Vyhraj!

~21~

Nevím, jak dlouho jsem objímala tělo Felixe a brečela. Sekundy, minuty, hodiny...Každopádně jsem ani jednou nepomyslela na omráčeného Carlose a ignorovala tiché sténání.
,,Charlotte? Co, co-" Carlos pochopil. Dál jsem brečela a objímala svého kamaráda. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě před několika dny jsme spolu mluvili u válečného vozu a on mi děkoval za záchranu jeho nohy a bratra. A teď? Teď je mrtvý a je to moje vina.
Carlos mě objal kolem ramen a po tvářích mu stékaly slzy.
,,Musíme jít." zašeptal po pár minutách. Nemohla jsem se nadechnout. Nekontrolovaně jsem vzlykala, ale přikývla jsem. Potáhla jsem a dala Felixovi pusu do vlasů.
,,Promiň." špitla jsem mu do ucha. Carlos mi pomohl vstát. Šla jsem opačným směrem než zmizeli profíi. Doufala jsem, že narazíme na nějakou jeskyni. Celou cestu jsem se dívala před sebe. Carlos nesl Felixův batoh, meč a mou sekeru. Nevím, kdy to pobral. Byla jsem mimo. Ještě před několika hodinami jsme se všichni s úžasem dívali na polární zář a smáli se. Teď jeden z nás zemřel a my dva jdeme neznámo kam. Novému nebezpečí.
Po náročné cestě, při které jsem několikrát spadla do sněhu a trvalo klidně i několik minut, než jsem se přiměla vstát, jsme našli malou jeskyni pod vysokou borovicí, která krásně voněla. Sklouzla jsem dovnitř. Bylo tu jehličí a shnilá kůra. Sedla jsem si do rohu a Carlos vynosil kůru pryč. Vzal si můj batoh a vytáhl z něj spacák a deku. Pomohl mi se nasoukat do spacáku a přikrýt dekou. Do spacáku hodil ještě červený polštářek, který mě příjemně hřál. Zavřela jsem oči, abych neriskovala, že mi z nich vytečou další obrovské slzy.
Obdivovala jsem Carlose. Ztratili jsme přítele a i on byl z celé té situace vedle. Přeci jen, Felix se o mě dobře postaral, než jsme se znovu setkali s Carlosem a i po té, nebýt jeho, tak už jsem mrtvá. A byl náš dobrý přítel. Ale i přesto, se Carlos dokázal postarat o mě i o sebe.
Rozdělal malý oheň uvnitř kamenné jeskyně pod obrovskou borovicí. Byl jen zázrak, že jsme tu jeskyni našli. Byla dobře skryta, ale já zakopla a hlavou sklouzla dovnitř.
Carlos do mě dostal pár kousků sušeného hovězího masa. Žvýkalo se mi to jako gumu a nemělo to pro mě žádnou chuť. Přitom ráno se mi po jazyku roztančilo několik úžasných chutí. Ráno s námi byl Felix.
Pomohl mi se napít čaje, který nám zřejmě někdo poslal a pak si sám lehl do spacáku a pozoroval plameny ohně. Párkrát přiložil, ale ne moc, aby se to tady nezamořilo dýmem a nebo jsme nevyhořeli.
,,Byla to moje vina" zašeptala jsem slabým hlasem a dívala se do ohně. Carlos se na mě podíval. Vypadal zmateně.
,,Jak to myslíš? A přísahám, že ať to bylo jakkoliv, tvá chyba to nebyla." řekl. Podívala jsem se do jeho nádherných očí. Milovala jsem je na něm. Vlastně jsem na něm milovala všechno. Celého jsem ho milovala a nedokázala jsem si představit, že bych o něj kdy přišla. O  ty nádherné modré oči. O Carlose.
Celou dobu jsem se chtěla vrátit domů. Kvůli Elliotovi, mámě, tátovi, Allison... Ale co když jsem to doopravdy nechtěla? Rozhodla jsem se. Právě teď. To Carlos musí vyhrát a nebo nikdo z nás. Nevím, na co jsem předtím myslela. Že pobijeme všechny ostatní Splátce a oni nás tři pustí domů? Ne. Vítěz je jen jeden.
A já bych nedokázala žít bez Carlose. Buď přežije on. Nebo oba zemřeme a vítězství přenecháme Fredovi, nebo někomu jinému.
,,Fred chtěl, abych se s nimi spojila. Odmítla jsem." odmlčela jsem se. Carlos mě chytil za ruku. ,,A za to nařídil Noahovi, aby...aby..." nedokázala jsem to říct. Z očí mi vetékly další slzy.
Carlos vylezl ze svého spacáku, přisunul si ho k tomu mému a znovu si do něj vlezl.
,,Nebyla to tvoje vina, rozumíš?" zeptal se, ale já nic neudělala ani neřekla. ,,Zabili by ho, i kdybys s nimi šla. Možná ne v té chvíli, ale později ano. Ale tvoje chyba to nebyla. Ty jsi ho nezabila..." řekl mi a objal mě. Vtiskl mi do vlasů, slepených zaschlou krví, pusu a hladil mě po ruce.
,,Miluji tě." zašeptala jsem, než jsem se propadlado hlubokého spánku.

Venku zuřila sněhová bouře a nebýt kvílení větru, tak bych ještě spala. Carlos seděl venku na zasněženém balvanu. Vítr mu trhal vlasy sem a tam, až jsem se divila, že mu je nevytrhl. Kapuci měl blízko obličeje. Hleděl kamsi do dálky. Zvedla jsem se a nasadila si čepici a kapuci. Sedla jsem si vedle něho. Vítr mě málem odnesl, kdyby z nenadání nepřestal. Jakoby někdo stiskl tlačítko a vítr vypnul. Mračna se z oblohy rozplula a objevila se hvězdná obloha. Začala hrát hymna Panemu a na obloze se objevil Kapitolský erb a kolem něj byly ostatní kraje. Všech dvanáct.
Jako první se objevila tvář blondýny z prvního kraje. Natálie. Felix měl radost, že se jí zbavil. Po Natálii se objevil Felix. Z očí se mi vyhrnuly další slzy. Usmíval se a jeho oči byly plné jiskřiček. Takové oči, když umíral neměl. Mísil se v nich strach, radost a vzkaz pro mě. Vyhraj! sděloval mi. Přesně takhle se na mě dívala Allison a Elliot.
Následovala bílá tvář zrzavé Ginervy, kterou na příkaz Freda zabila Luna.
Jako poslední se objevil tmavovlasý Thommas a po té obloha potemněla a znovu se objevila bouřka. Mraky zaplavily jasnou oblohu a lítaly z nich blesky. Bouře přišla stejně tak rychle, jako odešla.
S Carlosem jsme se vrátili do jeskyně, kde už byl oheň téměř vyhaslý. Carlos přiložil a já se zachumlala do deky a spacáku. Polštářek mě příjemně hřál.
Zavřela jsem oči a na nic nemyslela. Spánek se mě zmocnil a já propadla do děsící temnoty.

Trhavě jsem se probudila. Zdála se mi noční můra. Znovu jsem viděla Felixe umírat. Znovu a znovu. Stále dokola, až jsem se díky praskání větviček probudila.
Oheň si to vesele plápolal, ale Carlos nebyl v dohledu.
Ležela jsem na zádech a vedle mě praskal oheň. Chtěla jsem se vydat najít Carlose, ale něco mi říkalo, že on i já potřebujeme být sami.
Snědla jsem zbytek hovězího. Zase jsem to jen přežvykovala. Budu někdy schopna znovu normálně jíst? Ano,jistě že ano. Ale kdy?
Když se vrátil Carlos, nesl velký batoh s osmičkou.
,,Ty jsi byl u Rohu Hojnosti!" vykřikla jsem. ,,Jak dlouho jsem spala? Nemohla jsem to jen tak přespat a navíc k Rohu to je daleko a-" začala jsem panikařit.
,,Klid." zasmál se Carlos.
,,Ráno po té bouři bylo oznámeno, že něco potřebujeme. Věděl jsem, že bys namítala, tak jsem poprosil o sedativa, po kterých si spala jako nemluvně. Doslova. Cucala sis palec!" znovu se zasmál a já se usmála a zčervenala. ,,Takže myslím, že poslali něco hodně silného. No tak zpět k věci. Když si usnula, vydal jsem se na cestu. Byl jsem tam první a rychle se schoval na strom, odkud jsem pozoroval ostatní. Fred, Noah a Luna přišli asi patnáct minut po mně. Byli tam půl hodiny, když je to přestalo bavit a vydali se po mých stopáh, které jsem na ně narafičil. Cestou k Rohu jsem lezl po stromech a pak si oběhl obrovské kolečko kolem Rohu. Trvalo to asi dvacet minut a profíci se ztratili v lese, takže si ani nevšimli, když přišli Dakota s Benjaminem. Byli zranění, ale ne moc. Když jsem se ujistil, že se profíci proplétaji mezi stromy asi dva kilometry ode mě, začal jsem přeskakovat po stromech. Asi po půl hodině jsem spadl z pěti metrů To byla ale pecka." řekl a zkřivil obličej do bolestné grimasy a instinktivně si šáhl na pravé rameno.
Ustaraně jsem se na něj podívala, ale on se usmál.
,,Zbytek jsem šel pěšky a dával si přestávky. No a teď jsem tady, zrovna, když venku začalo hustě sněžit, což je jedině dobře. Zakryje to stopy."
,,Neměl jsi tam chodit." zamračila jsem se a vyčítavě se na něj podívala.
,,Byl jsem tam první." mávl nad tím rukou.
,,Jo a máš jediné štěstí, že tam profíci nečekali ukrytí v Rohu!" křikla jsem po něm.
,,Dobře, omlouvám se. Spokojená?" zeptal se a nadzvedl obočí. Na čele se mu objevily hluboké vrásky. Ale koutky mu cukaly.
,,Ne! Mohlo se ti něco stát! Nic jsme nepotřebovali! Mohla jsem jít s tebou a-" Carlos mě umlčel polibkem. Zavřela jsem oči a prsty zajela do jeho špinavých vlasů. On chytil mé tváře. Odtáhli jsme se. Oba jsme se usmívali, ale mě hned úsměv přešel.
,,Stejně si tam neměl chodit!"

-------

Taková nudnější, ale i přesto doufám, že se líbí. V příští kapitole budou nepříjemná překvaopení od Tvůrců her a po té nás čeká konec, kdy se dozvíte, kdo zemřel....a nebo taky ne :D Uvidíme *zašeptala tajemně a ušklíbla se*

Pacicka