,Ty nenosíš paruky?" zeptala jsem se a ona se na mě otočila.
,,Ne." usmála se. ,,Mám radši své vlasy." pokrčila rameny a dolakovala si nehty jasně žlutou barvou.
,,Nechápu, ja tě může bavit si každý den lakovat nehty." zavrtěla jsem hlavou. Merida jen pokrčila rameny a podívala se na své díl. Usadila jsem se na židli a nalila si kakao. Napila jsem se a málem si spálila jazyk, jak bylo horké. Na talíř jsem si dala dva čokoládové croissanty a pustila se do jídla. Po pár minutách přišel i usměvavý Carlos a s velkým zpožděním přišla i Lidye, která vypadala unaveně.
,,Takže, povězte mi, co si myslíte o svých soupeřích?" usmála se Lidye.
,,Z profíku jde celkem strach." řekla jsem.
,,To ano." přisvědčila Lidye. ,,Ale nemusí být takoví. Například já s nimi spolupracovala, dokud jednoho z nich nekousl nějaký zmutovaný komár a zabil jednoho z nás. Zabili jsme ho a pak se rozdělili." řekla Lidye a já s Carlosem na ní koukali s otevřenou pusou, ale ihned jsme se vzpamatovali.
,,Co nějaké spojenectví?" zeptala se Lidye.
,,Já bych chtěl rozhodně být s Charlotte, tedy pokud by chtěla i ona. Jako že bt s ní spojenec, ne jako spolu. Jako pár. Já- bože." Carlos se začal červenat a hlavu položil na stůl. Já, Lidye a Merida jsme se začaly smát a Carlos se červenal ještě více.
,,My to chápeme." usmála jsem se na něj, když se znovu narovnal.
,,A budeme tedy spojenci?" Zeptal se.
,,Jistě." Usmála jsem se a on si oddychl.
,,Dobrá. Jestli ještě někoho příjmete, je na vás. Tak jo. Za pár hodin budeme v Kapitolu, kde si popovídáme o strategii." Řekla, vstala od stolu a společně s Meridou odešla.
,,Ty sis vážně myslel, že bysme nebyli spojenci?" Carlos přikývl. ,,Hlupáčku!" Bouchla jsem ho do ramene a zvedla se.
,,Au!" Zaskučel. ,,odkud máš tu jizvu na ruce?" Zeptal se a jé se podívala na mé rameno.
,,Když jsme měli jiného hlavního mírotvorce, Feakse
Tak chtěl zbičovat moji nejlepší kamarádku, Allison." Začala jsem vyprávět příběh jizvy na levém rameni. ,,Já se tam posravila a zasál mě místo Allison. Bolelo to jako čert a já odmítala ustoupit. Proto tedy mírotvorce Allison pustil. Dnes mi to chtěla zplatit tím, že by se přihlásila. Naštěstí to neudělala."
,,To mě mrzí." Zašeptal,
,,Byl už jsi někdy zbičován?" Zeptala jsem se a podívala se na něj, nacož jsem se otočila.
Carlosvstal a vyhrnul si košili. Na boku měl obrovskou jizvu.
,,To bylo za bráchu. Pamatuješ, jak se pral s Jacksonem?" Přikývla jsem. Do té pranice jsem zasáhla a odnesla to s natrženým rtem, monoklem na bradě a zlomenou rukou. ,,nechtěl jsem, aby ho zbičovali, tak jsem ho zamkl v pokoji a nechal se zbičovat za něj. Jsem starší bratr,sice jen o pár minut, ale mám pocit, že ho musím chránit a pomáhat mu." Přešla jsem k němu a košili mu shrnula.
,,Tvé a Scottovo tajemství u mě bude v bezpečí." Zašeptala jsem a šla k sobě.
V pokoji byl špatný vzduch. Přešla jsem k oknu a zmáčkla červené tlačítko. Okno se trošku pootevřelo a do pokoje začal vát chladný vítr a já se spokojeně usmála.
Vzala jsem si z knihovny knížku o kapitolských mutech, abych věděla, co na nás může číhat v aréně. Klasická aréna je les, takže jsem začala u něj. Pak jsem četla i ostatní arény a doslova se mi ježily chloupky na rukou.
Největší strach mi dělal zmutovaný medvěd, který měl orlí hlavu, tělo medvěda a místo předních nohou měl pařáty orla. Byl rychlý a v sekundě dokáže zabít. Naštěstí v Hrách byl jen dvakrát, protože pozabíjel větší polovinu Splátců a to podle kapitolanů a tvůrců her (hlavně toho hlavního) není kdo ví jaká zábava a proto už je tam nedávají.
Další mut, co mi dělal starosti, byly zabijácké vosy, známé jako Sršáni. Jejich žihadlo je napuštěné jedem, který po bodnutí způsobuje nevolnost, halucinace a pokud jste pobodání víckrát, než desetkrát, i smrt.
Myslím, že by se mi ta knížka hodila, abych znala v aréně slabiny mutů. Vstala jsem a rozběhla se po chodbě. Hledala jsem pokoj Lidye, ale uvědomila jsem si, že vlastně nevím, kde ho má.
,,Hej!" zavolala jsem na jednu Avoxku. ,,Ahoj. Prosím tě, nevíš, kde je Lidye Hammerstonová?" zeptala jsem se.
Dívka přikývla a naznačila, že mě tam dovede.
,,Díky!" usmála jsem se. Došly jsme k dveřím a dívka ukázala na dveře. Já přikývla, poděkovala a zaklepala.
,,Dále!" ozvalo se. Vstoupila jsem do pokoje. Lidye seděla u pracovního stolu a něco psala. Podívala se na mě a pak zase psala. ,,Co potřebuješ?" zeptala se nezaujatě.
,,Chtěla jsem se zeptat, jestli bych si mohhla vzít tuhle knihu!" ukázala jsem na červenou knihu a Lidye se na ní podívala. ,,Myslím, že by se mi to celkem hodilo. Nastudovala bych vše o mutech. Co myslíš?" řekla jsem s nadějí v hlase.
,,Skvělý nápad. Samozřejmě si ji vzít můžeš. Nech mi ji ale tady. Já ti ji vezmu." usmála se a natáhla se pro knihu. Dala jsem ji ji a chtěla odejít, když jsme vjeli do nějakého tunelu. Zvědavě jsem přistoupila k oknu.
,,Tunel, který vede do Kapitolu. Běž do společenského kupé za Carlosem a mávejte těm šaškům!" rozkázala s úsměvem Lidye.
,,Tak jo a děkuju!" řekla jsem a běžela za Carlosem. Carlos stál u okna, když jsme zrovna vyjeli z tunelu a my měli možnost vidět velkolepý Kapitol. Přistoupila jsem ke Carlosovi a dívala se s ním z okna. Byl nádherný a velký. Všude okolo bylo spoustu velkých budov. Vjeli jsme do dalšího tunelu a vyjeli na nádraží, kde stálo hodně barevných lidí. Představme si, tisíckrát klauny, kteří na vás mávají a křičí na vás.
,,Už jsou tady!" ,,Vítejte!" ,,Charlotte a Carlos už jsou tady!"
,,Máme se usmívat a mávat." zašeptala jsem ke Carlosovi. Carlos mě chytil za ruku a oba jsme tou volnou mávali a usmívali se.
,,Výborně! Tady jste! Tak pojďte!" usmála se Merida a my ji následovali. Vystoupili jsme z vlaku a lidé na nás házely květy růží a snímaly nás kamery. Usmívala jsem se a následovala Meridu do auta, které nás následovně odvezlo do tréninkového centra, kde budeme bydlet, trénovat a hned za touto budovou je sál, kde se budou konat rozhovory. To vím z vyprávění babičky Allison a později se mi to i potvrdilo...

----------
Ahoj!

Jako první se chci velmi moc omluvit za to, že dlouho nevyšla část. Bohužel nápady nepřicházely a čas taky nebyl.

Tahle část je NEOPRAVENÁ, jelikož jsem to už prostě MUSELA vydat!

Snad se na mě nezlobíte.

Za každé přečtení, vote, podporu, kritiku budu moc ráda!

Pacicka