Because you're my life /ytbers

#20 Zázrak?..

Pořád z pohledu Kerol
Poslední výstupek zmizel a na monitoru se objevila rovná čára....

A najednou jako zázrakem se na čáře začaly objevovat další pravidelné výstupky.

Ihned jsem zazvonila na sestru.
Přišla sestra a doktorka - moje teta.

Všichni jsme byli šťastní.

Když to vypadalo, že Adell umře...

Kovy snad brečel.
Martin se ho snažil uklidnit.
A já jsem byla v klidu, protože jsem věděla, že Adell se probere.

Mezitím z pohledu Adell
Probudila jsem se na louce.
Krásná rozkvetlá louka.
Poblíž byl les, odkud byl slyšet zpěv ptáčků.

Já se probudila s věnečkem upleteném z květin na louce.

Vstala jsem a šla k nedalekému potůčku.

Přišli tam dva lidé...
Byli to moji rodiče.
Měla jsem nepopsatelnou radost!
"Mami! Tati!" Řekla jsem se slzami v očích.
"Zlatíčko naše!" řekla maminka.
"Já jsem... " řekla jsem už trochu smutněji.
" Ano" odpověděl tatínek.
"Ne...ne! Nemůžu tam nechat Kovyho!" řekla jsem už trochu histericky.
"Ale zlato... Tady ti bude dobře" řekla maminka s úsměvem.
"Ne! Nebude! Bez Kovyho ne! To vy jste si mě sem zavolaly?"
"Ano, myslely jsme si, že to pro tebe bude lepší" řekla maminka.
"Ne, Prosím pošlete mě zpátky. Já.. Mám tam kamarády. A to je moje rodina. Je mi tam dobře." řekla jsem a usmála se na moje rodiče.
"Ach Adell, co s tebou naděláme? Dobře, ale slib nám, že budeš opatrnější" řekla maminka.
"Slibuju!" řekla jsem odhodlaně a oboum dvoum dala v obětí pusu.
"Tak Ahoj, ty naše sluníčko'' řekl tatínek.
"Ahoj Adélko" řekla maminka.
"Ještě se uvidíme!" zavolala jsem na rozloučenou....

Z pohledu Kovyho
Jsem moc rád, že to Adell přežila. Nejen kvůli sobě, ale taky kvůli Kety.

Všichni tři jsme šli zase ke mě.
Večer jsme se dívali na filmy a horory.

Ráno jsem vstal a šel do kuchyně.
Už tam seděla Kerol a snídala palačinky.
"Dobrý ráno. Na lince jdou palačinky" řekla Kerol.
"Dobrý, díky" řekl jsem.

Nejedly jsme se a převlékly se.
Martin vstal až ve 12h, kdy už jsme já a Kerol byli dávno po obědě.

Měli jsme špagety, které byli výborné, protože je vařila naše Kerolka. (:D)

Martin se také najedl a převlékl a šli jsme za Adell do nemocnice.

Když jsme tam došli šli jsme rovnou za Adell na pokoj.

Po chvíli tam přišla doktorka - Kerolina teta.

"Adell by se měla zítra probrat. Jestli se zítra probere tak jí za týden budeme moct propustit. "

Měl jsem úsměv na tváři.
Kerol a Martin také.

Šli jsme zase ke mě a Kerol šla za Lili, to je naše kamarádka, která se sem nedávno přistěhovala, je hrozně sympatická.

Z pohledu Kerol
" ..... Martin?" zeptala jsem se Lili.
"Ano, jak se má Martin?" odpověděla mi otázkou.
"Tobě se líbí, že?" zeptala jsem se jí zas já.
"No jo, dobře... Trochu jo..." odpověděla mi a trošku se začervenala.
''No.... Tohle se Kovy nesmí dozvědět, ale -.. "

Z pohledu Kovyho
" - ale Martin miluje Adell. Jestli se to Kovyho dozví, tak... " slyšel jsem když jsem se šel projít do parku.
"Tak?..." zeptal jsem se.

Takže Ahoj! Moc se omlouvám, že jsem dlouho ne vydala díl, ale dlouho jsem psala tenhle a nikdy jsem s ním nebyla spokojená.

Neříkám, že teď jsem, ale je to lepší než předtím :D

Já bych vám ráda doporučila profily a příběhy, které mám ráda :D

Napíšu to jako jeden díl v příběhu : Můj zábavný život.

Snad se vám tento díl líbil a...
Zatím Ahoj ✋
Vaše Adell :3
cca 494 slov