Vyhraj!

~10~

Ráno jsem byla vzhůru jako první. Snídaně už byla hotova a já si dala meloun. Oblékla jsem se do úboru na trénink a zapletla si cop. Když jsem odcházela z pokoje, v jídelně už šlo slyšet cinkání příboru o talíř. U stolu seděl Carlos a jedl vaječinu. Vedle něj seděla Lidye a když mě spatřila, usmála se.
,,Kde je Merida?" zeptala jsem se, protože jsem ji nikde neviděla a neslyšela jsem, že by vůbec budila Carlose a  mě.
,,Spí." odpověděla mi potichu Lidye. ,,Byla včera unavená, tak jsem ji dala prášky na spaní, ať se konečně vyspí."
,,Aha. No, já už půjdu. Uvidíme se na tréninku." řekla jsem a mrkla na Carlose. Ten se usmál a z pusy mu vypadlo několik vajíček. Zasmála jsem se a vyšla na chodbu. Počkala jsem na výtah, který hned přijel. Zmáčkla jsem číslo -1 a výtah se dal do pohybu.
Výtah se zastavil v prvním patře a já se zděsila, že nastoupí Natalie, ale byl to Felix. Když si mě všimnul usmál se a chtěl něco říct, jenže to se dveře výtahu začínaly zavírat a já ho rychle popadla za ruku a vtáhla dovnitř. Dveře se zavřely přesně ve chvíli, kdy mě Felix přimáčkl ke straně výtahu.
,,Ehm, promiň" omlouval se. A já se začala smát. ,,Co je?" vykulil oči.
,,Nic, jen že se ty dveře málem zase zavřely a ty jsi něco chtěl říct a...." dostala jsem záchvat smíchu a Felix se po chvilce přidal. Výtah cinknul a my celí červení a uslzení od smíchu vystoupili. Zklidnila jsem se a počkala až se Felix taky zklidní.
,,Ahoj." řekl a já se zase zasmála.
,,Trochu pozdě." drcla jsem do něj a šla ke stanovišti s lukostřelbou.
,,Ehm, chtěl jsem tě pozdravit už dávno, ale to jsi mě zatáhla do výtahu k sobě a pak ses šíleně začala smát. Nemůžu za to, že jsi mi nedala příležitost." řekl rychle a já se chtěla zase smát.
,,No jo. Nemám argumenty." pokrčila jsem rameny.
Došla jsem k lukostřelbě, kde nikdo nebyl. Vlastně jsme v celé tělocvičně byli sami kromě mírotvorců, hlavního tvůrce na balkoně a pár trenérů, kteří v rohu popíjeli kávu. Vzala jsem si luk a všimla si, že se na mě tvůrce her dívá.
,,Umíš s tím?" zeptal se Felix.
,,Nevím. Uvidíme." pokrčila jsem rameny.
,,Být tebou, tak se trefím do srdce, aby jsi Gramhena zaujala." zašeptal mi u ucha.
,,Budu se snažit. " usmála jsem se. ,,Ty s tím umíš?" podívala jsem se na něj.
,,Ehm, jo." řekl a vzal luk a šíp a vystřelil. Šíp ani nedoletěl k figuríně a já se zase začala smát.
,,Tak umíš, jo?" rýpla jsem si a on přikývl.
,,Jo. Já to s tím umím. Umím se netrefit." zasmál se. ,,No dobře. Nebudeme rozebírat mě a mé zkušenosti s panem Lukem-" Felix pojmenoval luk a já se uchechtla. Musím uznat, že je s Felixem sranda. ,,- ,ale tebe. Tak se ukaž, princezno." dořekl a já se usmála. Vzala jsem šíp a namířila na figurínu. Nadechla jsem se a s výdechem vystřelila. Šíp letěl vzduchem a figurínu zasáhl někde do míst, kde se nachází oko.
,,Nejsi špatná." Felix uznale pokyvoval hlavou a špulil spodní ret.
,,Jsem mizerná." zanadávala jsem a zkusila to znovu. Tentokrát se šíp zabodl do rozkroku a Felix vyjekl.
,,Na tebe si budu dávat pozor. Opovaž se v aréně vzít do ruky luk!" varoval mě a radši ode mne odstoupil. Zasmála jsem se a luk radši položila.
Felix mě vzal za ruku a táhl k místnosti pro boj s laserovými Splátci.  Felix něco naťukal a postavil mě dovnitř. Dal mi meč a usmál se.
,,Teď mi ukaž tohle." řekl a odešel. Dveře se zavřely a na mě už běžel první Splátce. Ohnala jsem se mečem a uřízla mu hlavu. Usmála jsem se a dívala se na meč.
Bohužel už na mě běželi další a já je různě sekala. Zvládla jsem tři, ale čtvrtého jsem nestihla a on mnou proběhl a tím ukončil  boj. Vyšla jsem a podívala se na Felixe, který se šklebil.
,,Tohle už bylo lepší." usmál se a vzal si meč. Zase něco naklikal a vešel do místnosti.
,,Teď se ukážu já." zašklebil se a dveře se zavřely. Přistoupila jsem blíž ke sklu a dívala se, jak Felix poráží své nepřítele.
Desátému a poslednímu meč zabodl do hrudníku a tím ho porazil. Felix meč zvedl a vyšel ven.
,,Jsi dobrý." řekla jsem a on se usmál.
,,No, trošku mi to s tím jde. V čem jsi dobrá ty?" zeptal se a já začala uvažovat, jestli mu to mám nebo nemám říct. Přeci jen, je  to profík a to, že se spolu bavíme neznamená, že mu můžu věřit.
,,No-"
,,Nemusíš mi to říkat." usmál se Felix. ,,Taky jsem ti neřekl vše o sobě." mrkl a já přikývla. To už do tělocvičny přicházeli další Splátci a Felix se se mnou rozloučil a všímal si svého. Já šla za Carlosem a spolu jsme obcházeli stanoviště pro přežití a zbraně si nechali až na další trénink.