Ve Jménu Krále✔

Kapitola 8

   Ahoj, chtěla bych vás upozornit že občas napíšu kapitolu z pohledu Toma. Jako třeba teď. Doufám že vám to nebude vadit.

Tom

Pomalu Annu položím na mou postel. Do jejího pokoje se totiž nedostanu. Kdoví kde má klíče. Nikoho do něj nepouští.
  Řeknu Filipovi ať zavolá nejbližšímu doktorovi. A pak už jsem s Annou sám.
  V očích mě pálí slzy. Rozmrkám je. Chudák Anna. Má nařízlou ruku a natrhlý Achillovy šlachy.
....Kdo to vlastně ten Achilles byl ?
Král ?, Právník ?, Státník ?, Prezident ?  Ne, to byl ten...řecký bojovník. Ale proč je po něm pojmenovaná nějaká šlacha ?
  Snažím se nad tím přemýšlet, nějak se odreagovat od toho, že tady Anna leží v bezvědomí.
...Áá. Žárovička. Už vím byl nesmrtelný. Jenom pata byla jeho zranitelné místo. A pak ho ten... ten...Jak se jenom jmenoval ? Paris,....Zastřelil. 
  Za chvíli Annu opustím a nechám Sáru ji pohlídat. Nemůžu se na ni dívat. Jdu do společných sprch. Svléknu ze sebe všechno špinavé oblečení a hodím ho do koše. Zalezu si do sprchy a nechám na sebe stékat kapky vody. Představuji si ze každá kapka ze mě něco smívá,  všechny obavy, Annu, minulost...
  Po dlouhé době konečně vylezu ze sprchy. Obléknu se a namířím si to do kuchyně.
  Nevím co jsem čekal, ale docela mě překvapí, že všichni sedí v tichosti a na tváři mají smutný výraz. Sednu si k volnému stolu a čekám až Bandon zahájí večeři. Nikde ho nevidím. Přežil to vůbec? Není mu něco? Není vážně zraněný? Najednou se cítím provinile že jsem se věnoval jen Anně. Měl jsem zjistit jestli jsou všichni v pohodě.
  Do jídelny vstoupí Bandon s Les a za ním jsou vzápětí Max s Elis a Filip se Sárou. Bandon zahájí večeři. A všichni si ke mě přisednou.
,,Nevíte jak na tom Anna je ?" Zeptá se Elis. Nikdo neodpoví.
,,Tome ?" Dodá Elis.
,,Když jsem od ní odcházel tak byla v bezvědomí. Teď je u ní doktor. Nikoho k ní nepustí. Bude tam s Annou celou noc. Musí ji hlídat. Jinak ji zašíval rámu na ruce a nohu ještě operuje." Vysvětlil jsem jim. Většinu toho mi však sdělil Filip nebo Sára.
  Po večeři si s Filipem usteleme v ,,soudní místnosti", jelikož Anna je v našem pokoji, tak že musíme spát tady. Ani Filip tam nemůže spát, v jeho posteli totiž spí doktor.
  Ještě jsem ho vlastně neviděl. Chtěl bych ho vidět a popovídat si s ním.
  Lehnu si a hned usnu. Měl jsem náročný den.

  Ráno mě probudí první sluneční paprsky. Se zabručením se otočím na druhý bok.
,,Chci ještě spát." Zavrčím.
,,Vstávej ty ,padavko'" Sykne na mě Filip. A má pravdu. Budeme muset vstávat a uklidit po boji.
  Rychle se obleču a skočím do bot. Vystartuju a běžím ke svému pokoji. Třikrát zaklepu a zevnitř se ozve ,,dále".
  Vstoupím a uvidím Annu jak bezvládně její tělo leží na posteli.
Rozhlédnu se a spatřím doktora. Má krátké vlasy a modré oči. Může mu být tak třicet.
  Najednou se leknu. Uvědomím si kdo je ten doktor. Zatemní se mi před očima. Bože můj. Zvedne ke mě oči a usměje se na mě.
,,Vás bych tu nečekal, princi." Osloví mě.

Tak co ? Líbí se vám to zatím ? Co myslíte, jak na to Anna zareaguje až se vzbudí ? Napište mi prosím co mám například změnit. Nebo co se vám líbí a nelíbí. Děkuji.