Vyhraj!

~7~

Nejméně hodinu jsem už skučela bolestí, kterou mi způsoboval můj přípravný tým.
,,Už to bude!" Ujistil mě Zoro a pokračoval v trhání mého obočí. Zavřela  jsem oči a snažila se vnímat jen hudbu, kterou pustila Mwau a řekla mi, ať vnímám jen tu hudbu. Pokoušela jsem se o to celou hodinu, ale nešlo to a vždy jsem se soustředila jen na tu bolest.
,,AU!" vykřikla jsem už asi po sté.
,,Charlotte. Už můžeš otevřít ty oči!" ozval se tichý hlas Moushy. Pomalu jsem otevřela oči, z kterých mi začaly stékat slzy bolesti. Mousha mi je otřela pomohla mi postavit se. ,,Máš připravenou vanu. Já a Mwau tě umyjeme a potom příjde Sannymiem." usmála se a odvedla mě do vany.
Mousha s Mwau mě začaly umývat a já si užívala těch několik minut bez bolesti.
Po koupeli si mě všichni tři prohlíželi a já chtěla zakrýt mou nahotu, ale věděla jsem, že se nemusím stydět. Mají to v popisu práce a musí se ujistit, že jsem naprosto dokonale upravená.
,,Super. Odvedli jsme skvělou práci!" pochválil můj přípravný tým Zoro.
,,Obleč si župan a počkej na Sannymieho." Mwau mi podala sametově bílý župan a já si ho blékla. Všichni tři už byli pryč z místnosti, kde jsem prožila příšernou bolest. Sedla jsem si na kovový stůl, přehodila si své blonďaté vlasy přes rameno a začala houpat nohama ve vzduchu.
Nemusela jsem čekat dlouho a už se otevřely dveře. Do tmavé místnosti přišel vysoký mladý muž. Tipovala jsem ho na dvacet pět let, více ne. Vlastně jsem ho nikdy neviděla v televizi, když ukazovali stylisty. Pomyslela jsem si, že bude nový.
,,Ahoj." usmál se a prohrábl si své krátké černé vlasy. Pozoroval mě hnědýma očima a jeho snědou tvář zdobil zářící úsměv, který způsobovaly dokonale rovné a bílé zuby, které jsem já neměla. Když byl Elliot malý, říkal mi veverko, protože jsem měla velké přední zuby. Později se to díky rovnátkům (které nám poskytla prezidentka)  spravilo, ale stále je mám trošku větší než ty ostatní, ale nikdo si toho nevšímá.
,,Ahoj!" pozdravila jsem ho s malým úsměvem.
,,Jmenuju se Sannymiem Griffin. Říkej mi Sanny." podal mi ruku a já ji přijala.
,,Charlott."
,,Já vím." usmál se. Všimla jsem si, že na mém vizážistovi není nic kapitolského.
,,Nečekala jsem, že budu mít vizážistu, který není nějak kapitolsky upravený, nebo že nemá barevné vlasy a tak, jestli mne chápeš?" řekla jsem a prohlížela si ho.
,, Chápu." usmál se. ,,Moje matka pochází z prvního kraje. Stala se vítězkou a odstěhovala se sem. Potkala tady mého otce a z toho jsem vyšel já. Nelíbí se mi ty přehnané věci. Odmalička jsem měl sen, stát se slavným návrhářem a vizážistou. Takže rozjíždím svou kariéru se Splátci." vysvětlil mi to. ,,No nic. Půjdeme se naobědvat a já ti povím něco o tvém a Carlosově kostýmu."
,,Dobře." přikývla jsem a následovala ho. Šli jsme několika chodbami a vycházeli schody, než jsme se dostali do pracovny vizážistů za osmý kraj. Vevnitř na pohovce seděl Carlos v županu a  vedle něj seděla vysoká žena s žlutými vlasy. Carlos a jeho vizážistka se na nás podívali.
,,No konečně!" řekla ta žena, který byla vzhledem normální, když se nepočítly její žluté vlasy.
,,Charlotte, tohle je má sestra Xaverie." Sannymiem mi představil vizážistku Carlose a já si s ní podala ruku.
,,Skvělé!" usmála se a přeměřila si mě pohledem. ,,Sedni si vedle Carlose." řekla mi a ukázala na volné místo vedle Carlose. Sedla jsem si vedle něj a Xaverie si sedla vedle Sannyho, který seděl naproti mně.
,,Oběd bude hned." usmál se Sanny a my přikývli. Hned na to do místnosti přišlo několik Avoxů a na stůl dali polévku, maso, brambory, rýži a nějaké pití. Xaverie jim poděkovala a oni opustili kancelář.
,,Tak si berte!" popobídl nás Sanny a my se začervenali. Snědla jsem horkou zeleninovou polévku a napila se vody. Dívala jsem se na to maso a rýži, co jsem si dala na talíř. Snědla jsem jen tu rýži a masa se téměř nedotkla, protože jsem na něj neměla vůbec chuť.
Odsunula jsem talíř a Xaverie se na mě podívala.
,,Už nechceš?" zeptala se mile.
,,Ne, děkuji." usmála jsem se a napila se vody. Když dojedli i ostatní, přišli Avoxové a jídlo odnesli a nechali nám zde jen pití.
,,Takže"začal Sanny a podíval se na Carlose a na mě. ,,Probereme váš kostým na přehlídku."
,,Jak si ho představujete?" zeptala se Xaverie a něco vytahovala ze žluté kabelky.
,,Já nemám ponětí." přiznal se Carlos a začal přemýšlet.
,,Myslím, že by měl být barevný, možná nějaké volánky, ale ne nic přehnaného. Měl by být něčím zvláštní, aby zaujmul." řekla jsem jim svou zkreslenou představu našeho kostýmu.
,,Takže nějak takhle?" zeptala se Xaverie a podala nám její návrh. ,,už jsme kreslili i jiné, ale na ty se podíváte pak."
Podívala jsem se na její návrh. Kostým byl barevný. Carlosova košile měla plno volánků a moje sukně také. Vše vypadalo úžasně. Sanny nám podal i ostatní návrhy a my s Carlosem tiše debatovali, které jsou nejlepší a co například změnit. Nejvíce se nám zalíbil třetí návrh. Kostým byl barevný. Carlosův kostým tvořily úzké černé džíny, duhově barevná košile se vzory a koruna z jehel. Můj tvořila krátká volánkovitá sukně, duhově barevné tílko a koruna z jehel.
,,Tak co?"zeptal se Sanny.
,,Tenhle je nejlepší." Řekla jsem a podala jim návrh.
,,Akorát by to chtělo více doplňků a menší koruny. Spíše korunky, nebo nejlépe čelenky." Dodal Carlos.
Xaverie kroužila tužkou po papíře a mírně se mračila.
,,Nějak takhle?" Podala nám její nový návrh.
,,Boty černé. A ty barvy by byly hezčí, kdyby to byly takové spíše fleky. Moc se mi nelíbí, že jsou poskládany takhle v řadě. Jinak to asi ujde, co Carlosi?" Vyjádřila jsem se a podívala na Carlose.
,,Jo. Jinak jsou nádherné." usmál se.
,,Dobře." zamumlal Sanny, který se díval Xaverii přes rameno.
,,Vezmeme si vaše míry a pak vás zase přenecháme přípravným týmům." usmála se na nás Xaverie. ,,Sundejte si župany, ať vás můžeme změřit." řekl Sanny.
Zarazila jsem se. Pod tím županem totiž nic nemám. Podívala jsem se na Carlose, který se hrozně červenal.
,,Xaverie?" oslovil Carlos potichu Xaverii.
,,Děje se něco?" zeptala se zaskočeně.
,,Ne. Jen že my pod tím županem nic nemáme-"
,,Nemusíte se ničeho bát!" skočil mi do řeči Sanny. ,,Před námi se stydět nemusíte a pokud vám to bude nepříjemné před tím druhým, otočíte se k sobě zády."
,,Tak jo." přikývla jsem rozpačitě a Carlos se nervózně poškrábal na zátylku. Postavili jsme se zády k sobě a já si nervózně sundala župan. Ale jak říkal Sanny, nemáme se čeho bát.
Sanny ke mně přistoupil a měřil si každý centimetr mého těla.
,,Vlasy ti pak musíme trošku zarovnat." zamumlal. ,,Ale neboj! Nepůjde to vůbec poznat."dodal rychle, když si všiml mého pohledu.
,,Carlosi!" Nehýbej se tolik!" slyšela jsem Xaverii a měla jsem velké nutkání se otočit. Naštěstí jsem to nutkání potlačila.
,,Dobře." zamumlal Sanny a pomohl mi obléct si župan. Pak odešel k velkému černému pracovnímu stolu a někomu volal.
Sedla jsem se na sedačku a pozorovala své ruce. Po pár minutách přišel Zoro a chvilku diskutoval se Sannym. To už vedle mě seděl Carlos a vypadal unaveně. Drcla jsem do něj a on se na mě usmál.
,,Tak pojď Charlotte!" pobídl mne Zoro a já vstala, zamávala všem a šla za Zorem.