Vyhraj!

~5~

,,Jelikož jste z osmého kraje, byl nám udělen byt v osmém patře." usmála se Merida, když jsme šli směrem k výtahu. Procházeli jsme obrovskou halou, kde se vše blýskalo a lesklo. Bylo zde plno obrazů vítězů a dalo by se to zde považovat za slavnostní síň, než obyčejnou halu s několika výtahy. Rozhlížela jsem se a pohledem utkvěla na obrazu blonďaté dívky s modrýma očima. Zastavila jsem se a došla k němu. Fotografie byla v nádherném zlatém rámu, ve kterém jsem viděla sebe jako v zrcadle. Na rámě bylo ozdobným písmem napsáno, Erica Willberth. Babička Allison.
,,Charlotte! Co tam děláš?!" zavolal Carlos. Otočila jsem se na ně a zatřásla hlavou. Naposled jsem se podívala na obraz babičky Allison a spěchala po vyleštěné podlaze, na které byl položen veliký červený koberec od hlavních dveří k největšímu výtahu, k výtahu za Meridou a Carlosem
,,Pardon. Jen jsem se zamyslela." omluvně jsem se usmála. Dveře výtahu se otevřely a my vstoupili dovnitř. Výtah byl skleněný a veliký. Merida zmáčkla skleněné tlačítko s černou osmičkou a to se červeně rozsvítilo. Výtah se dal do pohybu a my míjeli první chodbu, která vedla do prvního bytu. Výtah cinknul a osmička se zeleně rozsvítila. Octli jsme se v bílo-žluté chodbě s zrcadly po stěnách a s žlutým kobercem na zemi. Následovala jsem Carlose a Meridu k velikým bílým dveřím na konci chodby, u kterých v obou rozích chodby stála veliká bílá váza s umělými žlutými kytkami. Merida dveře otevřela a Carlos vstoupil. Merida rukou naznačila, ať jdu a já tedy přešla práh, který rozděloval chodbu a byt. Hned po příchodu mi nad tím vším luxusem spadla brada.
Místnost byla veliká a přepychová. Po mé levici byl na vyvýšené podlaze obrovský černý jídelní stůl, který byl prostřený, ale prozatím bez jídla. U něj bylo šest žlutých židlí s pohodlně vypadajícími bílými polštářky. Za stolem byla prosklená zeď s výhledem na centrum Kapitolu.
Naproti mě a Carlose byla bílá zeď s velikou černou televizí. Před ní byl malý černý stůl a kolem něj byla obrovská bílá sedačka s žlutými polštářky, která byla do tvaru U. Mezi jídelnou a obývacím pokojem se nacházela chodba, do které jsem neměla výhled. Po mé pravici se nacházely malé nenápadné dveře, na kterých bylo napsáno KUCHYŇ. Poslední zeď vyplňovalo veliké akvárium, ve kterém plavaly ryby všech velikostí a dokonce jsem tam zahlédla malého žraloka. V akváriu se také nacházelo několik mořských rostlin a jiných živočichů, například mořští ježci a hvězdice.
Otočila jsem se, abych viděla zeď za mnou. Byla celá bílá s obrazy krajin a obrazy, které znázorňovaly osmý kraj. Například veliká jehla na šití a klubíčko červené vlny.
,,Co kdyby jste si šli odpočinout po náročné cestě, než příjde Lidye? Pokoje jsou v té chodbě. Poslední dveře. Carlos nalevo a Charlotte napravo." usmála se Merida a odcupitala do chodby. Slyšela jsem zavření dveří a pak bylo ticho.
Šla jsem chodbou až k posledním dveřím na pravé straně chodby a otevřela je. Můj pokoj byl ještě větší něž ten ve vlaku. Byl ale velmi podobný. Celá stěna byla prosklená. Uprostřed té stěny stála obrovská postel. Levá stěna byla pokrytá knihovnou, která byla zaplněná knihami. U knihovny stála dvě křesla. Byl zde psací stůl s různými věcmi a koupelna byla stejně vybavena, jako ve vlaku až na to, že byla bílo-černá. Lehla jsem si na postel a usnula.

Po pár hodinách mě Merida vzbudila, kvůli obědu. Prohlédla jsem se v zrcadle, rozčesala si vlasy a pomalu šla do jídelny na oběd. U stolu seděl jen Carlos. Sedla jsem si naproti a podívala se, co máme na oběd. Byla zde hrášková a česneková polévka, zapečené těstoviny, losos, bramborová kaše a plno zeleniny. Nějaké džusy a voda. Dala jsem si hráškovou polévku s bagetou, popřála Carlosovi dobrou chuť a pomalu začala jíst. Polévku jsem už měla snězenou, když se k nám připojila Lidye s Meridou. Jako hlavní chod jsem si dala zapečené těstoviny a k tomu lososa.
Bohužel mi losos moc nechutnal, takže jsem snědla jen zapečené těstoviny. Po obědě jsme s Lidyí probírali různé strategie. Buď budeme hrát malé nevinné děti, které se všeho bojí. Další strategie byla hrát neohrožené zabijáky. Nerozdělitelná dvojka, milenci, být sami sebou...Bylo jen na nás, co bude naše strategie. Dále jsme probírali, jak se sejdeme v aréně. Poběžíme na jih od Rohu a sejdeme se deset minut běhu od Rohu Hojnosti.
,,....Tak jo. To bude asi vše." usmála se Lidye. ,,Zbytek dne máte pro sebe. Jak s ním naložíte je jen na vás. Pokud by jste se chtěli jít podívat po Kapitolu, řeknětě mně a nebo Meridě." usmála se a odešla do svého pokoje. Začala se mi točit hlava a dělalo se mi zle od žaludku.
,,Char, jsi v pořádku?" ptal se vzdálený hlas Carlose. Zmohla jsem se jen na nějaké zaskučení.
,,Lidye! Merido!" slyšela jsem ho křičet, ale pak jsem už nic nevnímala a propadla se do černo-černé tmy.