Kerol ke mě proběhla a chytla mi ruku, protože věděla, že mu chci dát pěstí.
Povolil jsem ruku a Kerol mě pustila. Odešel jsem. Kerol šla za mnou.
"Kovy! Vždyť se jí nic nestalo. A Martin to neudělal naschvál." zakřičel a na mě Kerol z dálky.
"Kerol, já vím, že se jí nic nestalo, Martin jí to určitě neudělal naschvál, ale mě štve to, že mi to Adell neřekla! Myslel jsem si totiž, že si říkáme všechno" řekl jsem naštvaně se sklopenou hlavou.
"Kovy, Adell ti to neřekla, protože se bála, že Martinovi něco uděláš a že se kvůli tomu pohádáte a už nebudete kámoši... " řekla Kerol.
"Aha, dobře jdeme za Adell do nemocnice" řekl jsem.
**** ****
V nemocnici
Šli jsme za Adell na pokoj.
Přišel doktor a řekl, že jestli se ještě dnes probere, tak jí může zítra pustit domů.
Doktor odešel a já s Kerol jsme tam seděli.
Z pohledu Adell
Ležela jsem na zádech a pomalu otevírala oči. První co jsem uviděla bylo bílé světlo, které ozařovalo nemocniční pokoj, ve kterém jsem se náhle probudila. To co jsem viděla, když jsem se otočila na židle naproti mě.... Měla jsem pocit jakoby se mi srdce roztrhalo na milion kousků. Myslela jsem si, že horší už to být nemůže... Otočila jsem se na bok a jen potichu brečela....
Ahoj! :D
Ano, jsem ještě naživu! :D
Jen jsem nevěděla co psát.
MOC DĚKUJU JITUŠCE ZA POMOC :33
Snad se vám tento díl líbil a... :D
Zatím Ahoj :D
Vaše Adell :3
cca 218 slov
ČTEŠ
Because you're my life /ytbers
FanficAhoj. Tohle je druhý díl příběhu 'Why is life so hard' :) Jen tu pokračování o které jste si psali Adél a Karel se 2 roky neviděli... Oba dva je užíralo, že nemůžu být poblíž toho druhého. Nejezdili na akce, jen aby se tam nepotkali... Po 2 roc...
