Because you're my life /ytbers

#29 ,,Danny..."

Líbali jsme se, až jsme se dostali ke gauči, na který jsem si lehla a Danny na mě obkrčmo. Sundal mi mikinu. A chtěl mi sundat i tričko, ale zastavila jsem ho.
,,Danny... To nejde" řekla jsem ,,Já mám Karla a ty můžeš mít jakoukoliv holku chceš a.." vzlykla jsem ,,Tohle by nešlo" doplnila jsem.
,,Máš pravdu... Promiň" řekl.
,,Ne to já promiň.. neměla jsem se nechat" řekla jsem, když jsem se zvedala z gauče.
Vlastně ani nevím, proč jsem to nechala zajít tak daleko... Nechtěla jsem to..

Do jedné ruky jsem si vzala mikinu, můj notes a tužku a druhou rukou jsem chytla tu Dennyho, který se provinile koukal do země.

Když jsem mu chytla ruku koukali jsme si navzájem do očí a usmívali se na sebe.

,,Denny, budu muset jít. Kája mě bude hledat a já.. po tomhle nebudu schopna se mu podívat do očí.." řekla jsem, stále držejíc Dennyho ruku.
,,Karel má štěstí, že tě má" řekl a znovu se na mě roztomile usmál.

Dala jsem mu pusu na tvář a s posledním úsměvem jsem odešla do backstage za Karlem.

Když jsem tam přišla hned jak mě Karel spatřil, objal mě. Objetí jsem mu opětovala, ale stále jsem se cítila provinile. Po tváři mi stekla slza, kterou Kája utřel.
,,Co se stalo?" Zeptal se starostlivě a chytl mi ruku, kterou po hřbetě hladil, stejně jako předtím Denny.
,,Nic, jen jsem si na něco vzpomněla" Zalhala jsem. Kája mě objal a řekl ,,To bude dobrý, jsem tady s tebou" A dal mi pusu do vlasů.

,,A kde jsi vlastně byla?" Zeptal se mě.
,,Povídala jsem si s Dennym v jednom z pokojů" řekla jsem mu a usmála se na něj.
,,Nestalo se tam nic?" Zeptal se starostlivě se strachem v očích.
,,Co by se mělo stát?" Odpověděla jsem mu otázkou a dala mu pusu na tvář. Pořád jsem se cítila provinile a ten pocit ne, a ne odejít...

Když do stage (stejdže) přišel Danny, usmáli jsme se na sebe.

,,Adell? Co ti je? Vidím, že se něco děje" Zeptal se mě znovu, ale tentokrát ještě více starostlivěji Karel.
,,Kájo já... Řeknu ti to až budeme sami, dobře? Myslím, že by nebylo nejlepší, aby jsi tady na mě přede všema křičel"
,,Adell... Neboj se, prostě mi to řekni. Nemůžu se na tebe zlobit" řekl a povzbudivě se na mě usmál.
,,Dobře.." odmlčela jsem se a připravovala se na to, že tady na mě bude přede všema řvát a pak Mě bude nenávidět... ,,Víš.. byla jsem s Dennym v tom pokoji, no a.." neříkalo se mi to snadno ,,Líbali jsme se" Viděla jsem, jak se začíná zlobit ,,Ale k ničemu víc nedošlo" Ujistila jsem ho.
,,Adélo!" Zařval a všichni se na nás otočili ,,K ničemu víc nedošlo?! Ale hlavně, že jsi se s ním líbala! To měla být nějaká odplata za to s Kerol?!" Zařval naštvaně. A všichni kdo to slyšeli, začali poslouchat a nevěnovali pozornost svým věcem. ,,Táhni za ním! Vyspi se s ním! Mě to je jedno! Hlavně už mi nelez na oči!" Zařval a mě po tváři začal stékat vodopád slz.
,,Kájo! Promiň. Nebylo to naschvál... Prosím.. odpusť mi to" řekla jsem, než jsem se pořádně rozbrečela a uvědomila si, co jsem to udělala.
,,Ne Adélo! Nelez mi na oči!" Zařval, když si sedl do křesla a dal si obličej do dlaní.

Vzala jsem si věci a běžela do toho pokoje, kde jsem se líbala s Danielem.

Položila jsem si věci na stůl co tam byl a sedla si na gauč. Začala jsem znovu brečet a vyčítat si to. Dala jsem si obličej do dlaní a brečela dál. Někdo si sedl vedle mě a dal mi ruku kolem ramen. Byl to Denny. Podívala jsem se na něj a hlavu si položila do jeho klína, přičemž mě hladil po vlasech.

Takže čau!✌✌
Máme tu další (předepsanou) část!😄😄

Doufám, že se vám líbila ... A zatím ...
!!❤✌ČAU✌❤!!
   😉652 slov😉