Vyhraj!

~13~

Stála jsem v zákulisí a poslouchala rozhovory mezi Anastazií Flickermanovou a Splátci, kteří k ní na pět minut chodili po krajích. Nejdříve dívka, po ní chlapec. Nervózně jsem přešlapovala a když Anastazie hovořila s chlapcem ze sedmého kraje, bála jsem se ještě více.
,,Klid." zašeptal Carlos za mnou a chytil mě za ramena. ,,Zvládneš to." řekl a otočil si mě k sobě.
,,Myslíš?" povytáhla jsem obočí a podívala se mu do očí. Carlos se usmál. Vypadal nádherně. Měl černý oblek, košile ladila k mým šatům a a zdobila ji dlouhá černá kravata. Vlasy mu nagelovali na stranu a přidali do nich barevné prameny.
,,Hodně štěstí." usmál se a políbil mě na rty. To už přišel Avox a tahal mě na pódium. Otočila jsem se a usmála se na Carlose.
,,A nyní, přivítejme půvabnou Charlotte Parkinsovou z osmého kraje!" pronesla Anastazie a hned na to se ozval bouřlivý potlesk obecenstva. Pomalu jsem vyšla  tři schůdky na veliké pódium a blížila se k černým křeslům. Lidé zavzdychali a dívali se na mě jako na princeznu.
,,No téda!" pronesla Anastazie, když jsem byla u ní. ,,Sannymiem odvedl vynikající práci! Kde ho máme? Á, tamhle je. Prosím bouřlivý potlesk pro něj a jeho nadání!" podívala jsem se na Sannyho, který stál a mával tleskajícím lidém. Po té se znovu usadil a já s Anastázii jsme se také posadily.
,,Musím říct, že nám pokaždé záříš barvami!" zasmála se a já a obecenstvo s ní.
,,Ach ano..." přitakala jsem.
,,Jak se máš? Co vím, tak jsi za pobytu tady, byla už dvakrát v nemocnici..." zeptala se.
,,To tedy byla. Jsem ráda, že jsem tam nebyla víckrát. Mám se celkem dobře, i když popravdě, už se těším, až zalehnu. Přeci jen, mám poslední možnost na klidný spánek." řekla jsem a pousmála se.
,,No to je pravda!" křikla Anastazie. ,,Prozraď nám, jak jsi získala tak vysoké hodnocení?" zeptala se a šibalsky se usmála.
,,To bych moc ráda, ale nemůžu  a vlastně ani nevím, jak jsem to dokázala." pokrčila jsem rameny.
,,To je škoda. No, snad to uvidíme v příštích dnech na obrazovkách." zasmála se. ,,Máš nějakého chlapce?" zeptala se.
,,Ne." odvětila jsem a podívala se do obecenstva, které nesouhlasně vrtilo hlavami.
,,To není možné! Víš, co se o tobě šušká tady v Kapitolu a dokonce i mezi Splátci a kraji?" zeptala se.
,,To bohužel netuším." mírně jsem se zamračila.
,,Že jsi nejkrásnější bytost na světě! Není možné, aby jsi neměla chlapce. Vždyť musí stát frontu!" zasmála se.
,,To je mimochodem pravda!" vykřikl Scott a já za to byla ráda. Takhle mi pomůže získat sponzory. Budou si myslet, že je o mě zájem.
,,No vidíš!" zatleskla Anastazie. ,,Teď mi pověz, přišel se s tebou rozloučit Elliot?" zeptala se.
,,Samozřejmě." přikývla jsem.
,,Předpokládám, že jsi mu řekla, že se pokusíš vyhrát?" zeptala se a já přikývla.
,,Taky, že ano. Udělám cokoliv, abych se s ním zase viděla." zašeptala jsem.
,,To ano. Kdo za tebou přijel?" zeptala se.
,,Má mamka." odpověděla jsem a ukázala na ní. Seděla vedle Scotta.
,,Vítám vás tady. Moc vám to sluší!" pronesla k ní.
,,Děkuji!" vykřikla s úsměvem a zase se posadila.
,,Jak se ti tu líbí, Charlotte?" zeptala se Anastazie.
,,Je to tu nádherné, ale nic se nevyrovná domovu. Víš, kousek od našeho domu je přenádherné jezero kam často chodím. Ráda se koukám na třpytící se hladinu..." zavzpomínala jsem.
,,Musí to být nádherné!" vzdychla Anastazie. ,,Už nám dochází čas, takže honem honem. Nejradši bych si s tebou povídala dalších pět minut." usmála se.
,,To já také!" usmála jsem se na ní.
,,Jakou si myslíš, že budete mít arénu?" zeptala se.
,,Nevím. Doufám v les. Ten je nejlepší. Je tam plno plodů, skrýší, vody a dostatek dřeva na oheň. Navíc se tam lehce schováte." usmála jsem se.
,,To ano! Jejda! Čas vypršel! Ještě se ale musím zeptat, jaká bude tvá taktika v aréně?"
,,Budu se snažit přežít a vrátit se domů." řekla jsem vážně.
,,To určitě všichni. Už přetahujeme, takže, chceš někomu něco vzkázat?" zeptala se a ukázala na velkou kameru. Přikývla jsem.
,,Tati, Elliote, Allison. Všechny vás mám moc ráda a pokusím se vyhrát. Samozřejmě i pro mámu, ale té to můžu říct osobně. Ať se stane cokoliv, stále budu s vámi." usmála jsem se a otřela si slzy. Obecenstvo zavzdychalo a někteří posmrkávali.
,,To bylo dojemné." vzlykla Anastazie a utřela si falešné slzy. ,,Přeji hodně štěstí. Doufám, že se někdy shlédáme." řekla a potřásla si se mnou rukou.
,,Nechť se znovu setkáme!" usmála jsem se.
,,Dámy a pánové, Charlotte Parkinsová, osmý kraj!" lidé mi zatleskali, já jim zamávala a zmizela v zákulisí, kde sedělo několik Splátců a dívali se na malé obrazovky kolem.
,,Byla jsi výborná!" pochválila mě Lidye. ,,Pojď, podíváme se na Carlose." řekla a pokynula ke třem křeslů. Na dvě z nich jsme se usadily a dívaly se na rozhovor Carlose a Anastazie.
,,Kdo za tebou přijel?" ptala se zrovna Anastazie.
,,Můj bratr, Scott." usmál se a kamera zaměřila usměvajícího se Scotta.
,,Ach ano! Zdravím!" usmála se Anastazie. ,,Carlosi, taky stojíš frontu k půvabné Charlotte?" zeptala se Anastazie a Carlos se zamyslel.
,,No, ano. Jako každý mladík v kraji, ale myslím, že Scott se dobyl skoro až dopředu." zasmál se Carlos a já se uchechtla.
,,Ach ták. No, řekněme, že ty máš výhodu, když jsi s ní strávil celý týden." zasmála se Anastazie.
,,No, to mám. Občas jsem si vybral nevhodnou dobu na rozhovor a nebo jsme se setkali v prkerních situacích." Carlos i já jsme zavzpomínali. Myslím, že jsme oba mysleli na to, když jsem před ním stála jen v ručníku.
,,Jakou například?" zeptala se Anastazie zvědavě.
,,No, snad se Charlotte nenaštve, ale například, když jsem si s ní chtěl promluvit a ona se vynořila z koupelny jen v ručníku a já úplně zapomněl, co jsem to chtěl." Carlos, já, Anastazie, Lidye, obecenstvo a i všichni Splátci, co tu ještě byli se zasmáli. Pár z nich se po mně s pobavením v očích otočili.
,,To musel být zážitek!" zasmála se Anastazie.
,,To ano." přitakal Carlos, ,,Taky jsme toho o sobě hodně zjistili, ale nebudu zasahovat do soukromí."
,,No, to chápeme." přikývla Anastazie. ,,Co tvoje taktika?" zeptala se.
,,Chránit své blízké." odpověděl ji Carlos okamžitě.
,,Koho například?" zeptala se Anastazie.
,,Omlouvám se, ale to si nechám pro sebe." spiklenecky mrknul a lidé se zasmáli. Anastazie si povzdechla, ale hned se zase usmála.
,,Co nám povíš, k tvé známce?"
,,Vydal jsem ze sebe nejlepší výkon a jsem s tím spokojen. Nic víc, nic míň."
,,Tak dobrá. Už nám bohužel vypršel čas-" ozvalo se nesouhlasné zamručení a výkřiky, že chtějí slyšet ještě nějaké vtipné situace, co se nám staly. ,,-Ne, ještě čeká plno dalších zábavných Splátců!" okřikla je Anastazie. ,,Chceš někomu něco vzkázat?"
,,Mé rodině." řekl a podíval se do kamery. ,,Chci říct, že vás miluji a vím přesně, jaký je můj osud. Chci, aby jste na mě byli pyšní, i když se třeba nevrátím. Stále si musíte připomínat, že jsem s vámi, tady." ukázal na své srdce. ,,Každému jsem napsal dopis, kdybych zemřel. Netruchlete. Naopak. Oslavujte to, jaký jsem kdy byl! Nechť se znovu setkáme!" usmál se, políbil ruku Anastazii a přišel k nám. Nahlas si oddychl.
,,Tohle bylo příšerné!" zakroutil hlavou a svalil se na černé křeslo vedle mě. Další necelou hodinu jsme se dívali na ostatní rozhovory, ale já je nevnímala. Přemýšlela jsem nad větou, kterou řekl Carlos. ,,Přesně vím, jaký je můj osud."

....................................

Ahoj! Po dlouhé době KONEČNĚ další kapitola! Snad se bude líbit. V příští kapitole, už uvidíme arénu a v další už budu psát o zážitcích našich hrdinů v aréně!

To by bylo asi vše!

Mějte se :)

Pacicka